V současné době se opět na malou chvíli vrátila na scénu bitva o minimální mzdy v České republice. Zatímco v minulosti se jednalo o nelítostný boj odborářů se zaměstnavateli, nyní vše probíhá celkem v klidu, zaměstnavatelé dokonce nyní mlčí, jen zarytí zastánci dřevního kapitalismu bez jakýchkoliv regulaci hovoří o potřebě jejího zrušení. Jaká by měla vlastně minimální mzda být a je vůbec potřeba?

Vyšší mzdy musí být výsledkem růstu produktivity práce

Produktivitou práce rozumíme obecně množství produkce zhotovené jedním pracovníkem za jednotku času. Růst produktivity práce vede k úspoře vynakládané práce i úspoře mzdových nákladů. A tyto uspořené náklady pak lze využít na zvýšení mezd a současně udržení konkurenceschopnosti podniku na trhu práce. Umělé zvyšování mezd nad úroveň růstu produktivity práce pak zcela logicky může vést ke snížení konkurenceschopnosti.

Jinými slovy, argumenty zastánců dřevního kapitalismu bez jakýchkoliv regulací, že minimální mzda vždy snižuje konkurenceschopnost, jsou jednoduše falešné, neboť minimální mzda není totéž jako mzda průměrná a je to o něco složitější.

Česko je v růstu produktivity práce nadprůměrné

Růst produktivity práce v České republice činil v letech 2004 – 2008, tj. před recesí cca 5% ročně, až do roku 2009 byl tento růst produktivity práce vždy vyšší než růst průměrného výdělku. Podotýkám průměrného výdělku, nikoliv minimální mzdy!

Konkurenceschopnost celé ekonomiky přes růst minimální mzdy dynamicky rostla, z nových zemí EU jsme zaostávali jen za Slovenskem. Po roce 2009 dochází i nadále k růstu produktivity práce, mzdy však víceméně stagnují a v roce 2012 došlo dokonce k poklesu průměrné mzdy.

Přestože průměrné mzdy již klesají, státním zaměstnancům se sebralo plošně 10% a zisky firem obecně rostou, konkurenceschopnost české ekonomiky se i nadále dramaticky propadá. Další důkaz pro dřevní kapitalisty o tom, že minimální mzda nemá přímý a už vůbec ne zásadní vliv na konkurenceschopnost. Tato ideologická diskuze byla jen cíleným matením veřejnosti, vyvoláváním strachu, aby se zaměstnanci a odboráři spokojili se stávajícím status quo.

Rizika zvýšení minimální mzdy

Jednou z největších slabin české ekonomiky je rigidní trh práce, především práce na nižších platových hladinách, ale také nepružnost Zákoníku práce, který lidem paradoxně stále spíše škodí než pomáhá, ochranné prvky ZP se dlouhodobě obrací v neprospěch zaměstnanců. Řada zaměstnavatelů má nyní potíže najít zaměstnance ochotné pracovat na relativně méně atraktivních pracovních místech za nižší mzdy. Celá ekonomika tím trpí, neboť méně lidí je zaměstnaných, do země přichází méně investic a ekonomický růst se proměnil v ekonomický propad. Zaměstnavatelé v provozech s velmi nízkou produktivitou práce najímají levnější agenturní pracovníky z Mongolska, Vietnamu, Bulharska a dalších zemí. To je však jen přesouvání židlí dozadu na potápějícím se Titanicu a tyto továrny buď tato místa postupně stejně zruší, ať už díky vyšší míře automatizace a náhradě ručních operací automaty, nebo prostě tyto výroby dříve či později přesune do levnějších destinací. Vliv minimální mzdy je tak ve srovnání s vlivem automatizace a výrazně nižšími náklady, např. v Rumunsku či Bulharsku, naprosto zanedbatelný.

V některých provozech může zvýšení minimální mzdy urychlit rozhodnutí managementu o přesunu výroby jinam (to bude rána především pro Bulhary a Rumuny u nás pracující jako novodobí nevolníci u různých agentur práce), nicméně u skutečně schopných manažerů naopak posílí rozhodnutí o nutnosti zvýšení produktivity práce a investic do modernizace provozů. Efekt tedy není jednoznačný, ale z dlouhodobého hlediska povede zvýšení minimální mzdy spíše k posílení konkurenceschopnosti, neboť nepřímo podpoří růst produktivity práce.

Jaká je možná výše minimální mzdy v roce 2013

V roce 1999 činila výše minimální mzdy 41% průměrné mzdy a ekonomika v následujících letech rostla nejvyšším tempem v historii ČR, a to i přes toto zvýšení minimální mzdy. V červenci 2013 činila minimální mzda 33% průměrné mzdy, po zvýšení na 8.500 pak činí minimální mzda jen 35% průměrné mzdy v ČR, tedy stále poměrově výrazně pod hranicí z roku 1999.

S ohledem na reálný růst produktivity práce by mohla minimální mzda dosahovat v roce 2012 i částky vyšší než 10.000 Kč, pořád by celková průměrná mzda v zemi nepřekročila dosažený růst produktivity práce a nenarušila by se základní ekonomická logika.
Jen by se zvýšil tlak na produktivitu v řadě továren, což by vedlo k negativním dopadům na zaměstnanost, především u agenturních pracovníků v manuálních provozech, částečně u OSVČ, kteří platí jen povinnou část minimální mzdy a zbytek mezd nelegálně na ruku. S ohledem na současný pokles ekonomiky je tak stále teoreticky možné vrátit se k hranici 41% průměrné mzdy, která byla v ČR v roce 1999, a to k dnešnímu datu činí minimální mzdu ve výši 9.865 Kč / měsíčně. Na průměrnou mzdu to nebude mít zásadní vliv a celkový růst průměrné i minimální mzdy bude stále pod úrovní růstu produktivity práce.

Minimální mzda není příliš o ekonomice, je to především o pravidlech Fair Play!

Zvýšení minimální mzdy se týká přibližně 120.000 zaměstnanců v České republice, a to není zrovna málo. Ziskovost českých podniků již dávno není ve srovnání s Evropou podprůměrná, je tedy zjevné, že dlouhodobě dochází ke zneužívání současné ekonomické recese a vysoké nezaměstnanosti k umělému udržování velmi nízkých mezd, nejen mzdy minimální. To je hlavní důvod, proč se minimální mzda nezvyšovala. Navíc (nejen) průmyslové lobby se moc do modernizace podniků nechce, stojí to peníze a je to také o riziku přijmout nesprávné rozhodnutí, navíc z okamžitých zisků plynou přeci tučné roční bonusy. Vláda ekonomice naprosto nerozumí, k institutu minimální mzdy přistupovala pouze ideologicky ve smyslu dřevního kapitalismu bez jakýchkoliv regulací, výkřiky o snižování konkurenceschopnosti z úst lidí, kteří zcela ztratili kontakt s reálným životem. Rovněž nová vláda stanovením minimální mzdy na 8.500 opět ukazuje svou naprostou neschopnost pochopit skutečný význam minimální mzdy pro sociální soudržnost společnosti a tedy nutnost zakotvit tento institut do celkového rámce vývoje ekonomiky a rovněž, či spíše především do podpory nezbytné mezilidské solidarity a snížení sociálního napětí.

Faktorů týkajících se dopadů zvýšení minimální mzdy je celá řada a není zde prostor pro rozpis všech scénářů a variant, růst minimální mzdy v souladu s růstem produktivity práce je tak skutečně o neekonomickém rozhodnutí, tedy především o lidské slušnosti a pravidlech férovosti. Institut minimální mzdy je masově zneužíván ze strany řady menších zaměstnavatelů a vytváří černý trh práce, kdy se část mezd nad rámec minimální mzdy vyplácí bez dokladů na ruku. Zaměstnanci v restauracích, brigádníci v hotelích, v lese i tisíce dělníků na stavbách, prostě několik set tisíc lidí v této zemi je zcela mimo ochranu státu před zneužíváním v situaci, kdy jinou práci v regionech s vysokou nezaměstnaností nelze sehnat.

Slušné podnikání vyžaduje i slušnou hru fair play, stejně jako ve sportu, stejná pravidla pro všechny hráče na trhu. Nyní je proto nejvyšší čas začít konečně investovat část relativně málo zdaněných zisků do modernizace provozů a razantního zvýšení produktivity práce, umožnit zaměstnancům podílet se na těchto ziscích v podobě vyšších mezd a zapojit je do dalšího rozvoje firem. Již Tomáš Baťa razil heslo „spokojený zaměstnanec vytváří vyšší zisk“, je tedy v zájmu podnikatelů a manažerů mít dobře placené zaměstnance. Ostatně není bez zajímavosti, že zákon o minimální mzdě se i v USA nazývá „Fair Minimum Wage Act of 2009″, tedy Zákon o férové minimální mzdě, a jen málokdo by snad považoval USA za ráj socialistů.

Další vývoj minimální mzdy by mohl určoval svobodný trh s jasnými a vymahatelnými pravidly a nezbytnou ochranou svobody a důstojnosti občanů před dřevním kapitalismem bez faktických regulací, který z cca 120.000 občanů udělal nevolníky pod hranicí bídy či v řadě regionů ještě hůře, neregulovaný dřevní kapitalismus s podseknutou minimální mzdou vytvořil desítky tisíc demotivovaných nezaměstnaných na sociálních dávkách, statisíce nevolníků vyplácených z velké části na ruku bez nároku na slušnou nemocenskou nebo důstojné budoucí důchody.

Minimální mzda je tak především ochranou svobody občana, aby se mohl rozhodovat svobodně o přijetí důstojného zaměstnání na svobodném trhu práce s jasnými a vymahatelnými pravidly, aby přestal být obětí vydírání či odírání, ať už velkých nebo malých, bohatých či chudých.

Volby typu, když se ti to nelíbí, tak běž pracovat jinam či snad na Úřad práce, nejsou volbou svobodnou, ale vynucenou a bohužel volbou často nemožnou! A dokud nemají lidé možnost volby svobodné, pak nutně potřebují institut férové minimální mzdy.
Transformace postkomunistické společnosti se prostě nepovedla, je potřeba si to konečně přiznat a začít znovu, s jasnými a vymahatelnými pravidly hry a k nim patří i to, že slušnost není slabost!

Krásné léto všem ;-)