Nové příležitosti a výzvy, ale rovněž nová ohrožení, závislá česká ekonomika se nevyhne globálním i evropským trendům. Dovolím si po čase opět nastínit mé stručné úvahy o klíčových prioritách vrcholových manažerů v návaznosti na další vývoj ekonomiky v roce 2024.


Česko trpí i nadále vysokou inflací a vysokými úrokovými sazbami, má vysoké ceny vstupů, materiálů a služeb, což má logicky za následek větší pokles poptávky či dokonce recesi v řadě sektorů a regionů. Je zcela lhostejné, že za tento neradostný stav nesou odpovědnost naši politici, aneb notoričtí plánovači. Nemá smysl se zabývat politikou, je potřeba se koncentrovat na tvorbu přidané hodnoty pro zákazníky. A právě z perspektivy vyšší přidané hodnoty nelze ignorovat značný a exponenciálně rostoucí potenciál a obraty v businessu s nulovými emisemi, nízkouhlíkové ekonomiky, cirkulární ekonomiky a dalších prorůstových segmentech, a to i v jinak ekonomicky „mírně“ zpomalené a poněkud neobratné EU.

Umělá inteligence (AI) jako nástroj pro zvyšování výkonnosti

Jedním z klíčových a rychle rostoucích segmentů jsou technologie a procesy využívající umělé inteligence (AI). Umělá inteligence je sada nástrojů pro zvyšování výkonnosti člověka a procesů, a tuto sadu nástrojů nastavuje vrcholový management v návaznosti na klíčové kompetence firmy a možné dopady na tvorbu přidané hodnoty ve firmě. Čína chce ve vývoji umělé inteligence předběhnout celý svět, a rok 2024 bude v této oblasti znamenat další prohlubování využití nástrojů AI i v českých firmách, a to docela významně, protože čeští podnikatelé zcela přirozeně nechtějí, aby je čínská konkurence výrazně předběhla.

Každý zaměstnanec firmy může využít nástroje AI, ať už ve formě každodenních operací, jako emaily, psaní textů, organizace schůzek, v náboru nových zaměstnanců, v marketingu, při práci se sociálními sítěmi a v dalších oblastech. Otázkou je, jaký to bude mít dopad, jak se zvýší či nezvýší přidaná hodnota pro vnějšího či vnitřního zákazníka, proto je prioritou vrcholového managementu zvolit správnou strategii v nasazení AI.

Mnohem výraznější z hlediska růstu přidané hodnoty bude v roce 2024 nasazení nástrojů AI v provozní oblasti, například v prediktivní údržbě, v identifikaci úzkých míst v procesech, v logistice, v kontrole kvality, ve zpracování velkých objemů dat, v predikci příležitostí a rizik. Jen oblast prediktivní údržby může přinést úspory a nové výnosy ve velkých finančních hodnotách, eliminace úzkých míst v digitalizovaných procesech s pomocí AI pak přinést úplně nové business modely a výnosy násobně vyšší než výnosy u klasických „off-line“ procesů.

O potenciálu AI ve zkvalitnění a zefektivnění českého zdravotnictví nemluvě, zde máme prakticky neomezený potenciál růstu a astronomický potenciál finančních úspor. Pokud něco v této zemi opravdu umíme, pak je to IT, kde máme kromě tisíců start-upů i velkých IT vývojových center už i globální lídry kótované na světových burzách. A to je dobrý základ i pro šíření AI v českém podnikání.

Lze tak očekávat, že po masivní vlně nástrojů Lean Six Sigma minulých cca 20 let je před českými podniky tsunami masivní implementace AI do svých firemních procesů. Logicky, to se projeví jen u firem s vyšší mírou digitalizace a automatizace, tj. jen v nové digitální ekonomice.

Transformace k nulovým emisím

Obnovitelné zdroje energie jako jsou solární fotovoltaické panely a větrné elektrárny již minimálně dvě desítky let pomáhají snižovat emise CO2, ale i ekonomiku firem v oblastech, kde jsou k tomu vhodné přírodní podmínky. Je zcela lhostejné, zda to podporují notoričtí plánovači na přebujelých ministerstvech nebo ne, primární vliv na tuto změnu má chování spotřebitelů a firem v největších ekonomikách světa, kde stále více preferují zelená řešení, a to především v USA a v Číně. Se zvyšující se cenou energie se ekonomická návratnost výrazně zkracuje, a to i bez dotací. Rostoucí návratnost přinese nové solární panely i na další střechy výrobních hal v ČR, byť u nás bohužel spíše s dotacemi.

Zároveň doznívají tradiční uhelné zdroje, těžba uhlí se již dlouho nevyplácí, a navíc v ČR brzy zásoby uhlí dojdou. Nové jaderné elektrárny jsou většinou naprostý ekonomický nesmysl a v ČR se navíc i v této oblasti (naštěstí) zaspalo a během 10-15 let se stejně žádné tyto nové neobnovitelné zdroje do provozu reálně nedostanou. Růst tak lze spíše očekávat v oblasti nízkoemisní výroby energie z plynu, dále poroste výroba a využití vysoce efektivních řešení na bázi LNG, a rovněž bioplynu, jako jedné z forem recyklace stále většího objemu odpadů a zbytků.

Vyšší cena energií i v roce 2024 zůstává, i díky vysoké ceně emisních povolenek, a dále ekonomicky přidusí řadu hutí a oceláren, skláren, sléváren a dalších vysokoenergeticky náročných a neefektivních provozů, včetně některých v ČR, a to již v roce 2024.

Tlak na nízko- a bezemisní energetiku i výrobu je globální, což je prostý fakt v důsledku klimatické změny a závazků všech velkých ekonomik světa včetně USA a Číny, což v Bruselu na rozdíl od brblající Prahy asi přece jen trochu více chápou. Globálně se očekává další růst kapacity výroby z fotovoltaiky v GW na 14-ti násobek a z větru na 6-ti násobek GW do roku 2030 (dle výzkumu IRAE, 2023). Kromě samotných stále účinnějších technologií FVE je obnovitelná a bezemisní výroba energie logicky i nadále značný prorůstový sektor, kam se zaměří řada investorů, firem a manažerů i v ČR. V ČR bude tento business narážet na brutální byrokracii, ale především na naprostou nepřipravenost distribuční sítě pro další růst, budeme zatím dál ztrácet dlouhodobou konkurenceschopnost. Prostředky EU jsou velkou příležitostí to změnit.

Zelený vodík, zelená ocel či zelený hliník

Tlak na nulové emise a uhlíkovou neutralitu přináší i obrovské podnikatelské příležitosti ve všech segmentech průmyslu, a to i v těžce zkoušené oblasti hutnictví a ocelářství. Poptávka po zelené oceli a zeleném hliníku poroste, investice do energeticky efektivních technologií se jeví jako cesta k udržitelné výrobě železných i neželezných kovů, jako klíčových komodit pro řadu ekonomických sektorů v Evropě a udržení si průmyslové nezávislosti na Číně, USA či Ruské federaci. Německo se již rozhodlo podpořit transformaci německého ocelářství na zelené vodíkové energie masivními dotacemi, další země EU budou následovat, byť s ohledem na častou ekonomickou návratnost v nekonečnu to nemusí být vždy jediná správná cesta.

Dle průzkumu IRAE se očekává růst segmentu technologií pro výrobu zeleného vodíku, a potažmo poptávka po kapacitě výroby energie z elektrolyzérů v GW stoupne do roku 2030 až 100 x, další astronomický růst se očekává ve 200 x zvýšené kapacitě zachytávání a ukládání CO2 v megatunách do roku 2030. Je potřeba si uvědomit, že tyto vysoké nárůsty jsou z velmi malé výchozí základny a rozumné energetické firmy budou posuzovat ekonomiku těchto řešení primárně bez masivních dotací. Proto výroba zeleného vodíku se vyplatí jen v individuálních případech, kde jsou k tomu podmínky.

Tento trend růstu v bezemisní výrobě energií se projeví již v roce 2024 i v ČR dalšími pilotními projekty, byť jen v části celého řetězce přidané hodnoty, ale pouze s masivními státními subvencemi. V ČR nemáme severní ledový oceán ani sluncem zalité pláže středozemního moře, proto jsou příležitosti v oblasti výroby bezemisní energie velmi omezené, například výroba zeleného vodíku má nyní velmi malou přidanou hodnotu a ekonomicky to prostě v ČR smysl dávat nebude ani s masivními dotacemi. Naštěstí je vodíkový business škálovatelný, a tak v ČR máme výrobce v téměř všech dalších segmentech tohoto bezemisního řetězce přidané hodnoty, kde to naopak velký smysl dává. Porostou služby především v oblasti zelené a bezemisní dopravy a výrobě dopravních prostředků, skladování energií v bateriích včetně systémů rychlé výměny baterií v elektromobilitě, dále v transportu, skladování a plnění vodíku v energetice, aplikace s využitím energie z vodíku i v lodní a v letecké dopravě, FVE a EV dobíjecí infrastruktuře, tepelných čerpadel a rekuperací, nízkoemisních průmyslových technologiích, recyklace či bezemisní a bezodpadové trendy v rychloobrátkovém zboží.

Byrokracie a pomalá změna v oblasti síťové FVE a EV infrastruktury v ČR mají a budou mít i nadále dopad na pomalejší nástup elektromobility u nás. S ohledem na špatný stav síťové infrastruktury je tak vlastně štěstí, že se v Česku zatím kupuje jen velmi málo elektroaut. Nadále bude i letos slyšet hlasy o zachování fosilních paliv i hlasité odpůrce elektromobility, přestože už v roce 2023 čínská automobilka BYD předběhla globálního lídra v elektromobilitě americkou Teslu, s globálním prodejem 3,13 miliónů vozů v roce 2023, z toho každé 3.vozidlo je již plně elektrické a BYD dosahuje tak už nyní na pozici v TOP10 automobilek světa hned za Fordem. Navíc s brzkou výrobou BYD v Maďarsku a cílem, aby každé 10. auto v EU bylo právě od BYD do roku 2030. V roce 2024 již s největší pravděpodobností bude možné tyto plně elektrické vozy BYD vidět i na českých silnicích, a s další úspěšnou čínskou značkou MG, nastupující Xiaomi a dalšími automobilkami z Číny velmi silně zatřesou s celým českým subdodavatelským průmyslem.

Velká část českého průmyslu bude i v roce 2024 volat po dalších tučných dotacích, regulacích či hledat odbytiště pro své zastaralé technologie a produkty na mimoevropských méně náročných trzích.

Jiná část českého businessu naopak napne plachty a pustí se do segmentů s vysokým růstovým potenciálem, především autonomní výrobci finálních produktů s vysokou přidanou hodnotou, kteří nemusí dlouze čekat na pokyny ze zahraniční centrály nebo na nové tendry na levné subdodávky od zahraničních finalistů. Lze rovněž čekat výrazný nárůst EV infrastruktury v ČR již v tomto roce, a začnou i projekty posílení síťové FVE infrastruktury pro další tisíce až desetitisíce českých občanů, kteří tak dostanou možnost pořízení a připojení vlastního FVE zdroje.

Očekáváná rizika, aneb černé labutě a šedí nosorožci

Černé labutě jsou události typické tím, že je nelze předvídat, ale mají dramatické dopady na světovou ekonomiku. Jsou to nečekané události, proto nelze predikovat, zda se nějaké nové objeví i v roce 2024. Zaměřit v analýze rizik se však lze na události nazývané šedými nosorožci, které jsou velmi pravděpodobné na základě několika opakovaných zjevných signálů, a rovněž mají významný dopad.

Po pandemii a krizi v energetice byl v roce 2022 pro Evropu takovým šedým nosorožcem konflikt na Ukrajině, signálů bylo již od roku 2013 velmi mnoho.



Konflikt přinesl obnažení obrovské závislosti evropských podniků a zemí na dodávkách surovin a komodit z Ruska, přinesl přerušení řady dodavatelských řetězců či přímo ukončení činnosti velkých západních podniků v Ruské federaci včetně řady českých firem, zdražení materiálů či jejich nedostupnost, další posílení čínské konkurence, například v automobilovém průmyslu, kde čínské automobilky bleskově obsadily vyklizené pozice evropských automobilek v Rusku. A není bez zajímavosti, že například Pepsi Cola a řada dalších amerických korporací vůbec neuvažuje o ukončení operací v Rusku a dál v Rusku bez omezení podniká. I evropská ESA ukončila spolupráci s Roskosmosem, naproti tomu americká NASA se dohodla na další spolupráci s Rusy na stanici ISS.

Ani konflikt v pásmu Gazy nebyl v roce 2023 bleskem z čistého nebe, má a bude mít dopady na ekonomiku či tolik problematickou ilegální migraci, kterou EU dlouhodobě nezvládá a přístupy politiků EU k řešení konfliktu na Ukrajině i v Gaze jsou zatím zcela neefektivní. Ostatně i drahé energie jsou spíše důsledkem chybné politiky a neregulovaného oligopolu v EU, nezvládnuté transformace evropské energetiky a tržně nesmyslného socialistického přerozdělování emisních povolenek. Ale na tom se zatím nic nezmění, EU je prostě v těchto oblastech mimo realitu a často už i zcela mimo hru.

S ohledem na vysílané signály je velmi pravděpodobné, že šedým nosorožcem může být v roce 2024 změna ve vedení USA a s tím spojená poměrně zásadní změna její politiky, nejvyšší šance na zvolení má zatím bezpochyby Donald Trump. S vysokou mírou pravděpodobnosti tak jako tak přijde po volbách nechuť USA setrvat v konfliktu s Ruskem, naopak lze očekávat zcela jasný důraz na více konfliktní politiku anti-čínskou, protože nikoliv Rusko, ale Čína je reálným konkurentem USA, což zvyšuje riziko konfliktu mezi Čínou a Tchaj-wanem. Ostatně byl to právě prezident Trump, kdo zahájil obchodní a technologickou válku mezi USA a Čínou.

Co to znamená pro Evropu a ČR? Rizika jsou značná. Lze očekávat další nárůst americké zbrojní výroby, masivní investice do americké infrastruktury, a rozhodně nepůjde jen o nový plot na jižní hranici USA, ale především do nové nezávislé energetiky, která je už nyní výrazně efektivnější a levnější než evropská, ještě větší soběstačnosti ekonomiky USA, útlum protiruských sankcí a zastavení americké podpory Ukrajiny až po opětovné možné výpadky dodávek čipů a technologií z Tchaj-wanu do zbytku světa.

Obranný průmysl, farmacie a všudypřítomná potřeba výroby čipů a snaha budovat i další technologické kapacity přímo v EU tak i letos výrazně porostou nejen v souvislosti s děním v turbulentním světě, ale především v souladu s rostoucím trendem řady regionů a snahou zemí o vlastní ekonomickou soběstačnost. Lokální soběstačnost vyžaduje blízkost k zákazníkovi, vysokou míru agility, další velký nárůst produktivity práce, a bez masivního nasazení nových pokročilých technologií včetně AI a nové koncepce speedfactories v řadě oborů či chytrých agrofarem se to v Evropě zvládnout nedá.

Posílení ekonomické nezávislosti a větší soběstačnosti lokálních ekonomik tak bude v roce 2024 v řadě zemí EU velkou prioritou, bohužel je to běh na dlouhou trať a zatím to nebude většinové myšlení v ČR, kde na to zatím nejsou vhodné podmínky, a tak i v roce 2024 budou stále převládat pokyny ze zahraničních centrál a my budeme spíše sledovat jen světlé výjimky, ale díky za ně.

Růst obratu, nižší náklady a nové technologie

Závěrem lze shrnout, že rok 2024 bude v ČR pravděpodobně rokem opětovného spíše menšího růstu ekonomiky, růstem prodejů ve většině sektorů, ale s dramatickými rozdíly v ziskovosti staré a nové ekonomiky, s výrazným a naprosto nekompromisním tlakem na snižování nákladů nejen v důsledku předchozí vysoké inflace, ale i díky změnám ve vlastní výrobě a spotřebě energií, implementaci nových technologií s využitím AI, a s tím spojenou inovací digitálních business modelů.

Hlavní potenciál je i přes všechny neduhy české ekonomiky a českého školství v našich lidech, v české podnikatelské komunitě, která má stále ve svém genetickém kódu DNA historií ověřené základy Baťovského myšlení, a svůj velký rozkvět má tak česká ekonomika teprve před sebou. A oblastí, kde se může český business exponenciálně rozjet, je i v roce 2024 celá řada.

A stará ekonomika využívající neobnovitelné fosilní zdroje či obecně zastaralé technologie, dražší, ale přitom paradoxně stále méně kvalifikovanou pracovní sílu často z pracovních agentur, bez nezbytné digitalizace s AI, tak to rychle rostoucí a rozvojovou oblastí české ekonomiky už zjevně nikdy nebude.

Ať už mé odhady vyjdou zcela nebo jen částečně, bude to zase o dost jiný svět, a já věřím, že o něco lepší .. :o)