Česká společnost téměř jednohlasně prohlašuje, že si váží žen matek, váží si jich, protože pečují a starají se o děti. Jde o tu nejpodstatnější věc v životě. Bohužel jde však většinou o prázdné fráze. Téměř jedním dechem totiž tatáž společnost dodává, že schopnosti matek a rodičů obecně jsou přece jenom omezené. Jakmile se totiž stanete rodičem – a především matkou, na kterých u nás spočívá péče o děti především –, současně se stáváte poločlověkem, který se hodí jen k něčemu. A práce a aktivní život se mezi to „něco“ většinou nepočítá.

Nejnovějším příkladem tohoto přístupu je přístup k nově zvolené europoslankyni Andree Češkové z ODS, která je těhotná a brzo porodí. Role matky je prý neslučitelná s výkonem funkce europoslankyně. Je tomu ale skutečně tak? Žijeme přece ve 21. století a kvalitní péči o děti je možné zajistit různými způsoby. A jejich pomocí je možné zvládnout jak starost o děti, tak dobrou práci v Evropském parlamentu. A i když je Andrea Češková svobodnou matkou, neznamená to, že nemůže mít partnera či podporu širší rodiny, kteří mohou její mateřskou roli sdílet.

Navíc mateřská dovolená netrvá věčně a i při ní lze pracovat, pokud mají rodiče nebo i svobodné matky finanční možnosti, jak si zajistit podpůrné služby. Takže pokud se bude chtít Andrea Češková plně věnovat práci europoslankyně, jsem si zcela jistá, že tu možnost mít bude. Europoslanecké volební období trvá pět let a mateřská dovolená, s kterou máme zkušenosti z České republiky, trvá jen šest měsíců. Vzhledem k celkové délce mandátu jde o poměrně krátkou dobu, kdy možná Andrea Češková nebude podávat stoprocentní výkony. Jde ale jen o dohady, protože nikdo z nás neví, jak bude v nadcházejícím volebním období pracovat tato europoslankyně nebo kterýkoli jiný poslanec. Bylo by lepší nejprve počkat a pak teprve hodnotit výsledky poslanecké práce. Možná jsou mezi novými poslanci a poslankyněmi mnohem vytíženější lidé a nikdo o jejich pracovních a rodinných podmínkách neinformuje a na jejich základě nezpochybňuje jejich budoucí hypotetickou práci.

Vlastně to ale není moc překvapující. Normou pro posuzování všech ostatních je pro nás bezdětný muž nebo muž s dětmi, který však není ten hlavní odpovědný za péči o děti. Neposuzujeme výsledky práce, ale dobu, kterou v práci trávíme. Pozitivněji jsou často lidé ochotni ohodnotit člověka, který je dvanáct hodin v kanceláři a chatuje, než člověka, který si odbude svoji čtyř- nebo osmihodinovou pracovní dobu, splní všechny svoje úkoly (a dobře) a z práce odejde věnovat se svému soukromému životu. Tento model samozřejmě nemá vliv pouze na ženy, ale i na muže, kteří se rozhodnou pro jiný životní model a práce není středem jejich života.

Pokud jde o mateřství, neustále se snažíme hledat, a často dokonce vynalézat důvody, proč nejsou ženy matky dostatečně schopné dělat svou práci. Bez ohledu na to, jaká je realita. Jeden typ zkušenosti, někdy jen předsudku, automaticky zaměníme za obecnou pravdu. Bohužel si však neuvědomujeme, že tím omezujeme svobodnou volbu a uplatnění řady lidí ve společnosti. Jsme v roce 2009 a existují různé formy flexibilní práce, zařízení a služeb péče o děti a vzdělávacích aktivit. O dítě se navíc nemusí nutně starat jenom matka. Nezapomínejme, že děti mají i otce – a i ti jsou schopni se o ně postarat. A pokud mluvíme o funkci europoslankyně, v řadě ohledů bude jistě jednodušší skloubit péči o rodinu s tímto typem zaměstnání než s pozicí pokladní v nějakém obchodním řetězci nebo běžné úřednice v administrativní firmě.

Česká společnost si váží matek a rodičů jenom naoko. Pokud by byly její úcta a respekt skutečné, nebyly by téměř dennodenně zpochybňovány jejich schopnosti a vůbec jejich pozice ve společnosti. Aby byla žena považována za plnohodnotnou, musí se stát matkou, protože na ty bezdětné se naše společnost dívá skrz prsty. Na druhou stranu však nejsme schopni naše normy přizpůsobit tak, aby matky nebyly vylučovány ze společenského a pracovního života. Mateřství, otcovství a rodičovství jsou spíše zkušenosti, které mohou společenský a politický život obohatit a poskytnout novou perspektivu pohledu na českou i evropskou politiku. Ano, i s těhotnými jdeme do Evropy a je tomu tak dobře.

Vyšlo v Lidových novinách 2. července 2009 v rubrice Úhel pohledu.