Těžko k pochopení, že si prezident Václav Klaus může dovolit říci, že Ústavní soud ve svém nálezu kolem stavebního spoření se „ocitl mimo ústavu a vstoupil do politiky“. Ústavní soud přece zpochybnil zákon prosazený vládní většinou na základě jasných důvodů, které nemají s politikou vůbec nic společného. Ústavní soud pouze řekl, že stát se nemůže chovat jako bandita, který obere občany o finanční podporu za rok 2010, na kterou mají nárok, jestliže dodrželi zákonné podmínky smlouvy. Není možné v právním státě jim část této podpory dodatečně zpětně odebrat. To je porušení principu zákazu retroaktivity, který v naší civilizaci platí od dob římského práva.
Ani další důvody nemají s politikou nic společného. Legislativní proces se nesmí znásilňovat. Není možné v parlamentu vzít opozici čas na vyjádření. Není možné bez vážného důvodu použít stav legislativní nouze a nedat šanci řádnému projednání ve věcech, kde se rozhoduje o miliardách, které patří občanům. Je přitom úplně jedno, jestli se takového činu dopustí strana pravicová nebo levicová, ODS nebo ČSSD. Tohle jsou základní pravidla fungování demokratické společnosti, základy naší civilizace a kultury, o které se říká a často opakuje, že v jejím základu stojí řecká filozofie, křesťanské náboženství a římské právo.
Ústavní soud bdí nad dodržováním pravidel. Nikdo je nesmí porušovat. Ani nejvýše postavení politici. To, s čím přichází Václav Klaus – to je vrchnostenské pojetí politiky, které možná platilo někdy ve středověku nebo za časů revolučních bolševiků s jejich hesly: „všechna moc sovětům a radě lidových komisařů“ – prostě nikdo nás nebude ve výkonu moci omezovat. Prezident Václav Klaus by si měl uvědomit, že důsledkem takového revolučního přístupu bylo například rušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků apod.
Není pravda, že Ústavní soud je mimo Ústavu, jak říká Václav Klaus, ale u Václava Klause samého stále častěji pozorujeme neochotu respektovat Ústavu. Prezident dosud neratifikoval Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě, který je oběma komorami parlamentu schválen již od roku 2003. Prezident překročil svou ústavní roli, když po schválení oběma komorami vyžadoval výjimku k Lisabonské smlouvě, která by omezila úroveň sociální ochrany v České republice.
Prezident v posledních dnech nerespektoval ústavu, když prohlásil, že premiér uvažuje špatně a že jeho návrhy na odvolání ministrů nepřijme a basta! Těmito prohlášeními dával najevo úplné ignorování toho, k čemu ho Ústava zavazuje. Mohl jednat s premiérem o celé situaci, mohl s ním konzultovat, ale neměl právo čímkoli podobným vyhrožovat, protože to je v rozporu s jeho jasně definovanou ústavní rolí.
Tedy ne Ústavní soud, ale prezident Václav Klaus má problémy s Ústavou a aktivistickým vstupováním do politiky.