Z vystoupení na 16. schůzi PS PČR dne 3. května 2011

Koaliční parlamentní většina nás vleče kamsi do bolševického světa, do bolševických dob.

Ministr financí Kalousek sestavuje zákony týkající se rozpočtu způsobem, který odporuje ústavě, a pak se vymlouvá na Ústavní soud, jenž má dodržování ústavy hlídat, že mu scházejí nějaké miliardy ve státní kase.

Chtěl bych panu ministru Kalouskovi připomenout, že není ani středověká vrchnost, ani není sovět bolševický, aby si mohl myslet, že nad ním není nic. V demokratickém státě, ve kterém platí ústava, se týká i premiéra i všech ministrů vlády. Pokud ji prostě nerespektujete, tak se nemůžete divit, že vám potom v rozpočtu prostředky nevycházejí. Takže ne Ústavní soud, ale ministr Kalousek je ten, kdo nerespektuje to, co jako ministr má povinnost respektovat. Připadá mi jako projev neuvěřitelné arogance, když si pan ministr pak dovolí vystoupit v televizi a vyhrožuje občanům této země, že za to, co si Ústavní soud dovolil, jim šest miliard vezme - vezmu je regionům, dopravě apod. Prostě někoho tady za ÚS potrestá! Jsme svědky absence základního právního vědomí u ministra financí tohoto státu.

Chování celé vládní koalice je podobně arogantní. Tvrdí, že provádí reformy. Ale to nejsou reformy! To je skutečně puč, přepadení, převrat! Doporučuji k přečtení knihu Konrada Liessmanna „Teorie nevzdělanosti“. V poslední kapitole tam píše, že slovo reforma pochází z latiny, z 15. století. A význam slova reforma: když se něco vymkne ze svých kloubů, tak to vrátit k původnímu řádu. Dokonce když Martin Luther zakládal své reformační hnutí, tak nezakládal novou církev. On chtěl vlastně obnovit ten původní smysl.

Čili kdybyste vy, vládní poslanci, chtěli opravdu dělat reformu zdravotnictví, sociálních věcí, tak by to znamenalo obnovit smysl toho, proč ve státě něco takového existuje. Ale vy se po původním smyslu neptáte. To, co navrhujete, to se vlastně bojíte sdělit veřejně, hlasitě a podrobit to skutečné debatě. Proto vám ty věci Ústavní soud vrací, protože se chováte jako revolucionáři. Překvapil mne pan ministr Heger, který na mě působil vždy takovým poměrně konzervativním, klidným dojmem, a měl jsem pocit, že tohle jsou věci, kterým on bude rozumět, že zdravotnictví se nelze jenom tak prostě převratem, pučem zmocnit a přestavět ho. A myslel jsem si, že bude mít pochopení pro to, že pokud se má v takovéto oblasti něco změnit, tak to musí být předmětem skutečné debaty a nemůže to být věcí radikálního převzetí moci. Rozumíte, kdybyste skutečně řekli veřejnosti to, co je cílem toho vašeho návrhu, tak pravděpodobně byste velký úspěch nesklidili.

Schválně, co je možné vyčíst z vašeho návrhu: Zdravotnické zařízení bude povinno do zdravotnické dokumentace pojištěnce zaznamenat, že mu bylo nabídnuto poskytnutí zdravotní péče v základní variantě i v ekonomicky náročnější. Součástí dokumentace má být vyslovení souhlasu pojištěnce s poskytnutím péče v základní variantě, nebo v ekonomicky náročnější. Tak v takovém případě má být součástí záznamu ve zdravotnické dokumentaci též vyslovení souhlasu se zaplacením částky ve výši rozdílu mezi cenou ekonomicky náročnější varianty a výší úhrady zdravotní péče v základní variantě.

Dovedete si představit, že veřejnost na tohle přistoupí? Že prostě většina obyvatel v této zemi podpoří takovýto způsob rozhodování se v ordinaci? Chápete? Pobavme se tedy o tom s lidmi. Je tohle něco, co oni chtějí - zítra si vybírat v něčem, v čem se nevyznají? Odhadovat, jestli mají na to, aby platili? Je tohle něco, co existuje někde v civilizované Evropě? Jmenujte mi stát, ve kterém existuje ten váš standard a nadstandard, který se týká něčeho jiného než kosmetiky či zařízení v nemocničním pokoji. Vy tady děláte opravdovou revoluci v tom, že tohle je skutečně zrušení ústavního principu stejné rovnosti přístupu ke zdravotní péči placené ze zdravotního pojištění, na které společně přispíváme. To je ten bolševismus vašich reforem! To ve skutečnosti žádné reformy nejsou! To je skutečný puč. Proto nepotřebujete čas! Proto potřebujete jednat rychle! Proto říká poslanec Gazdík: Do půlnoci, do tří do rána, prostě musíme to sfouknout, však to nějak vydržíme. Vždyť to vlastně ani pana Gazdíka moc nezajímá, co tady my říkáme. On je typický revolucionář, který ví, že má pravdu, a on to prostě profičí! Vůbec, musí to fičet, ty reformy! Jen kdyby tady nebyl ten pitomý Ústavní soud, který nám každou chvíli dá nějakou brzdu!

Vy, koaliční poslanci, si myslíte, že nám se chce dávat další podání k Ústavnímu soudu? My jsme chtěli, aby parlament byl místem, kde se rozhoduje, kde se koná debata. My přece nestojíme o to, aby Ústavní soud z procedurálních důvodů nám vracel zákony zpátky. Ale mělo-li by se to změnit, tak vy byste museli přestat být bolševickými revolucionáři, kteří používají metod, které jsou nedůstojné parlamentu!