Nepěkně nedávno mluvil premiér o svém ministru K.Schwarzenbergovi, když říkal, že je „ve své práci líný a na summitech jen poklimbává“. Vrátil mu tak výhrady vůči jeho chování na posledním evropském summitu, kde ČR odmítla českou účast na fiskální dohodě EU. Ze své cesty do Izraele Schwarzenberg temně zahučel na premiéra, že poškodil zájmy ČR.

No a to je asi tak všechno. Vzpoura končí dříve než začala. Pan ministr si na dálku řekl to,co potřeboval. Nerad by byl v Evropě vnímaný jako někdo, kdo beze slova souhlasí s odkláněním ČR z evropské stopy. Zbytek je mlčení. Dnešní parlamentní debatu o fiskální dohodě strávil ministr se zavřenýma očima v hlubokém usebrání. Možná se jen jeho tělesná schránka zúčastnila jednání, ale duch byl bůhví kde. Marně jsem se dožadoval jeho vystoupení a stanoviska.

K čemu je evropský státní tajemník na ministerstvu zahraničí Jiří Schneider? Existují nějaké podklady, které připravuje ministerstvo zahraničí pro cesty na evropské rady? Krátce se dokonce na ministerském webu zaskvěla ministerská analýza fiskální smlouvy. Bohužel vycházela jinak, příznivěji než podobná analýza Úřadu vlády. Proto asi musela tak rychle zmizet. Marně jsem se ptal ministra zahraničí, jaké je jeho stanovisko k fiskální dohodě EU. Vše si nechává p.ministr pro sebe. Celý Černínský palác nyní skrývá tajemství, co si o tom všem myslí.

Je smutné být ministrem a šéfem velkého baráku, na jehož vůli vůbec nezáleží. Asi by bylo dobré si na to zvyknout. Máme vládu, která zní více hlasy, ale zase to tolik neznamená. Nikdo tu kvůli své pravdě krev cedit nehodlá. Ve vládní koalici stále platí: Trochu jsme se sice porafali,ale teď jde hlavně o to pokračovat dále. Je třeba se udržet za každou cenu a dodělat nějaké ty společné kšefty. Tak nějak na tom s touhle vládou jsme.