Mír není nepřítomnost války. Mír je důsledek úsilí a práce. To se v naší zemi obtížně chápe. Mírové hnutí se v době budování socialismu pořádně zdiskreditovalo. Nobelova cena za mír – to u nás také vyvolává úsměvy. Dokonce i prezident se ušklíbne: „Cena za mír pro EU? To je snad legrace.“

Zní mi to jako rouhání. Mír v Evropě vůbec není taková samozřejmost, jak se někomu zdá. Žijeme na velmi složitém kontinentu, kde je téměř nemožné vytýčit spravedlivé hranice. Po relativně dlouhém období míru zapomínáme na to, že historie Evropy je historií nekonečných válek, ve kterých bylo vždy mimořádně obtížné hledat rovnováhu a bezpečí pro všechny. Období míru byla proto vždy spíš krátká.

Projekt EHS, Evropského společenství a Evropské unie byl opravdu úctyhodným nápadem, který se zrodil z poznání, že je třeba zmenšit význam hranic mezi státy a národy. Jen díky tomu se podařilo dosáhnout usmíření mezi Německem a Francií, Rakouskem a Itálií apod. Sporná území přestala být jablkem sváru, když se hranice rozmělnily a staly plně prostupnými pro pohyb lidí stejně jako zboží.

Dokonce my sami, Češi a Slováci, jsme to zažili při rozdělení státu v roce 1993. Vše bylo snazší, když jsme zároveň věděli, že obě země stejně chtějí vstoupit do společné Evropy.

Evropská unie utlumila národnostní konflikty v řadě mnohonárodních států. Evropská unie pomáhá tlumit latentní konflikty na Balkánu stejně jako konflikt mezi Tureckem a Řeckem.

Pokud by se EU měla rozpadnout, tak vše co dnes doutná, by mohlo zítra vzplanout. Nemělo by nám být jedno, pokud dnes hospodářská krize vystavuje Evropskou unii vážné zkoušce. Pokud by Evropa v této zkoušce neobstála a projekt integrace by se zhroutil, tak nás nečeká nic dobrého. Pokud Baskové, Katalánci, Vlámové začnou bojovat za své národní státy, vzroste napětí a začnou vznikat konflikty. V Evropě, ve které se začne každý zabetonovávat, zakopávat za svými hranicemi, bude zle pro státy jako je Česká republika. My jsme země, která žije z otevřenosti vůči sousedům, svému okolí a Evropě. Žijeme z exportu. Pokud bychom se také začali zakopávat, tak nám životní úroveň klesne o 40 procent.

V roce 1938 jsme doplatili na to, že nic takového jako projekt společné Evropy v té době neexistovalo. Marně se prezident Beneš tehdy namáhal zajistit bezpečnost státu bilaterálními smlouvami s jednotlivými evropskými státy. Marně běhal po Evropě a vyjednával. V dezintegrující Evropě pro nás nakonec nezbylo žádné místo. Dnes tomu není jinak. Pokud by se kolo integrace začalo točit nazpátek, pokud se Evropská unie bude rozpadat, může být výsledkem evropský konflikt, jehož rozsah si sotva dovedeme představit.

Nechápu smích těch, kteří se dnes ušklíbají nad tím, že EU dostala Nobelovu cenu míru.