Pochmurné bylo jednání s představiteli iráckého parlamentu, delegací vedenou jeho předsedou Mahmúdem Al-Mašhadaním. Pan předseda je představitel sunnitů, ale v delegaci byly zastoupeny všechny politické frakce, včetně nejsilnějších šíítů i Kurdů. Velmi razantně všichni odmítli jakýkoli plán na rozdělení Íráku. „Nikdo nás rozdělovat nebude!“. Takto podle nich spekulují pouze nepřátelé Íráku. Všichni shodně mluvili o okupaci Íráku, všichni opakovali, že lidé v Íráku nepředstavitelně trpí. Zaznívaly věty jako : „Naše bolesti se staly pro jiné zbožím“. „Amerika nikdy neměla cíl osvobodit Írák“. „Saddám byl dlouho loutkou v rukou USA, pak přestal poslouchat stejně jako Usáma bin-Ládin“. Podle iráckých poslanců se jen využilo a zneužilo potřeby odstranit diktátora Husajna. Kdo mu předtím poskytoval chemické zbraně? Přece západ…“Stali jsme se součástí plánu pro nové americké století“.

Člověk se ptá, co způsobilo tak hlubokou zahořklost a nedůvěru? Podle Íráčanů ti, co vtrhli do země v r.2003,vykopli dveře a vytvořili strašnou spoušť. USA se odcizily Íráčanům tím, že se chovaly tak, jako by je vůbec nezajímalo,že po pádu starého režimu bude třeba, aby v zemi pokračoval nějaký normální život, aby byly uchovány základní funkce státu. Ti, kteří obsadili zemi, rozbili všechny prvky starého řádu- armádu, státní správu, státem vlastněné podniky- a pak pouze pasivně sledovali rozklad a etnické čistky, které v zemi vyvolali. Dodnes nebyla v Íráku nalezena politická rovnováha . Iráčtí političtí vůdcové se cítí poníženě. Okupanté se podle nich nesnaží omezovat svou dominantní roli. Komunikace není jednoduchá. Je podivné, když dnes americký prezident dává irácké vládě Al-Malíkího ultimáta a rozčiluje se, že se situace nelepší. Íráčanům to připadá nevkusné - někdo přijde, rozbije vám stát a pak vás napadá, že ho neumíte dát zase dohromady.

Jak vážná je situace, o tom nás čerstvě informuje zpráva britské nevládní organizace Oxfam „Rising to the humanitarian challenge in Iraq“, na níž spolupracovalo dalších osmdesát agentur působících v Íráku. Čísla jsou děsivá. Čtyřicet tři procent Íračanů trpí absolutní chudobou, padesát procent trpí nedostatkem vody, dvacet osm procent dětí trpí podvýživou, devadesát dva procent dětí má potíže získat vzdělání, a to především proto, že kvůli násilí v ulicích nemohou vyjít z domu. Polovina lidí je bez práce. Řádí infekce - osmdesát procent lidí nemá přístup k hygienickým zařízením. Třetina populace - osm miliónů Íráčanů naléhavě potřebuje humanitární pomoc. Přes dva milióny Íráčanů, hlavně ženy a děti, jsou na útěku roztroušeny po Íráku a v uprchlických táborech. Další dva milióny uprchly za hranice. Od roku 2003 opustilo Írák okolo čtyřiceti procent inženýrů,lékařů, učitelů a odborníků. Mluví se o intelektuální genocidě.

Taková je dnešní situace v Íráku a my začínáme mluvit o tom, zda stáhneme svých zhruba sto vojáků, které v Íráku máme. Žádná sláva. Nedokázal bych říci, že vojenská mise končí, protože vojáci splnili svou roli. Důkladná debata o jejím smyslu nás teprve čeká.

Naši vojáci dnes plní především strážní úkoly pod britským velením. Britský premiér vyhlásil v Dolní sněmovně snižování britské vojenské přítomnosti v Íráku o padesát procent. Logicky z toho plyne, že o snižování bychom měli uvažovat i my. Nicméně to neznamená, že se můžeme zítra v Íráku sbalit a zmizet jako pára nad hrncem. Základní je, že bychom měli zůstat,dokud si to bude Írák žádat. Íráčtí poslanci nás prosili o pomoc. A my jsme ji slíbili ve všech oblastech, kde toho budeme schopni. Přijmeme na školení poslance íráckého parlamentu, kteří by se chtěli seznámit s tím, jak funguje český parlament. Íráčtí politici jeví velký zájem o to, jak jsme zvládli transformaci společenského a hospodářského systému po roce 1989. Doba pobytu cizích vojenských jednotek v Íráku by měla být věcí dohody s íráckými politiky. Stahování bude probíhat postupně a může trvat dlouho. Měli bychom být připraveni sloužit podle potřeby. Írák masivně investuje do vlastní armády, která by měla postupně přebírat všechny bezpečnostní úkoly. Nevím, jestli se to povede,ale jiné možnosti nevidím. Cizí vojáci už v Íráku klíčovou roli nesehrají. Írácké politiky čeká přetěžký úkol.