No vida, jak se pan prezident tvářil záhadně. Dokonce se dotazoval premiéra Nečase a žádal jeho ujištění, že tzv. restituce církevního majetku nebudou znamenat žádný průlom ve vydávání majetku před únor 1948. V odpovědi premiéra se mu vlastně žádného ujištění nedostalo. Prezidentovi poradci formulovali velmi vážné výhrady. No a teď to všechno splasklo.

Prezident Václav Klaus se rozhodl, že bude zákon o církevních restitucích ignorovat – prostě ho ani nepodepíše ani nevetuje. Tento postup je jednoznačně protiústavní. Čl. 62 Ústavy říká jasně, že prezident může buď vetovat nebo podepsat. Žádná třetí možnost neexistuje. Tertium non datur. Nakonec už takto Ústavu porušil nejméně 10x. Oblíbená metoda Václava Klause, jak se vyhnout odpovědnosti nebo metoda jak se snažit nikoho si nenaštvat. Klaus nepodepíše zákon, protože je proti němu drtivá část veřejnosti, ale zároveň si nechce pohněvat svého přítele kardinála Duku. Prostě nejlépe je, líbit se všem.

Proto by se mělo vědět, že to co prezident předvádí je pustý alibismus. Prezident, který se rozhodl v tomto případě mlčet a nesplnit svou ústavní povinnost (která mu velí jasně vyslovit svůj názor vetovat nebo podepsat), takový prezident ve skutečnosti vlastně vyslovuje takové slabé, sotva slyšitelné ano. Kdo mlčí, v podstatě souhlasí.

Nepodepsat je v tomto případě ve výsledku to samé, jako podepsat. Nepodepsání nebrání vyhlášení zákona. Klausovo nepodepsání znamená, že vládní koalice definitivně uspěla se svým pokusem přesunout více než sto miliard finančních prostředků a nemovitého majetku některým vybraným církvím. Děje se to navzdory tomu, co uvádí Miroslav Kalousek ve svém čerstvém návrhu státního rozpočtu, kde upozorňuje, že pokud bude schválen zákon o restitucích církevního majetku (což je nyní potvrzeno), dojde ke zvýšení deficitu státního rozpočtu v r. 2013 z 2,9% na 4,4% (deficit stoupne o celý nový závazek 59 miliard náhrady církvím). Nelze pochybovat, že toto porušení kritéria tří procent bude mít v EU pro ČR velmi vážné dopady. Tak dlouho se pan Kalousek zaklínal, že ta tři procenta v žádném případě nepřekročí, až to nakonec s lehkostí sobě vlastní učinil.

Bohužel proti tomu, že Václav Klaus ignoruje své pravomoci a ignoruje Ústavu, se nedá dělat v této chvíli nic. Doufejme, že to bylo naposled. Pro příštího prezidenta už bude platit nová úprava schválená parlamentem, podle které pokud prezident závažným způsobem poruší Ústavu, bude ho moci žalovat Senát a soudit Ústavní soud.

Co se týče církevních restitucí, poslední, co zbývá, je ústavní stížnost. Argumenty jsou silné, stačí připomenout porušení práva na rovné a spravedlivé řešení náhrad za minulé křivdy, jak ho požadoval ve svém nálezu i Ústavní soud. Toto rozhodnutí naopak zakládá křivdy nové. Ústavní stížnost bude ale moci být podána až po tom, co zákon o vyrovnání majetku církví vejde v platnost.