Naše ministerstvo obrany a celá česká armáda není vůbec v jednoduché situaci. Lze to demonstrovat na několika příkladech.

Příklad první. Česká armáda má dnes asi 180 tanků (včetně zakonzervovaných). V provozu je jich asi 30, a i o těchto posledních zbytcích kdysi obrovité tankové armády se dnes uvažuje, že je zrušíme. V sousedním Polsku ale uvažují úplně opačně. Tam se plánuje, že by se naopak mohlo tisíc tanků nakoupit. Jak vidno, máme trochu hokej v tom, jak bude vypadat konflikt budoucnosti a jaké zbraně v něm budeme potřebovat.

Příklad druhý. Současná obrana státu souvisí s poměrně delikátními zahraničněpolitickými problémy. Česká republika dnes hájí svými vzdušnými silami prostor Pobaltí. Ovšem jeden z prezidentů pobaltských států dnes přijímá na schůzkách příslušníky bývalé Waffen-SS. Nad tím by se měl také zamýšlet ministr nebo ministryně obrany.

A ještě jeden ořech do třetice. Nedávno byl zde v Praze afghánský generál, který diskrétně informoval o domácí situaci: 95% vojáků je negramotných, 80% důstojníků si chodí hlavně pro platy a jsou snadnou obětí široké korupce. Tak vypadají výsledky budování afghánských obranných sil, ve kterých se naše složky významně angažují. My jsme v minulosti vsadili na „afghanizaci“ české armády - a teď je jasné, že z Afghánistánu dřív či později musíme odejít. Co budeme s touto armádou do budoucna dělat? Jaký bude zítra její charakter? Strategické dokumenty, které na ministerstvu obrany vznikly pod vedením náměstka Jiřího Šedivého, nám zdaleka nedávají jednoznačnou odpověď. Není divu. Celé NATO dnes stojí před složitými otázkami. Dokonce i při nedávné pražské návštěvě Hillary Clintonové na toto téma přišla řeč. Nic jednoduchého pro ministry obrany.

To vše značí, že kdo přichází na ministerstvo obrany, musí být schopen na tyto otázky odpovídat a musí být na úrovni toho, co jej čeká. Ministr obrany státu, který nechce být pro srandu králíkům, musí být na svoji funkci připraven.

Čerstvá ministryně Karolina Peake prohlásila, že vedení ministerstva obrany v demokratickém státě má být civilní a generálové tam nemají co dělat. Jistě, generál Picek nebyl ideálním řešením. Ale druhá strana mince je, že civilních odborníků do vedení ministerstva obrany moc nemáme. A pokud slyším Karolinu Peake říkat, že první náměstek je politická nominace, tak mne spíš obchází hrůza. Možná nebylo ideální svléct Picka z uniformy a udělat z něj náměstka, ale odborníků jako on na ministerstvu už opravdu mnoho není. A i když některým věcem v kauze letounů CASA nedokázal čelit, byl to člověk, který podle mě nekradl.

Ale nejde jen o skandální vyhození čtyřhvězdičkového generála z funkce. Zásadní je, že na místo ministra obrany může dnes přijít jenom člověk, který je PŘIPRAVEN tuto funkci dělat. A ne někdo, kdo sice začal užívat vojenskou terminologii, když řekl, že po příchodu nebude na ministerstvu dělat kobercový nálet, ale po tom, co první den vyhodí tři klíčové experty, tak si člověk klade otázku, co si paní Peake pod těmito slovy vlastně představuje. Není doba na to čekat, čím nás zítra paní Peake zase překvapí. Nemáme čas zjišťovat, co to stolní uskupení LIDEM hodlá zítra s obranou dělat a k čemu ji hodlá použít. Ministerstvo obrany hraje klíčovou roli při budování našich vazeb do zahraničí, vytváření spojenectví, zajišťování bezpečnosti státu. Proto jsem navrhl Sněmovně, aby hlasovala o výzvě paní Karolině Peake, aby neprodleně rezignovala na funkci ministryně obrany České republiky. Hlasovalo pro to 73 poslanců, kvórum bylo 77.