Dienstbier proti Zemanově černé magii
Třeba tohle. Prázdnotou dunící sud Jan Fischer nebyl možná ničím víc než volavkou kampaně. Umělými prášky vyhoněný favorit, mimořádně slabý diskutér, který pak byl v duelech se Zemanem v soukromých televizích naservírován k téměř rituální porážce. Fischer v posledních dnech vypadal jako kandidát, který si skrytým řízením v zákulisí plánovitě nabíhá na kudlu. Příběh Fischer-Zeman je příběhem podezřelých peněz za oponou.
Dnes se začíná volit a já spoléhám na jediné: lidé nejsou hloupí a učí se. Je to vidět na tom, jak Klausovi už nikdo nespolkne jeho opakované volání: „Sarajevo!“ Naopak, slyším, jak lidé znechucení amnestií říkají: „Á, tak Klaus zas volá: Chtějí mě dostat, Sarajevo! Tak to on chce zase skrýt nějakou lumpárnu a korupci!“
Miloš Zeman, to je takové Klausovo dvojče. Prezidentský kandidát Zeman nám před očima předvádí totálně černě financovanou volební kampaň. Jeho od jara vedená kampaň stojí desítky milionů korun, odhady mluví o sto milionech, ale Zemanova partička bez uzardění uvádí 5-8 milionů. Ne nadarmo uvádí server Demagog.cz, že Zeman si ve všech údajích a výrocích, které vypouští z pusy, vymýšlí suverénně nejvíc ze všech kandidátů. Miroslav Šlouf a jeho lidé si jsou jisti, že jim toto všechno nakonec projde, a úspěch tradičně posvětí jakékoliv prostředky. Nakonec skoro jediný větší zdroj peněz, který oficiálně uvádějí, jsou příspěvky od exekutorů. Jak uvedly Hospodářské noviny, přiznávají milion od soudního exekutora a předsedou strany SPOZ je člověk, který má podíl ve firmě, jež dělá exekuce pro pražský dopravní podnik. Všimněte si, že Zemanovi vůbec nevadí peníze získané z tak nemravného vysávání lidí. Zeptal bych se Miloše Zemana na případ té vážně nemocné ženy, která z dluhu 60 Kč u pražského dopravního podniku má dnes exekuci na 200 tisíc, je naprosto zoufalá a uvažuje, že prodá své orgány na transplantaci. Jestli je Zeman levicový kandidát, tak velmi zvláštního ražení! Především je to bílý kůň peněz a zájmů, o kterých nemáme vědět vůbec nic.
Proč o tom nesmí vědět? Důvody jsou dva. Buď se jedná o prostředky nelegálně nabyté, anebo se nesmí prozradit, kdo za tuto pomoc má zítra získat protislužbu. Pozoruhodné je, jak Zeman říká, že má různé peníze slíbené a že mu ještě přijdou. Co takhle amnestie? Zemanovým podporovatelem Klausem provedená amnestie se zřejmě zase jen náhodou dotýká řady lidí spojených se Zemanem. Zastavuje se vyšetřování H-systému, ve kterém se prokazatelně angažovalo Zemanovo alter-ego Miroslav Šlouf, zastavena je kauza Český dům v Moskvě, ve které stát utrpěl škodu více než 50 milionů korun – práce dalšího Šloufova komplice, Karla Srby.
Klausova amnestie může souviset s prezidentskou kampaní, víc než si dokážeme představit. Jen Zeman nemůže říct nahlas, odkud se mu penízky nakonec posypou.
Se Zemanem se vracejí démoni. Byl jsem nakonec vděčný Jiřímu Dienstbierovi, že o tom ve včerejším televizním klání nahlas mluvil. Opakoval stále, neústupně a tvrdohlavě, že se s netransparentností v podobných věcech nelze smířit. Stál si na svém, že neuhne a že potřebujeme změnu. Je s tou tvrdohlavostí někdy až protivný. Všiml jsem si, že na mítincích se často ani nesnaží říkat věci, které by chtěli lidé slyšet, nepřikrašluje a říká i to, o čem ví, že se to moc líbit nebude. Má v sobě cosi z neústupnosti svého otce. Ta jeho paličatost je něco, co se dnes v politice nenosí. Možná proto mě Jaroslav Šabata, který loni zemřel, doslova prosil, abych Jiřímu v kampani pomohl. Tak se o to snažím. Nejen kvůli Jiřímu, ale i mým vzácným, již nežijícím přátelům – Jaroslavovi a Jiřího otci.