Sledujeme bizarní debatu o tom, kdo všechno napsal ten či onen koncept podoby prezidentské amnestie. Jsem dotazován, jestli ji psal spíš Koudelka, nebo Hasenkopf. To je ale dokonale absurdní, podobně jako když se mě ptají, jestli by Livie Klausová měla, nebo neměla být velvyslankyní na Slovensku. Stejně jako by velvyslanci neměli být jmenováni na základě veřejné ankety, tak také postup při přípravě amnestie v civilizované zemi by měl mít svá pravidla, která je radno dodržovat.

Naše novoroční amnestie, to není ledajaká věc. Její vinou se na svobodě ocitli pachatelé nejtěžších hospodářských trestných činů, jako pánové Provod, Pitr, Chvalovský… Něco podobného bychom sotva hledali v našem civilizačním okruhu. Naprosto ojedinělý případ velkorysosti a šlechetného milosrdenství. Jen jestli déšť milosrdenství padá na ty pravé.

Zločiny, kterých se amnestovaní dopustili, představují miliardové škody a otázka zní: Kdo měl a má zájem na tom, aby tito lidé se ocitli na svobodě a aby nemuseli pykat za to, co spáchali?

Řeči o milosrdenství, které zazněly z úst premiéra a prezidenta, jsou ve skutečnosti naprosto prázdné a falešné. Navíc existují vážná podezření. Už v případě milostí prezidenta republiky v minulých letech se už v řadě případů mluvilo a psalo o tom, že mohly být zaplaceny. Dokonce padla taxa 2 000 000 korun za milost – viz případy Kadlecová, Kratochvíl a další. V mé vlastní poslanecké kanceláři v Ostravě se na mne opakovaně obrátili rodinní příslušníci vězněných s tím, že se přece vyznám a abych jim poradil, kam mají na Hradě složit peníze. Dokonce se na mě i zlobili, že jim nejsem ochoten pomoci. Proto jsem se těmito kauzami zabýval. Dal jsem podnět na změnu zákona, obrátil jsem se na policejního prezidenta, ministra vnitra i nejvyššího státního zástupce. Dopis, který jsem od policejního prezidenta dostal, byl kuriózní až groteskní.

Policejní šetření v kauze Kadlecová bylo podivným způsobem odloženo. Ptal jsem se, pokud se nepotvrdilo podezření z úplatku, proč se nezkoumalo, kdo uvedl do oběhu pomluvu. Policejní prezident uznal, že mám pravdu a že by se to asi mělo udělat – a že nevylučuje, že tak opravdu učiní. Poučné.

Milosti, to je ale jen příštipkaření. Amnestie s miliardovými podvody, to je jinačí kafe. Veřejnost amnestii nepřijala a existuje veřejný zájem, aby bylo objasněno, jakým způsobem se k ní došlo. Proto byly oficiálně položeny otázky všem – prezidentské kanceláři, premiérovi i ministru spravedlnosti. Všichni byli požádáni, aby sdělili, kdo se podílel na přípravě rozhodnutí prezidenta republiky, jakým způsobem rozhodnutí vznikalo, kdo měl k tomuto rozhodování přístup a kdo ho ovlivňoval. To, co jsme se měli dovědět, neměly být jen nějaké pocity a intuice, které předvedl nový kancléř Mynář. Stejně nám nepomáhá „královské“ prohlášení Václava Klause ve stylu: „L'Etat c'est moi“ – „Já, hlava pomazaná, jsem rozhodl a basta!“

To, co jsme chtěli slyšet a čeho se nám mělo dostat, měla být jasná a přesná informace, jak se administrovalo a provedlo rozhodnutí, které má v demokratickém státě vždy svá jednoznačná pravidla. Vždy musí být zjistitelné, kdo na čem pracoval, kdo co dodal a podepsal. Vše muší mít své pořadové číslo, musí podléhat spisovému zákonu. Nežijeme ve středověku, Pražský hrad není sídlem monarchy, správa státu je volena občany a je ve svém výkonu odpovědná občanům. Pro každé rozhodování musí existovat nějaké materiální podklady, texty, které někdo podepsal, které někdo musel řádně zadministrovat. A teď se podívejme na obraz, který nabízí diskuse o amnestii. Jako by nic doložitelného neexistovalo a vše se řešilo snad ad hoc, ústně. Prezidentská kancelář ani Strakova akademie přece nejsou žádný letní tábor. Jak to, že dosud nevíme ani to, kdy dostal amnestii premiér k podpisu? Kdy ji vůbec podepsal? Byly dodrženy zákonné lhůty? To nevíme, protože nám nikdo nic konkrétního nedodal. Je tedy vůbec platná? Amnestie tak nějak vznikla v mlžném oparu mezi Pražským hradem a Strakovou akademií. Nezbyly po ní žádné viditelné stopy. A ti, co s ní měli kdysi cosi do činění, sdělují maximálně svá tušení.

Úžasné. Právě tohle je ideální prostor pro korupci. Ať se nikdo netváří, že je vše v pořádku, a ať nám neříká: Vyšetřování skončilo, zapomeňte! Vyšetřování této skandální, dle mého protiústavní amnestie, bohužel ještě ani nezačalo.