Říká se, že je škoda rány, která padne vedle. Beru si to k srdci. Z některých reakcí na dosud neveřejný text Koncepce zahraniční politiky ČR vyplývá, že jakmile se na dokumentu shodne vláda, bude důležité jej vysvětlovat pečlivě a trpělivě. Jinak se může stát, že i jindy bystří autoři, jako je Jan Macháček (Práce za čtyři minus, LN 11. 4.), po rychlém a letmém pročtení textu neporozumí a budou se chvíli dožadovat detailního rozvedení detailů a chvíli zase recyklace povrchních sloganů, které si oblíbili v minulosti.

Smyslem zahraničněpolitických koncepcí je umístit a definovat zemi v daném čase a prostoru, artikulovat její zájmy a seřadit priority. Snad nikdy dřív přitom neměla zahraniční politika tak blízko k politice domácí jako dnes.

Svět se posouvá k multipolaritě a jeho současný řád je zpochybňován řadou nových aktérů. Koncepci jsme připravili tak, aby z ní jasně vyplýval postoj České republiky ke spojeneckým závazkům, zejména v EU a NATO, zájem na těsných vztazích se sousedy, na rozvoji spolupráce s nimi v širším (V4) i užším (slavkovský trojúhelník) formátu. Zřetelná je naše vůle spolupracovat v OSN, OBSE i dalších multilaterálních organizacích. Čtenář si udělá také obrázek, jak se stavíme k rozvojové pomoci, mezinárodnímu terorismu nebo k Rusku.

Mezinárodní vztahy by neměly přehlížet ani jednotlivce. Proto se snažíme hovořit o lidských právech v co nejširším pojetí – včetně práv občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních.

V koncepci je definováno pět hlavních cílů, o které naše zahraniční politika usiluje: bezpečnost, prosperita a udržitelný rozvoj, lidská důstojnost, služba občanům a dobré jméno. K němu nepochybně přispívá i tradice českého humanistického myšlení.

Stačí si vzpomenout, jak rodícímu se Československu v cizině pomáhaly odvážné postoje, kterými Tomáš G. Masaryk proslul ještě v době, kdy víc než politikem byl akademikem. Podobný příběh ostatně provázel Václava Havla.

Dveře nám mnohde otevírá i poselství pražského jara a činorodost disentu za komunistické normalizace. Zejména signatáři Charty 77 Jiří Hájek, Jaroslav Šabata a Jiří Dienstbier prosluli nejen tím, jak dokázali přesně číst mezinárodní situaci, ale také coby realisticky uvažující architekti evropského uspořádání po skončení studené války.

Není nic snazšího než nachystat materiál plný líbivých frází, kterým každý zatleská. Jako země, přes niž se již několikrát převalily dějiny, ale nesmíme být povrchní. Musíme vědět, jak aktivně nakládat se svým členstvím v prestižních organizacích i jak těžit z ekonomické diplomacie. Také proto koncepce vychází z auditu zahraniční politiky, na kterém ministerstvo zahraničních věcí loni spolupracovalo s několika desítkami externích odborníků.

V koncepci se dočtete, že ve střednědobém a krátkodobém horizontu bude rozvíjena prostřednictvím dalších nástrojů. Samostatnými koncepcemi s ročními výhledy budou například obhospodařeny jednotlivé prioritní regiony. Takže ani na detaily nezapomínáme.

Doufám, že diskuse o Koncepci zahraniční politiky ČR se nevyčerpala pitvami prvních pracovních verzí a komentáři, ve kterých námautoři nabízejí další ingredience jako do pověstného dortu Čapkova pejska a kočičky. Nyní se nad ní rýsuje pevná koaliční shoda a poté s koncepcí seznámíme i politickou opozici. Pak jí budou věnovány přednášky, semináře a konference. V diáři jich mám celou řadu a již dnes se na zajímavé debaty těším.

Nejde totiž o domácí úkol, který se vládě oznámkuje – a jedeme dál. Koncepce je téma živé, dlouhodobé a její úroveň nejlépe otestují samotné události, jichž je svět kolem nás plný.

Lidové noviny 15.4.2015