Rozpačitý bude každý, kdo se bude pokoušet číst mnohomluvné, vágní a šroubované věty onoho kostrbatého textu, kterým se Aliance vyjadřuje k budování protiraketové obrany USA v Evropě. K čemu takové klopotné slohové cvičení, pokud je to tak, že jsou tu hrozby a musíme se jim bránit.

Pak bychom potřebovali velmi jednoduchý text, který jasně definuje hrozby a říká, jaké kroky a v jakém čase vůči nim NATO podnikne. Nic takového ale Aliance prohlásit nedokázala. Místo toho poskládala trsy zdvořilých vět, které nesmí popudit nejmocnějšího člena Aliance, když o něco požádá. Je třeba ho vypoklonkovat se vší zdvořilostí. A tak tu máme věty: „Uznáváme proto významný přínos“, „hledáme způsoby, jak propojit tuto kapacitu se současným aliančním úsilím…, abychom zajistili jeho integraci do budoucí (!) alianční architektury“. Gumová, nic neříkající slova, jako je skvěle vyprázdněný pojem „architektura“. Zní to krásně. Kdyby tam aspoň místo „architektura“ bylo „řízení a velení NATO“.

Vychutnejte si, prosím, ještě tuto větu z usnesení: „Šíření zbraní hromadného ničení představuje rostoucí hrozbu pro alianční síly, území a obyvatelstvo, protiraketová obrana tvoří jednu ze součástí širší odpovědi k odvrácení této hrozby.“ Takhle mluví někdo pořádně rozhodný, kdo chce opravdu rychle začít jednat?!

To bychom ale museli opravdu vědět, že ochrana proti dalekonosným balistickým střelám je skutečně to, co nám hrozí tak naléhavě, že jsme připraveni do toho investovat potřebných 30 mld. Euro. Tolik by bylo totiž potřeba, kdybychom chtěli Evropu proti podobné hrozbě chránit. Samotný radar v Česku nás nebude chránit před ničím. Takový radar by byl jen předsunutou ochranou pro území USA. Mohl by identifikovat eventuální hrozbu, aby případná raketa mohla být někde nad Atlantikem sestřelena.

Teď jsme ovšem slyšeli z úst generála Oberinga neuvěřitelnou zvěst, že bez antiraket v Polsku se můžeme obejít. (Upřímně řečeno těch plánovaných deset antiraket v Polsku bylo stejně žalostně málo, kdyby něco skutečně hrozilo.) Pokud by někdo napadl Evropu, z Ameriky to už žádná antiraketa nestihne, je to na sestřelení příliš daleko.

Kdyby bral někdo tohle ohrožení Evropy mezikontinentálními raketami vážně, musel by už začít křičet, že přece nemůže k ochraně stačit ten zastaralý radar, který má být převezen do Brd, a než bude instalován po r. 2012, bude už stár patnáct let a beznadějně vyšlý z módy.

Nalijme si čistého vína. Ty miliardy Euro do toho rozhodně vrazit nehodláme. Tak jsme museli vyplodit těch několik zdvořilých vět, abychom nikoho neurazili, a celý text jsme korunovali brilantní formulací: „uložili jsme Severoatlantické radě, aby pro kompetentní politické rozhodnutí na summitu v roce 2009 rozpracovala alternativy pro vybudování komplexní architektury protiraketové obrany“. Všimněte si, že kompetentní rozhodnutí nás čeká teprve v budoucnosti, protože dnes upřímně uznáváme, že se k tak vážnému rozhodnutí dostatečně kompetentní necítíme.

Obdivuji toho, kdo tuhle slovní šarádu dával dohromady. Jen jestli veřejnost chce od Aliance podobnou literaturu. Původně to měla být vážná věc, otázky hrozeb, našeho bezpečí, života a smrti. Podobná organizace by měla věci pojmenovávat jasně, rozhodovat a jednat. Měla by být srozumitelná a efektivní.

Mnohem srozumitelnější měla být také naše debata o protiraketové obraně. Ta je příběhem neuvěřitelných proměn a chaosu. Před dvěma lety se mluvilo o tom, že ji budujeme kvůli Severní Koreji, z toho se po čase ustoupilo, a dnes mluvíme o kontrolách ruských důstojníků. Několikrát zaznělo (Parkanová, Pojar), že bez polských antiraket nemá náš radar v Brdech žádný smysl. Tedˇ jsme slyšeli od generála Oberinga, že se systém bez antiraket obejde.

A ještě jeden podvůdek navrch připravila česká vláda, když slavnostně sdělila světu, že dospěla k dohodě ve smlouvě s USA. Má to jen jeden malý kaz, že smlouvy jsou dvě a ta druhá, která je známá pod zkratkou SOFA a má upravit pobyt vojsk USA na českém území, ta prostě stále hotova není, protože v ní vedeme základní spor o to, pod jakou jurisdikcí by měli být američtí vojáci při pohybu mimo základnu.

Tahle Bukurešť je trochu nešťastný summit. Řeší rozšíření Aliance, Afghánistán, raketovou obranu i vztahy k Rusku, ale nepoložili jsme si základní otázku, jaký má být smysl a další zaměření NATO, jaká má být jeho role a význam v současném světě. Má to být obranná aliance nebo celosvětová bezpečnostní organizace? Rozšiřujeme Alianci až do prostoru Kavkazu, místo toho, abychom pracovali na nové strategické koncepci. Vyhýbáme se mluvit o sporu, který existuje mezi NATO a Evropskou unií. Ani po tomhle summitu nebudeme mít vůbec jasno v tom, kde jsou hlavní hrozby a jak jim budeme společně čelit. Usnesení o protiraketové obraně je kamufláž, která nikoho k ničemu nezavazuje.