Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se při navržení generála Karla Řehky do funkce náčelního generálního štábu víc řídila srdcem než pravidly a kariérními postupy. Čin je to revoluční. Poprvé v historii do čela armády přichází člověk z civilu po přerušení služby.

Jestli je právě toto potřeba, pak je v naší armádě cosi shnilého. K čemu jsou všechny ty pracné hodnostní a funkční postupy, když v tomhle zásadním rozhodnutí je celý systém poslán k čertu? Náčelník generálního štábu má velet armádě a strategicky řídit rozvoj a výstavbu jejích sil. Kam se poděly nároky vyplývající z Bílé knihy pro obranu vzniklé v roce 2011 pod taktovkou stranického kolegy paní Černochové Alexandra Vondry?

Když za dva roky bude platit, že ročně nalijeme do armády 150 miliard, měl by být náčelník zárukou, že bude plnit svou základní ústavní funkci – obranu země. Dosud to tak úplně nebylo, udělali jsme spoustu strategických chyb. Stále se musíme vzpamatovávat z „afghanizace“ armády, která snižuje její bojovou hodnotu. V Česku jsme dávali na expediční funkce daleko víc peněz než okolní státy ve střední Evropě. Stačí srovnání s Polskem

Dnes si musíme odpověděna řadu otázek. Jakou roli bude plnit naše armáda při obraně země? Jak a kde ji budeme nasazovat? Jaký příspěvek vyčleňovat do NATO? Zásadní bude podoba letectva. K čemu přesně nám má sloužit? Náčelník GŠ by měl být stratég, který se všem těmto otázkám dlouhodobě věnuje a zároveň si umí i v této turbulentní době představit varianty budoucí bezpečnostní architektury Evropy. Měl by se v něm snoubit protřelý velitel i diplomat.

Karel Řehka je původně výsadkář s praxí především ve speciálních misích v Afghánistánu a Kosovu. Má být tato jeho zkušenost směrodatná pro budoucnost naší armády? Generál Řehka afghánskou misi zapáleně hájil i v době, kdy už bylo jasné, že míří beznadějně do zdi. Tehdy veřejně prohlašoval, že se mu chce zvracet nad zbabělostí těch, kteří si nad udržitelností a smyslem tohoto podniku dovolují vznášet otazník (Řehka tehdy zaútočil na L. Zaorálka - pozn. red.).

Nemyslím si, že by prioritou mělo být vytváření expedičních sil a misí. Dnes musíme především opevnit místo, kde žijeme. A k tomu potřebujeme špičkové a vzdělané vojenské profesionály. Žádné kurzy Ranger nebo Sandhurst nemohou nahradit to, že generál Řehka nemá žádnou zahraniční školu a nikdy nepůsobil v žádné velitelské funkci na generálním štábu ani na taktickém stupni, jako je velení pozemních sil.

Kdybychom se drželi zvyků NATO, byl by za náčelníka vybrán některý ze zástupců náčelníka nebo tříhvězdičkových generálů. Pavel Štefka byl v roce 2002 při nástupu do této funkce také pouze brigádním generálem, přesto již ale za ním bylo velení pluku, brigádě, řídil sekci na Generálním štábu. Měl za sebou univerzitu obrany ve Washingtonu a akademii v Polsku. Karel Řehka je v tomto ohledu nepopsaný list.

V současné době se napříč Aliancí mluví o zvyšování rozpočtu na obranu. Také Česká republika chce výrazně zvýšit svou obranyschopnost a urychlit obměnu bojové techniky. Nebude to vůbec jednoduché. Neměli bychom opakovat chyby minulosti, kdy jsme například bez náhrady vyřazovali tanky, bojová vozidla i raketomety, protože platilo heslo, že v Kábulu se bojuje za Prahu, a na obranu Evropy se nemyslelo. Armáda nesmí být černou dírou, do níž se lijí miliardy, které nakonec nejsou nikde vidět.

Ministerstvo obrany a velení armády nese odpovědnost za to, že dokážeme správně odhadnout hrozby a budovat armádu se stále vyšší bojovou hodnotou. Ministryně Černochová svým těžko pochopitelným výběrem snižuje naději, že se něco takového může podařit.

Komentář vyšel v deníku Právo 4. 6. 2022