Před dvaceti lety se USA nechaly Usámou bin Ládinem vlákat do války s terorem, která přinesla statisíce civilních obětí a rozvrat Afghánistánu a Iráku. Najde Izrael chladnou hlavu?

Před dvaceti lety se USA nechaly Usámou bin Ládinem vlákat do války s terorem, která přinesla statisíce civilních obětí a rozvrat Afghánistánu a Iráku. Najde Izrael chladnou hlavu?

V posledních letech ustoupil izraelsko-palestinský konflikt do pozadí. Není divu. Nedávné války v Sýrii, Libyi a Jemenu přinesly během krátké doby tolik obětí, že palestinská povstání proti izraelské okupaci včetně sebevražedných útoků začaly vypadat jako šarvátky.

Kam se Palestinci hrabali na takového Usámu Bin Ládina! Po útoku na Spojené státy 11. září 2001 zavládla hrůza a děs. Usáma Bin Ládin byl nepředstavitelně úspěšným teroristou. Když otřesený Georg Bush vyhlásil „válku teroru“ a zahájil křížovou trestnou výpravu, udělal vlastně přesně to, co si Usáma přál.

Na útok ve Spojených státech stačilo 19 teroristů, kteří unesli čtyři americká dopravní letadla. Dvacetiletá válka v Afghánistánu, kterou Západ v čele s USA zahájil, přinesla 220 tisíc civilních obětí. Irácká válka, spuštěna Georgem Bushem v roce 2003, přinesla 650 tisíc civilních obětí.

Obě země jsou dnes v zoufalém stavu. Afghánistán by měl být naši noční můrou. Dosáhli jsme opaku toho, co jsme chtěli. Postarali jsme se o vzestup Íránu do role regionální mocnosti. Naše „válka s terorem“ byla spíš sebedestrukcí a vytvořila nové monstrum Islámského státu a dalších radikálních uskupení.

A kde zůstal po vší té hrůze starý radikální palestinský Hamás?

V úspěšném izraelském seriálu Fauda je Hamás sice pěkně ostrý a zlý, ale je to takové staré zdomácnělé zlo, které trochu chápeme a tolik nás neděsí – je odsouzen prohrávat.

Ale teď je najednou vše jinak. Možná proto, že někde v útrobách této organizace působí její vojenský velitel Mohammed Deif – člověk na vozíčku s jediným vidoucím okem a pouze jednou rukou a také jediným cílem – změnit celou povahu izraelsko-arabského konfliktu. Říká se, že nikdy nepřistoupil na myšlenku příměří. Vždy snil o násilí, které vtrhne doprostřed normálního života Izraelců a zničí jejich představu, že jsou bezpečni ve své zemi. Prohlašuje, že za to, co musí Palestinci trpět, existuje jediná odveta – válka a zničení Izraele.

Hamás byl jako ponorná řeka, která plynula ve skrytu a skoro ji nebylo vidět. Ale teď se vynořil a rozpoutal peklo. Strašné obrazy barbarsky zabitých, stovky pohřbů, celá země je otřesena. Mnoho lidí myslí na pomstu stejně jako tehdy v roce 2001 po útoku na americká „Dvojčata“. Stejná myšlenka na pomstu a stejná potřeba jednat. Znovu se mluví o „válce s terorem“.

Izrael zmobilizoval 400 tisíc vojáků. Těžkou technikou a zbraněmi obkroužil úzký pruh Pásma Gazy. Někde uvnitř se na tomto lidmi přehuštěném území skrývá zhruba 40 tisíc bojovníků Hamásu. Izrael v minulosti bombardoval Gazu, ale nikdy v ní nezahájil pozemní operaci, ve které by se bojovalo ulici od ulice a dům od domu. Možná přesně takto to Mohammed Deif naplánoval.

Přesně tohle může být ta past, kterou Hamás připravil. Vzpomeňme na strašné a dlouhé dobývání Fallúdži v Iráku v roce 2016. Všude plno hrůzy a krve. A čím déle to bude trvat, tím hůře pro Izrael. Krveprolití v Gaze může dostat Írán a Hizballáh v Libanonu do situace, že se rozhodnou, že musí reagovat. Pak by na obranu Izraele zřejmě zasáhly Spojené státy. A pak to praskne, jako když se utrhne lavina pod příliš velkým množstvím sněhu.

Má možná trochu pravdu Andreas Kluth z agentury Bloomberg, že jsme znovu v roce 1914 ve chvíli, kdy začala 1. světová válka. To, co vymyslel Mohammed Deif, může spustit řetězovou reakci a zapálit válečný plamen, jehož důsledky vůbec nedokážeme domyslet.

Je to vlastně jedno, kdo další v tom má nebo nemá prsty. Nemáme žádné důkazy, že se na tom podíleli iránští mulláhové. Nevíme, co všechno ví nebo věděli Rusové. Jisté je pouze, že Izrael musí porazit a rozdrtit vraždící teroristy a zároveň se tenhle oheň nesmí rozhořet. Když se to stane, bude to zlé.

Už nyní tento konflikt vyhovuje Číně, protože Amerika bude mít plné ruce práce a ani kousek času pomyslet na Peking. Rusko bude zase o něco vlivnější, protože Rusko je ten stát, který může ovlivnit chování Íránu. Také Turecko je se svou velkou silnou armádou hráčem v této hře.

Platí, že pokud se konflikt rozhoří, ztrácí Ukrajina. Proti raketám Hizballáhu bude Izrael potřebovat například systém Patriot, který mu mohou dodat Spojené státy. A americké veřejné mínění je bude určitě chtít poslat do Izraele – ne na Ukrajinu. Ukrajina začne přicházet zkrátka. Potom Rusko, které má stále dostatek živé síly, zahájí na Ukrajině ofenzívu.

Situace může být podobná té, ke které došlo v USA v roce 1968 před prezidentskými volbami, když severovietnamská armáda zahájila ofenzívu Tet. Pocit všeobecné frustrace způsobil, že americký prezident Lyndon Johnson stáhl svou kandidaturu. Pochopil, že nemá šanci. Nemůže se něco podobného stát Bidenovi?

Donald Trump už teď říká, že on jediný je schopen dojednat mír na Ukrajině. Zároveň trochu nepochopitelně prohlašuje, že Biden zradil Izrael. V tomhle dnešním vařícím kotli světa by USA měly sehrát zásadní roli. Nejsou ale v nejlepší kondici.

Izrael dnes potřebuje něco, co se zdá být v rozjitřené atmosféře zraněné země téměř nemožné – chladnou hlavu, která je schopna vytvořit promyšlenou strategii, neustoupí chaosu a nedovolí, aby na jeviště vstoupila válka, která bude mít svou vlastní dynamiku a která jako v minulém století nenechá kámen na kameni. Přejme Izraeli i sobě, aby tuto sílu našel.

Celý komentář Lubomíra Zaorálka původně vyšel 17. října 2023 v Mladé frontě Dnes.