Premiér Mirek Topolánek na prvomájové Letné prohlásil, že "každý z nás má v mozku kus komunisty. Nejlépe je zrušíme, když je dostaneme z mozku lidí, hlavně dětí."

Je to samozřejmě klišé a pochybuji, že tím náš premiér něco opravdu hlubšího myslel. Ale můžeme myslet za něj. Kdo jsme žili v minulém režimu, asi v sobě něco skutečně z této doby neseme. 70., 80. léta to bylo především obrovské pokrytectví, prázdná slova, hesla, která nic neznamenala a kterým nikdo nevěřil a nejméně ti, kteří se jimi oháněli. Problémem není vypořádání se s marxismem-leninismem, ten byl všem ukradený, dávno mrtvý. To špatné dědictví je v něčem úplně jiném - jak jsme se naučili žít se lží, pohybovat se po světě tak, že člověk se naučil říkat nějaká slova navenek, ale zařídil se úplně jinak. Pamatuji si, kolikrát jsem to kolem sebe slyšel: "Kdo je co k čemu, naučí se i v tomhle chodit a má se jako prase v žitě."

Po okupaci v roce 68 se někteří naučili mít skvěle i se sovětskými tanky v zádech. Nedávno v televizi uvedený film o Gustavu Husákovi ukázal, jak i on si dlouho myslel, jak na to vyzrál a že je ten nejchytřejší. Zřejmě mu nikdy nedošlo, v jakém marasmu se topí on i všichni kolem. Ten komunismus, který bychom měli dostat ze svých mozků, to je pro mě směs vyčuranosti, pokrytectví a sebejistoty, jak na to umíme vyzrát. To nám po sobě tady komunismus zanechal.

Naši vymítači komunistického ďábla halasně mluví o tom, jak je třeba pídit se po všech, kteří nějak spolupracovali s represivním režimem, volají, že nic nesmí být zapomenuto, a pak se dozvíme, že náměstkem Vrchního státního zástupce v Praze byl jmenován JUDr. Libor Grygárek.

Pan Grygárek byl daleko víc než nějaká mlátička z pohotovostních sborů policie. Od roku 1985 byl prokurátorem socialistické prokuratury. Jak řekl ombudsman Otakar Motejl na jeho adresu, "některé věci nesmí být zapomenuty". JUDr. Grygárek se dobrovolně podílel 21.srpna 1989 na vyvážení demonstrantů z Václavského náměstí desítky kilometrů do lesů za Prahou. Skvělý chlapík a představitel justice, který byl ochoten osvědčovat zákonnost evïdentně protizákonných akcí. Každý si tak dobře neosvojil poučku, že právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon. Lidská práva, například právo shromažďovací, v takovém pojetí představují malou překážku.To, co myslel Otakar Motejl, že nesmí být zapomenuto, byla ta mimořádná úslužnost a servilita vůči tehdy vládnoucímu režimu.

Myslíte si snad, že těchto vlastností už po listopadu nebylo třeba? Opak je pravdou. V roce 1994 se Grygárek stává Vrchním státním zástupcem v Praze. Po dvou letech v této funkci je ministrem spravedlnosti Kalvodou odvolán, když se zjistilo, že je spojen s pokusy o politické ovlivňování některých trestních kauz. A bylo co tehdy se snažit ovlivnit: případ bratří Helbigů, aféra lehké topné oleje, kauza Harvardských fondů Viktora Koženého.

JUDr. Grygárek byl horlivý za starého režimu a dokázal nabídnout služby také novým pánům. A ti si dnes opět řekli, že člověka jeho vlastností a ochoty potřebujeme. JUDr. Grygárek se se současnou vládou vrací do vrcholných služeb. Náměstek Vrchního státního zástupce v Praze pro trestní věci - to je nějaká pozice! Bezpochyby klíčová pro to, jak se budou vyšetřovat nejvýznamnější trestní kauzy a jaký bude jejich osud.

Kde je to vymítání komunistů v nás, které hlásá Mirek Topolánek? Slova, nic než prázdná slova...