Nevim, co to napadlo pana vicepremiéra Vondru, když z Berlína pohrozil mladým demonstrantům na Václavském náměstí. Prohlásil, že by také mohla být znovu zavedena povinná vojenská služba, pokud by se nepodařilo prosadit radarovou základnu USA v České republice.

Připomíná mi to jeho jiný výrok. Před časem jsme od pana Vondry slyšeli, že v souvislosti s radarovou základnou bude usilovat o zvláštní bezpečnostní dohodu s USA, která by šla nad platný článek 5 Washingtonské smlouvy. Pokud vím, tak tento výrok už později neopakoval. Nedivím se. Něco takového by nutně bylo ve sporu se současnou Ústavou Spojených států.

Stejně neuvěřitelný byl ovšem i nedávný výrok ministra Schwarzenberga, který se v zahraničí nechal slyšet, že NATO neposkytuje novým členům stejnou záruku bezpečnosti jako těm starým. Nikdy nevysvětlil, jak vážně to myslel a odkud k těmto pochybám přišel.

Výrok ministra Vondry o možném zavedení povinné vojenské služby není víc než zbytečná poplašná zpráva, pokleslý argument v debatě, ve které se argumentů nedostává. Jsou to pouhé tři roky, co jsme armádu zprofesionalizovali - od prosince roku 2004. Důvody byly naprosto jiné než naznačuje pan ministr. Není to tak, že teď můžeme zůstat doma a hodit si nohy na stůl, protože za nás práci budou dělat spojenci. Dokonce to je pořádná manipulace tvářit se, že když tu budeme mít americký radar, tak si budeme moci dále doma vykuřovat - v opačném případě ale marš do vojenské služby.

Profesionální armáda je dnes trend ve většině zemí. Nejen v USA a Británii, které ministr jmenoval, ale také v Belgii, Francii, Nizozemí, Španělsku a v řadě dalších. Důvodem jsou například stále náročnější a sofistikovanější zbraně, které se za krátkou dobu nenaučíte ovládat. Mění se povaha a typy konfliktů. Není k ničemu včerejší "bigoš polní vzduchem chlazený". Potřebujeme armádu expedičního typu složenou z profesionálů, kteří jsou připraveni jít dobrovolně do rizikových oblastí. Na tom žádný radar nic nezmění. Zajímalo by mě, co na výroky pana Vondry říká paní Parkanová a ministerstvo obrany.

Škoda, že při nedávné první sněmovní debatě o radarové základně všichni, kterých se to týká, chyběli - nebyl premiér ani ministr zahraničí ani ministryně obrany. Všechno zastal Alexandr Vondra, který má na starosti něco úplně jiného a může zřejmě také říkat cokoliv.

Vadí mi jedna věc. V této chvíli v této zemi potřebujeme vážnou debatu o bezpečnostních prioritách země, potřebujeme si ujasnit, kde jsou skutečné budoucí hrozby. Od roku 2003, kdy byla přijata poslední podoba Bezpečnostní strategie České republiky, se událo mnoho, co ovlivňuje regionální a globální bezpečnost. Měli bychom promyslet vazby na bezpečnostní strategii Evropské unie. Vadí mi, že minulý týden se Bezpečnostní rada státu zabývala otázkou dalšího vývoje dokumentu "Bezpečnostní strategie ČR" a že její novelizaci odmítla - prostě není třeba tuhle debatu otevírat. Zřejmě ji nepotřebujeme.

S tím nesouhlasím. Zaznívá příliš mnoho zmatených a nezodpovědných výroků. Vláda veřejnou debatu o radarové základně Spojených států naprosto nezvládá a dokonce se jí vyhýbá. Ve sněmovně jsme v této věci nedokázali přijmout žádné usnesení. Vláda mandát sněmovny k dalším jednáním nemá. Členové vlády na námitky, že není shoda v parlamentu ani podpora veřejnosti, odpovídají mávnutím ruky, že to je jedno: "Stejně tu radar nakonec bude."

To je arogance stejná jako dnešní vyhrožování povinnou vojenskou službou nebo odmítání referenda. Představa vlády, že tak zásadní věc se bude pokoušet prosazovat ve sněmovně například většinou jednoho hlasu, je vidina nesmyslná, nedůstojná a směšná.