George Bush v Praze řekl: "Mé chápání raketové obrany je takové, že jde čistě o obranné opatření."

A teď vezměme projev, který přednesl George Bush na mezinárodní konferenci Demokracie a bezpečnost v Černínském paláci. Řekl, že zápas, v němž se nacházíme, je víc než válka. Je to ideologický zápas různých vizí člověka. Na jedné straně jsou stoupenci svobody a důstojnosti člověka, na druhé tyranie a nenávist. "A úkolem Ameriky i celého svobodného světa je skoncovat s tyraniemi." Tohle je rozhodně víc, než pouhá obrana. Který Bushův výrok tedy platí?

Bush ve svém vystoupení vyzdvihl bojovníky za svobodu na celém světě. Prohlásil, že bychom měli postavit před spravedlivý soud všechny tyranské režimy. My, vyspělé demokratické země, bychom jim měly přinést svobodu.

Je to vlastně pořád ta stará teorie, že svět se dělí na "good guys" a "bad guys", "hodné hochy" a "zlé hochy", tedy přátelské státy a ničemné státy, které je třeba napravovat.

V tomhle je ale hlavní problém. Mám pochyby, že svobodu lze šířit zvenčí zbraněmi. My, Češi, jsme v dobách komunismu byli vděčni za vysílání Svobodné Evropy, a za to, že ti, kteří se rozhodli emigrovat, byli v Americe a dalších západních zemích přijímáni. Ale rozhodující je, že svobodu jsme museli chtít my sami. Také dnes je to jen a jen na nás, jak s ní naložíme. Svoboda se v žádné zemi nedá diktovat zvenčí silou.

Aristoteles říká, že všechno je otázka správné míry. Svoboda je obtížný střed mezi povinností a libovůlí, závazkem a volností. Není vůbec lehké jí dosáhnout.

Síla Bushova projevu je v tom, že se zastává disidentů, že jmenuje konkrétní lidi, pro které je zastání z úst nejmocnějšího muže planety balzám a posila. Nicméně, má-li se v dotyčných zemích něco změnit, musí to v nich chtít většina lidí. Lidé se sami musí chtít osvobodit a pak jim v tom můžeme pomáhat. Ale nesmíme překročit tu správnou míru, nesmíme jim příliš vnucovat naši představu o správném uspořádání. Nejsme žádní vyslanci říše dobra, správní chlapci, kteří mají to jediné správné náboženství.

O moc jasnější není po Bushově odjezdu ani pozice k Rusku. George Bush při debatách v Praze se hodně ptal:
"Nerozumím tomu. Vysvětlete mi to. Proč se bojíte Rusů? " A další Bushova otázka: "Vy se bojíte Němců? Proč? Mám rád paní Merkelovou, je to skvělá žena. Nechápu vaše obavy. Studená válka přece skončila. Vladimír Putin je můj přítel. Buďte přátelé s námi i s Rusy." Pak ale přišlo vystoupení v Černínském paláci a tam zaznělo, že za Putina Rusko vyjelo z kolejí demokratických reforem. Prostě vyberte si.

Slyšel jsem jednoho novináře, který po projevu prezidenta Bushe v Černínském paláci řekl, že nechápe, jak tohle všechno - od českých disidentů přes Pražské jaro, svržení železné opony a šíření svobody - souvisí s umístěním radaru v Česku. S tím nesouhlasím. George Bush nám vyjmenoval celou škálu problematických států, zmínil i Čínu a varování patřilo i Rusku. Mezi nimi se určitě najdou i ty země, proti kterým má být namířen systém protiraketové obrany. Bush nás zřejmě chtěl přesvědčit, že zlo je tady mezi námi a my musíme být bojovníci s ním.

Tak jednoduché to ale nebude. Dávno přece víme, že pouhé použití vojenské síly není schopno zastavit konflikty a dokonce může další konflikty vytvářet. Problém je, že nevěřím, že my tady jsme jen samí správní hoši. Ve skutečnosti máme chyby, různé zájmy a také selháváme. Proto je dobré rozhodovat v takovém společenství, jako je například NATO, kde se všechny země mohou navzájem hlídat a společně garantovat, že najdeme správnou míru a určité meze nebudou překročeny.