Slovenské volby a co dál: Tři otázky, které jsou na stole
První hodnocení toho, co se na Slovensku přes víkend událo, oscilují mezi dvěma póly: radostí nad tím, že skončilo stále více "mafiánské" vládnutí SMERu a voliči dali jasně najevo touhu po změně, a nejistotou ohledně toho, kdo leader vítězné strany je a jak se z pozice klauna a rebela transformuje na premiéra, který bude mít před sebou nelehký úkol vládnout.
Odpověď dá jen čas, ale už nyní si mohu položit několik otázek (které nezahrnují jistě témata hlavní, ale problémy, se kterými se bude muset nový slovenský leader vyrovnat):
1. Slovensko a Evropská unie
Unie je dnes docela rozhádané uskupení, které je s to hledat shodu často jen pod tlakem (viz třeba Brexit nebo krize po roce 2008). Záleží na jednom každém premiérovi, zda posílí ty, co se chtějí dohodnout, a nebo zda na EU budou pohlížet jako na "dojnou krávu" sloužící k uspokojení jeho potřeb.
Doposud Slovensko patřilo ke konstruktivním a často velmi kompetentním hráčům a nemalá část tamních politiků proevropský sentiment v zemi podporovala. Otázka, zda toto bude pokračovat, je proto relevantní.
Abych hledal náznak toho, co bude dál, prolistoval jsem mnoho desítek stránek programu hnutí pana Matoviče (celkem má 210 stran). Jediné, co jsem nalezl, byla formulace „chceme užitečnou EU“. Co to, je, si musí odhadnout každý sám, neb to zahrnuje jak omu zmiňovanou "dojnou krávu" (neb ta je jistě užitečná), ale možná i spoluodpovědnost za pokračování projektu společné Evropy (což jen jistě věc užitečná).
2. Slovensko a Visegrád
Ponechme stranou otázku užitečnosti visegrádské spolupráce zejména v situaci, kdy si V4 "nerozumí skoro s nikým". Pikantní otázka je, jak se nový slovenský premiér Matovič (neb jiná možnost nedává smysl) postaví osobně k pánům Babišovi a Orbánovi. V jeho domácí politické logice tito lidé (dle nejednoho poznatku) představují přesně ten typ politiků, kteří buďto "kradnů", anebo si ze státních peněz pomáhají ke svému či rodinnému bohatství. Tedy ty, jejichž kritikou OLaNO vyhrálo volby.
Jakkoliv pan premiér Matovič již nebude volným radikálem, ale representantem své země, osobní vztahy v politice hrají velkou roli. A tak bude zajímavé vidět, jak si s touto otázkou pan premiér poradí.
3. Konec korupce a začátek lepšího vládnutí
Oba tyto cíle jsou v centru slibů, které hnutí OLaNO voličům dalo. Nejen díky blízké geografické a politické vzdálenosti od Slovenska se nabízí připomenout osud dvou nedávných českých politických subjektů stojících na boji proti korupci a eliminací "nemehel" nebo "dinosaurů". Jak Věci veřejné tak i hnutí ANO spíše než její eliminaci přinesli do korupce zcela nové "růstové" impulzy, a o kompetenci vládnutí v jejich podání snad nemůže být seriosní řeč.
Touha veřejnosti po podstatné změně v obou je jasná a stále si osobně myslím, že ačkoliv jasné a velké změny nejsou snadné, lze leccos dosáhnout, ale nelze se zbavit dojmu, že právě ony "bezprogramové" na "boji proti korupci" stojící strany někdy změnu k lepšímu nepřináší. A někdy dokonce "zařídí" opak.
Jak si s těmito otázkami nově vznikající vláda, dominovaný bojovníky "proti korupci" a za "tradiční rodinu" poradí, uvidíme až za dlouho. Nutná podmínka je ale nesnadná – sestavit koalici, která bude vládnout. A zde je také možný jistý exkurz do minulosti – v roce 2010, po prvním období vlády SMERu (s podporou Národní strany a strany pana Mečiara), volby otevřely možnost vlády "pravicové koalice", která se snažila nástup SMERu zastavit. Vláda premiérky Radičové skončila na vnitřních sporech. Dvě z uskupení, které ji pomohly "do hrobu" a otevřely cestu k vládnutí pan Fica, byla strana Svoboda s Solidarita pana Sulíka (která má být ve vládní koalici) a poslanci vznikajícího OLaNA. Doufejme, že od té doby obě uskupení ušla kus cesty.
A na závěr, z mého pohledu ne úplně radostný výsledek slovenských voleb, by snad mohl sloužit jako budíček pro české politiky. Neb zázrak, kdy malé strany získají pár setinek nad hranici propadnutí hlasů, se jak vidno často nestává.
P.S. O výsledcích slovenských voleb se budeme bavit také ve středu na diskuzi se zástupci KDH a SPOLU, tedy stran, které ve volbách neuspěly. Jste srdečně zváni! https://www.facebook.com/events/182903209669875/
Odpověď dá jen čas, ale už nyní si mohu položit několik otázek (které nezahrnují jistě témata hlavní, ale problémy, se kterými se bude muset nový slovenský leader vyrovnat):
1. Slovensko a Evropská unie
Unie je dnes docela rozhádané uskupení, které je s to hledat shodu často jen pod tlakem (viz třeba Brexit nebo krize po roce 2008). Záleží na jednom každém premiérovi, zda posílí ty, co se chtějí dohodnout, a nebo zda na EU budou pohlížet jako na "dojnou krávu" sloužící k uspokojení jeho potřeb.
Doposud Slovensko patřilo ke konstruktivním a často velmi kompetentním hráčům a nemalá část tamních politiků proevropský sentiment v zemi podporovala. Otázka, zda toto bude pokračovat, je proto relevantní.
Abych hledal náznak toho, co bude dál, prolistoval jsem mnoho desítek stránek programu hnutí pana Matoviče (celkem má 210 stran). Jediné, co jsem nalezl, byla formulace „chceme užitečnou EU“. Co to, je, si musí odhadnout každý sám, neb to zahrnuje jak omu zmiňovanou "dojnou krávu" (neb ta je jistě užitečná), ale možná i spoluodpovědnost za pokračování projektu společné Evropy (což jen jistě věc užitečná).
2. Slovensko a Visegrád
Ponechme stranou otázku užitečnosti visegrádské spolupráce zejména v situaci, kdy si V4 "nerozumí skoro s nikým". Pikantní otázka je, jak se nový slovenský premiér Matovič (neb jiná možnost nedává smysl) postaví osobně k pánům Babišovi a Orbánovi. V jeho domácí politické logice tito lidé (dle nejednoho poznatku) představují přesně ten typ politiků, kteří buďto "kradnů", anebo si ze státních peněz pomáhají ke svému či rodinnému bohatství. Tedy ty, jejichž kritikou OLaNO vyhrálo volby.
Jakkoliv pan premiér Matovič již nebude volným radikálem, ale representantem své země, osobní vztahy v politice hrají velkou roli. A tak bude zajímavé vidět, jak si s touto otázkou pan premiér poradí.
3. Konec korupce a začátek lepšího vládnutí
Oba tyto cíle jsou v centru slibů, které hnutí OLaNO voličům dalo. Nejen díky blízké geografické a politické vzdálenosti od Slovenska se nabízí připomenout osud dvou nedávných českých politických subjektů stojících na boji proti korupci a eliminací "nemehel" nebo "dinosaurů". Jak Věci veřejné tak i hnutí ANO spíše než její eliminaci přinesli do korupce zcela nové "růstové" impulzy, a o kompetenci vládnutí v jejich podání snad nemůže být seriosní řeč.
Touha veřejnosti po podstatné změně v obou je jasná a stále si osobně myslím, že ačkoliv jasné a velké změny nejsou snadné, lze leccos dosáhnout, ale nelze se zbavit dojmu, že právě ony "bezprogramové" na "boji proti korupci" stojící strany někdy změnu k lepšímu nepřináší. A někdy dokonce "zařídí" opak.
Jak si s těmito otázkami nově vznikající vláda, dominovaný bojovníky "proti korupci" a za "tradiční rodinu" poradí, uvidíme až za dlouho. Nutná podmínka je ale nesnadná – sestavit koalici, která bude vládnout. A zde je také možný jistý exkurz do minulosti – v roce 2010, po prvním období vlády SMERu (s podporou Národní strany a strany pana Mečiara), volby otevřely možnost vlády "pravicové koalice", která se snažila nástup SMERu zastavit. Vláda premiérky Radičové skončila na vnitřních sporech. Dvě z uskupení, které ji pomohly "do hrobu" a otevřely cestu k vládnutí pan Fica, byla strana Svoboda s Solidarita pana Sulíka (která má být ve vládní koalici) a poslanci vznikajícího OLaNA. Doufejme, že od té doby obě uskupení ušla kus cesty.
A na závěr, z mého pohledu ne úplně radostný výsledek slovenských voleb, by snad mohl sloužit jako budíček pro české politiky. Neb zázrak, kdy malé strany získají pár setinek nad hranici propadnutí hlasů, se jak vidno často nestává.
P.S. O výsledcích slovenských voleb se budeme bavit také ve středu na diskuzi se zástupci KDH a SPOLU, tedy stran, které ve volbách neuspěly. Jste srdečně zváni! https://www.facebook.com/events/182903209669875/