Případ reklamy firem skupiny Agrofertu, objednané u farmy Čapí hnízdo za stovky milionů korun (zjevně proto, aby farma byla sto splácet úvěr), by měl stát místo paní ministryni financí. A to přes to, že to není zdaleka nejhorší člověk na tomto postu či ve vládě a některé její návrhy (na rozdíl od práce jejího předchůdce) mají hlavu i patu.

Případ spojený s oznámením o možném daňovém podvodu od německého berňáku, který mu dodává mezinárodní dimenzi, je ve skutečnosti ještě mnohem závažnějším problémem než dotace Čapího hnízda (kde kupodivu nebyl problém v tom, na co peníze směřovaly, ale že je čerpala velká firma), která po dnešním rozhodnutí možná v rozporu s všeobecným očekáváním u soudu neskončí. Velmi závažný problém to je i přes to, že není vůbec jasné, jakou roli ve smlouvách o reklamě hrál přímo Andrej Babiš. Neb o tom to není. Ten je s touto kauzou spojen na „straně druhé“. Ve hře je totiž vážné podezření, že z něčího pokynu státní administrativa nevyšetřila, a proto tedy ani nepotrestala (pokud by se podezření prokázalo) významné porušení daňových zákonů, které kvůli svému rozsahu mělo skončit u soudu. Je totiž vyloučeno, aby daňoví kontroloři věc přehlédli – na problém upozornili němečtí kolegové.

Případ, kdy zásahem „vyšší moci“ (= politiků na vysokých místech) dojde k „vypnutí práva“ v případě zájmu vysokého politika (premiéra), by znamenal zcela fatální porušení principu vlády práva. A bohužel, zdá se být možné, že to se stalo. A paní ministryně financí v tom hraje osobně značnou roli.

Proč si to myslím?

Nejen zdravý rozum říká, že není možno objednat reklamu za skoro čtvrt miliardy u firmy, která provozuje či možná dokonce ještě buduje něco, jako je Čapí hnízdo. Firmy, která nedisponuje marketingovými experty ani know-how odpovídajícímu zakázce (a zjevně nepoužila velkou většinu peněz na nákup inzerce, billboardů či jiné skutečné reklamy – neb to by faktický význam operace, tedy pomoci splatit úvěr, popřelo). Daňovou logiku tohoto kroku vysvětluje jasně bývalý šéf daňové správy, pan Knížek. Ten říká, že takto, v rozporu se zákonem, krátily zejména v 90. letech firmy daně (a dočkaly se i trestů). Zisková firma, která by jinak daň platila, zaplatí díky vyšším výdajům méně, a příjemce peněz, firma ve ztrátě, nezaplatí nic. Firmy ušetří a o peníze přijde stát.

Leccos tento případ též říká o „sebedůvěře“ Agrofertu ve vztahu k daňové správě, když tento obvykle nezákonný postup skupina použila v letech 2010 – 2013 (kdy již díky postihům nebyl „in“) a v obrovském rozsahu (daňová ztráta pro stát = zisk pro holding, je přes 40 milionů). Česká daňová zpráva by se mohla (a možná chtěla) tvářit, že si nevšimla, což ji ale právě varování z Německa neumožnilo (mimochodem, právě na takovouto spolupráci „daňařů“ Unie tlačí).

A zde nastupuje osobní odpovědnost paní ministryně, i když je možné, že během působení na Generálním finančním ředitelství (byla tam ředitelkou od roku 2014) se ze své pozice s kauzou nepotkala. Ale v roce 2016 se stala náměstkyní ministra financí (Andreje Babiše) pro daně a cla a od roku 2017 je ministryní. Pokud by v této pozici „přehlédla“ starší upozornění německého úřadu z roku 2014, jistě nemohla „nevidět“ pozdější popis této potenciálně protizákonné operace ve velkém rozsahu, ve zprávě OLAF k dotaci Čapího hnízda. Nezdá se, že paní ministryně pro ochranu peněz státu a dodržení zákona mnoho udělala. A to je problém.

Vzhledem ke srozumitelnosti případu je logický zájem médií a politiků. V reakci na něj (zahrnovala dvě interpelace poslanců a mnoho otázek od tisku) se dle dosavadních poznatků zapletla paní ministryně do situace, které by měla její ministrování ukončit, pokud se neukáže, že jsou věci zcela jinak (a nebo pokud rychle zcela nezmění svůj přístup a místo mlčení dosavadní kroky obhájí). Podezření, že její úřad hrál na straně pana premiéra, visí jasně ve vzduchu.

Je totiž potvrzeno, že riziko, že skupina Agrofert touto cestou připravila stát o více než 40 milionů korun (potvrzené oznámením z Německa), nevedlo k podání oznámení policii (což je vzhledem k velikosti logické) a navíc, z daňového hlediska se dokonce povedlo případ promlčet. Na rozdíl od sice neadresných, ale poměrně podrobných informací o jiné daňové kauze pana premiéra (korunových dluhopisech), které ministerstvo poskytlo, a které ukázalo alespoň nějaké konání úřadů v této věci (jakkoliv není jasné, jak si úřady poradily s nedaněnými miliony pana premiéra), zde dle dnešních informací (které jsou minimální) byla aktivita daňové správy minimální.

Chybí informace o tom, zda a jak posoudily úřady, že Čapí hnízdo reklamu v astronomické hodnotě pro své klienty provedlo, či zda došlo ke korekci daňových přiznání způsobem, který nevyžadoval zapojení policie. Myslím, že veřejnost má nyní právo i na to znát, kdy se paní ministryně osobně s touto kauzou seznámila, a jaké konkrétní kroky provedla. A zda, a pokud ano, o jakých věcech o ní vedla řeč s osobami spojenými s holdingem Agrofert. A zpovídat se za promlčení by se měli i úředníci, kteří měli podnět prošetřit či ten, kdo rozhodl, že vážné podezření nebude dostatečně prověřeno. Posoudit, zda jejich konání bylo v pořádku, zda šlo o vážné pracovní pochybení či dokonce věc k řešení policie a soudů, totiž dnes není možné.

Dnešní stav „zatloukání“ ze strany ministerstva není udržitelný nejen z hlediska zjevné oprávněnosti podezření na podvod, ale i osobní odpovědnosti paní ministryně. A neboť z popudu někoho jiného než daňového úřadu případ řeší policie, dříve či později se stejně asi ukáže, proč a na jaký pokyn daňová správa (dokonce její specializovaný odbor) nepostupovala v tomto případě, který je ve své podstatě jednoduchý, s razancí podobnou případům, kdy je jeho pozice mnohem slabší.

„Odmlčet“ to prostě nejde (či by nemělo jít), ale není jasné, zda na hodinkách, které měří dobu ministrování paní ministryně, je minuta před dvanáctou nebo deset minut po. Zatímco u oficiální reakce se může ministerstvo i ministr „schovat“ za mlčenlivost, pro otázky směřované na ministryni osobně žádná takováto „výmluva“ není. A jde o hodně.

Ve vzduchu je asi nejvážnější konkrétní podezření o tom, že vládnutí Andreje Babiše se snaží odklonit vývoj našeho státu od prohlubování fungování právního státu směrem daleko na východ. Což je mnohem víc než snaha pana premiéra a jeho firem si na hraně zákona, ne-li za jeho hranou, pomoci k milionům korun, které jim nenáleží. A to je jedno z největších rizik, jakým dnes čelíme. A proto musí být zcela jasné, zda se to opravdu děje.