Malý a střední Čapák a co to může znamenat
Velmi pravděpodobný konec stíhání premiéra ve věci dotace pro Čapí hnízdo přinesl problém, který je možná větší než 50 milionů, které firma pana premiéra dostala.
Pokud totiž platí, že firma Čapí hnízdo se nejen mohla beztrestně prohlásit za malý a střední podnik, ale dokonce jím dle soudu státních zástupců je, je na stole s mírnou nadsázkou otázka, zda existuje vůbec někdo, kdo malým a středním podnikem pro účely dotace není.
Zdá se, že státní zástupci se poněkud rigidně drželi toho, co stojí v evropské "příručce k definici malého a středního podniku (MSP)" (která bude zřejmě vzorem i českého dokumentu), a méně již posuzovali věcnou, či lépe ekonomickou stránku věci. Proto, i přes silné personální a ještě silnější ekonomické propojení na velký podnik Agrofert, jim stačilo, že Čapák nepůsobí "na stejném či sousedním trhu" (a je otázka, proč k tomuto jednoduchému závěru došli po tolika letech).
Přehlížejí přitom něco, co je podle mne zásadní. Z ekonomického pohledu se mi totiž jeví, že farma Čapí hnízdo nebyl podnik ve smyslu, v jakém podniky obvykle vznikají – pro podnikání a tvorbu zisku – ale byl to právní konstrukt, jehož možná hlavním cílem bylo získání dotace.
Proč si to myslím?
K tomu, aby Andrej Babiš zajistil úvěr na stavbu "farmy", musel (on, vlastník Agrofertu) rozhodnout o tom, že jeho firma zaručí úvěr, který farma čerpá. V uniklých dokumentech (které nikdo, myslím, nezpochybnil) navíc stojí, že jde o centrálu Agroferu a dnešní pan premiér o projekt velmi stojí. Garancí poskytnutou miliardovým Agrofertem se vyřešil problém, který je pro MPS typický – tedy nemožnost přístupu k financím, a který je důvodem pro větší ochotu státu jim dotacemi pomoci.
Neživotaschopnost firmy se nikoliv překvapivě ukázala i poté, když měla farma úvěry splácet. Na místo nevyhnutelného bankrotu (který by zjevně vedl k převzetí firmy Agrofertem, ale i k porušení podmínek dotace a potvrzení neudržitelnosti projektu) zaskočil kdo jiný než Agrofert. Skupina se rozhodla nikoliv transparentně odepsat ztrátu a navýšit kapitál, ale vymyslela penězovod pomocí (dle mého soudu) údajného nákupu reklamy u farmy Čapí hnízdo, v astronomické hodnotě přes čtvrt miliardy. Mimochodem, české finanční úřady to nezarazilo, ty německé ano (penízy směřovaly z tamní dcerky holdingu), a tak nezbývá než doufat, že si s tímto nikterak složitým případem poradí nakonec policie.
Sečteno a podtrženo, i bez podivností, které nebude nikdy možno objasnit, kolem měnícího se vlastnictví Čapáku či lží pana premiéra lze stěží považovat tuto "firmu" za malý a střední podnik hodný podpory, pokud vycházíme z logiky, na které tato podpora stojí (znevýhodnění těchto firem na trhu, včetně horšího přístupu k financím). A nejen proto, že dotace dělala jen velmi malou část tohoto vskutku velkorysého a ekonomicky ztrátového projektu, je zřejmé, že cílem dotace a všeho, co pro její získání pan Babiš udělal, nebylo projekt realizovat (stalo by se to i bez dotace), ale šlo "jen" o to nejlepší nápad Andreje Babiše pro něj o trochu zlevnit.
Není vůbec pochyb, že takovouto výpomoc neměli politici Francie, Itálie či Německa (a mnoha dalších zemí) na mysli, když souhlasili s tím, aby miliardy z jejich daní podporovaly chudší země. A zdá se, že nejsou sami, neb i evropský úřad OLAF na základě podrobného šetření a stejných zákonů dospěl k názoru, že soulad dotace s pravidly je třeba prozkoumat, neb může jít o podvod.
Takže bychom se měli rychle nad pár věcmi zamyslet. Začíná to u toho, jak je možné, že takto ekonomicky neživotaschopný projekt, navíc již od počátku spojený s miliardářem a jeho firmou, získal nárok na dotaci.
Ale ještě důležitější je vyjasnit si, co za malý a střední podnik budeme považovat. S jistou nadsázkou totiž platí, že šikovně zašmodrchaná dcera miliardové firmy má na dotace, které by měly pomoci zvrátit nepříznivou závislost naší ekonomiky na velkých firmách, nárok. A vlastně u toho ani nemusí moc lhát, pokud bude podnikat na jiných než stejných a sousedních trzích.
To je něco, co je snad ještě více škodlivé než miliony směřující do kapsy premiéra miliardáře. Pokud ovšem neakceptujeme jeho vizi, kterou před pár lety vyjevil v Brně: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici”.
Takže, podle pohledu na svět pana Babiše je všechno v nejlepším pořádku, nejen jeho dotace, ale i logika, která ho pobytu před soudem ušetřila, a která může podpořit další "jemu rovné". Podle mne tomu tak vůbec není a je úkolem státu s tím něco rychle udělat.
Pokud totiž platí, že firma Čapí hnízdo se nejen mohla beztrestně prohlásit za malý a střední podnik, ale dokonce jím dle soudu státních zástupců je, je na stole s mírnou nadsázkou otázka, zda existuje vůbec někdo, kdo malým a středním podnikem pro účely dotace není.
Zdá se, že státní zástupci se poněkud rigidně drželi toho, co stojí v evropské "příručce k definici malého a středního podniku (MSP)" (která bude zřejmě vzorem i českého dokumentu), a méně již posuzovali věcnou, či lépe ekonomickou stránku věci. Proto, i přes silné personální a ještě silnější ekonomické propojení na velký podnik Agrofert, jim stačilo, že Čapák nepůsobí "na stejném či sousedním trhu" (a je otázka, proč k tomuto jednoduchému závěru došli po tolika letech).
Přehlížejí přitom něco, co je podle mne zásadní. Z ekonomického pohledu se mi totiž jeví, že farma Čapí hnízdo nebyl podnik ve smyslu, v jakém podniky obvykle vznikají – pro podnikání a tvorbu zisku – ale byl to právní konstrukt, jehož možná hlavním cílem bylo získání dotace.
Proč si to myslím?
K tomu, aby Andrej Babiš zajistil úvěr na stavbu "farmy", musel (on, vlastník Agrofertu) rozhodnout o tom, že jeho firma zaručí úvěr, který farma čerpá. V uniklých dokumentech (které nikdo, myslím, nezpochybnil) navíc stojí, že jde o centrálu Agroferu a dnešní pan premiér o projekt velmi stojí. Garancí poskytnutou miliardovým Agrofertem se vyřešil problém, který je pro MPS typický – tedy nemožnost přístupu k financím, a který je důvodem pro větší ochotu státu jim dotacemi pomoci.
Neživotaschopnost firmy se nikoliv překvapivě ukázala i poté, když měla farma úvěry splácet. Na místo nevyhnutelného bankrotu (který by zjevně vedl k převzetí firmy Agrofertem, ale i k porušení podmínek dotace a potvrzení neudržitelnosti projektu) zaskočil kdo jiný než Agrofert. Skupina se rozhodla nikoliv transparentně odepsat ztrátu a navýšit kapitál, ale vymyslela penězovod pomocí (dle mého soudu) údajného nákupu reklamy u farmy Čapí hnízdo, v astronomické hodnotě přes čtvrt miliardy. Mimochodem, české finanční úřady to nezarazilo, ty německé ano (penízy směřovaly z tamní dcerky holdingu), a tak nezbývá než doufat, že si s tímto nikterak složitým případem poradí nakonec policie.
Sečteno a podtrženo, i bez podivností, které nebude nikdy možno objasnit, kolem měnícího se vlastnictví Čapáku či lží pana premiéra lze stěží považovat tuto "firmu" za malý a střední podnik hodný podpory, pokud vycházíme z logiky, na které tato podpora stojí (znevýhodnění těchto firem na trhu, včetně horšího přístupu k financím). A nejen proto, že dotace dělala jen velmi malou část tohoto vskutku velkorysého a ekonomicky ztrátového projektu, je zřejmé, že cílem dotace a všeho, co pro její získání pan Babiš udělal, nebylo projekt realizovat (stalo by se to i bez dotace), ale šlo "jen" o to nejlepší nápad Andreje Babiše pro něj o trochu zlevnit.
Není vůbec pochyb, že takovouto výpomoc neměli politici Francie, Itálie či Německa (a mnoha dalších zemí) na mysli, když souhlasili s tím, aby miliardy z jejich daní podporovaly chudší země. A zdá se, že nejsou sami, neb i evropský úřad OLAF na základě podrobného šetření a stejných zákonů dospěl k názoru, že soulad dotace s pravidly je třeba prozkoumat, neb může jít o podvod.
Takže bychom se měli rychle nad pár věcmi zamyslet. Začíná to u toho, jak je možné, že takto ekonomicky neživotaschopný projekt, navíc již od počátku spojený s miliardářem a jeho firmou, získal nárok na dotaci.
Ale ještě důležitější je vyjasnit si, co za malý a střední podnik budeme považovat. S jistou nadsázkou totiž platí, že šikovně zašmodrchaná dcera miliardové firmy má na dotace, které by měly pomoci zvrátit nepříznivou závislost naší ekonomiky na velkých firmách, nárok. A vlastně u toho ani nemusí moc lhát, pokud bude podnikat na jiných než stejných a sousedních trzích.
To je něco, co je snad ještě více škodlivé než miliony směřující do kapsy premiéra miliardáře. Pokud ovšem neakceptujeme jeho vizi, kterou před pár lety vyjevil v Brně: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici”.
Takže, podle pohledu na svět pana Babiše je všechno v nejlepším pořádku, nejen jeho dotace, ale i logika, která ho pobytu před soudem ušetřila, a která může podpořit další "jemu rovné". Podle mne tomu tak vůbec není a je úkolem státu s tím něco rychle udělat.