Tři autootazníky
Automobilový průmysl je považován za "lakmusový papírek" vývoje ekonomiky. Dílem z dobrých důvodů: zaměstnává mnoho lidí a ukazuje, jak velká poptávka je po poměrně zbytném zboží. Dílem ale i kvůli neobvykle silnému lobbystickému vlivu jeho představitelů na vlády.
Ne náhodou se proto i v dnešní krizi oči analytiků obracejí na to, co se děje v automobilkách. A děje se toho dost:
1. Právě v tuto chvíli, kdy se mluví o kolapsu ekonomiky nemalých rozměrů, je pozoruhodná zpráva o výrazném zdražení, ke kterému se u nás (a asi nejen u nás) odhodlala zdejší Škodovka. Ceny aut, které poměrně hbitě rostou již delší dobu (ale roste i kvalita), se zvedly vskutku citelně. Obvykle o mnoho desítek tisíc. Pokud by automobilka očekávala, že epidemie způsobí pokles poptávky, asi by se touto cestou nepustila. Neb neprodané auto s vyšší cenovkou firmě moc nepomůže.
2. Možná ještě výraznější fakt pro odhady, co bude (nejen) s tímto průmyslem dál, je skutečnost, že před krizí automobilky nestíhaly vyrábět. Na mnoho modelů, nechtěl-li kupující "skladovku", se čekaly dlouhé měsíce (na elektromobily i déle než půl roku). Existuje samozřejmě riziko, že část kupujících ztratí zájem – třeba u nás jdou zhruba dvě ze tří aut do autoparku firem (ne k fyzickým osobám), a je otázka, kolik firem tento krátkodobě zbytný náklad odloží. Ale pokud by se to nestalo ve velké míře, tak by restart výrobních linek nesměřoval do trhu, kde chybějí kupující.
3. Není překvapení, že se ozývají hlasy (či lépe posilují), které požadují "vypnutí" pokut za vysoké emise. Zatížit automobilky miliardovými pokutami, jejichž ztráty ze zavření výrobních linek (byť jen na pár týdnů) jdou do miliard, zní docela krutě. Ale "vypnutí" pravidla, na které se firmy měly mnoho let chystat (dohoda o limitech je z roku 2013), není dle mého soudu dobrý nápad. Potrestalo by firmy, které do čistých technologií investovaly, a odměnilo automobilky, které se na problém klimatu (a platnou legislativu) vykašlaly.
Řešení, které by ale mohlo dávat smysl, by bylo odložit platbu pokuty (o rok, dva) do doby, než se hotovostní situace automobilek zlepší (ale před okamžik, kdy automobilky začnou vyplácet dividendy). Prakticky by to bylo stejné, jako kdyby na pokuty, které některé firmy čekají kvůli ignoraci dohodnutých pravidel, dostaly bezúročný úvěr. Což je sice také podpora, ale snad by to firmy odpovědné, které pokuty platit nebudou, unesly.
O tom, co se stane s automobilovým sektorem a jak bude ekonomika po akutní fázi krize vypadat, se rozhodne v dalších týdnech. Rozhodne o tom délka "vypnutí" ekonomiky, ekonomické dopady této doby na lidi a firmy (které se státy snaží na svůj úkor zmírnit) i to, s jakou "spotřební" mentalitou do pokrizového období vstoupí...
Ne náhodou se proto i v dnešní krizi oči analytiků obracejí na to, co se děje v automobilkách. A děje se toho dost:
1. Právě v tuto chvíli, kdy se mluví o kolapsu ekonomiky nemalých rozměrů, je pozoruhodná zpráva o výrazném zdražení, ke kterému se u nás (a asi nejen u nás) odhodlala zdejší Škodovka. Ceny aut, které poměrně hbitě rostou již delší dobu (ale roste i kvalita), se zvedly vskutku citelně. Obvykle o mnoho desítek tisíc. Pokud by automobilka očekávala, že epidemie způsobí pokles poptávky, asi by se touto cestou nepustila. Neb neprodané auto s vyšší cenovkou firmě moc nepomůže.
2. Možná ještě výraznější fakt pro odhady, co bude (nejen) s tímto průmyslem dál, je skutečnost, že před krizí automobilky nestíhaly vyrábět. Na mnoho modelů, nechtěl-li kupující "skladovku", se čekaly dlouhé měsíce (na elektromobily i déle než půl roku). Existuje samozřejmě riziko, že část kupujících ztratí zájem – třeba u nás jdou zhruba dvě ze tří aut do autoparku firem (ne k fyzickým osobám), a je otázka, kolik firem tento krátkodobě zbytný náklad odloží. Ale pokud by se to nestalo ve velké míře, tak by restart výrobních linek nesměřoval do trhu, kde chybějí kupující.
3. Není překvapení, že se ozývají hlasy (či lépe posilují), které požadují "vypnutí" pokut za vysoké emise. Zatížit automobilky miliardovými pokutami, jejichž ztráty ze zavření výrobních linek (byť jen na pár týdnů) jdou do miliard, zní docela krutě. Ale "vypnutí" pravidla, na které se firmy měly mnoho let chystat (dohoda o limitech je z roku 2013), není dle mého soudu dobrý nápad. Potrestalo by firmy, které do čistých technologií investovaly, a odměnilo automobilky, které se na problém klimatu (a platnou legislativu) vykašlaly.
Řešení, které by ale mohlo dávat smysl, by bylo odložit platbu pokuty (o rok, dva) do doby, než se hotovostní situace automobilek zlepší (ale před okamžik, kdy automobilky začnou vyplácet dividendy). Prakticky by to bylo stejné, jako kdyby na pokuty, které některé firmy čekají kvůli ignoraci dohodnutých pravidel, dostaly bezúročný úvěr. Což je sice také podpora, ale snad by to firmy odpovědné, které pokuty platit nebudou, unesly.
O tom, co se stane s automobilovým sektorem a jak bude ekonomika po akutní fázi krize vypadat, se rozhodne v dalších týdnech. Rozhodne o tom délka "vypnutí" ekonomiky, ekonomické dopady této doby na lidi a firmy (které se státy snaží na svůj úkor zmírnit) i to, s jakou "spotřební" mentalitou do pokrizového období vstoupí...