Naše vláda se ne a ne rozhodnout, zda kurzarbeit dále ano, nebo ne. Podniky, které jsou postižené poklesem poptávky, tak neví, zda části lidí výpovědi rozdat, a nebo ne. Není to snadné rozhodování (jednoho ani druhého), ale poukazuje to na náš závažný problém. A tím je, že diskuse o naší proti krizové politice uvázla na bodě, kde měla být před 1-2 měsíci. Tedy nad tím, jak pomoci firmám přežít cestu "údolím smrti" spojeným s "lockdownem" a vynuceným omezením výroby (a mimochodem není překvapením, že jeden konkrétní příklad postoje vlády k "našim" čínsko-česko-holandským aeroliniím řeší vláda už měsíce, a to bez výsledku.

Pokud nedojde k tomu, že vlády budou muset ekonomiky kvůli epidemii "přiuzavřít" (což by bylo ekonomicky velmi zlé), jsme nyní ve fázi nejen "restartu" ale i "restrukturalizace" ekonomiky. A to není fáze, ve které by se vládní politika měla soustředit na "konzervaci" toho, co bylo v lednu tohoto roku. Není třeba pochyb, že v dohledné době nepůjde restartovat "dálkový turismus", což poznamená dopravce i poskytovatele jiných služeb (včetně restaurací třeba v Praze). Zdá se být jasné, že systém "home office" se stane praxí pro mnoho oborů a firem, což s sebou ponese dopad na sektor nemovitostí a s nimi spojených služeb. Naopak, jasná potřeba zvýšení "nezávislosti Evropy" v řadě "strategických komodit" (nejen typu zdravotního vybavení a léků, ale třeba i technologií) dá impulz pro rychlý rozvoj sektorů jiných.

Jsem skeptik, že "státní peníze" jsou sto efektivně nastavit strukturu ekonomiky a být lídrem rozvoje. Trh a jasná a předvídatelná pravidla pro jeho účastníky to dokáží lépe. Ale není pochyb, že vládní stovky miliard, které snad i naše vláda do ekonomiky bude sto zavčas poslat, tuto strukturu ovlivní. V horším případě tak, že bude konzervovat aktivitu, která spěje k zániku. V lepším případě pak urychlí nástup něčeho, co stejně pomalu probíhá a míří to "správným směrem" k modernizaci země (může to být třeba u nás ospalá digitalizace, klimatické investice či zlepšování životního prostředí).

Zatímco jiné země (třeba sousední Německo) mají opracovanou nejen předchozí fázi, se kterou se naše vláda lopotně potýká, ale rozhodli už o "strategické rozvojové" podpoře, u nás o tom panuje ticho. Možná je to dobře, třeba bychom skončili u "balíčku pro Agrofert" a pár vládě blízkých podnikatelů. Ale je to špatně. Naši cestu k potřebnému obratu v ekonomice to brzdí, a nezbývá než doufat, že ostatní země, se kterými jsme díky našim obrovským vývozům propojeni, zvládnou tento úkol mnohem lépe.