Premiér Babiš vypustil džina z lahve. Způsobil něco, proti čemuž se v naší zemi po dlouhá léta stavěly „překážky“ (v podobě vzniku Rozpočtové rady či pravidel schvalování rozpočtu).

Prostým poslaneckým návrhem vytvořil v rozpočtu (z pohledu zkušeností s rozpočty od vzniku ČR) neuvěřitelně velkou díru, tedy pokles příjmů státní kasy (a rozpočtů měst, obcí a krajů), kterou bude krýt „dluhem“.

Možná i k jeho překvapení, opoziční poslanci nejen džina do lahve nezahnali, ale dokonce ho ještě přifoukli. Před státní kasou tedy stojí plánovaný schodek 320 miliard, a k němu navíc, neplánovaná „sekyra“ přes 100 miliard (odhady mluví o 130 miliardách, něco se snad rozpočtu vrátí přes daň z vyšší spotřeby). Celkem, v roce, na který očekává Ministerstvo financí obrat k růstu ekonomiky, je to schodek ve výši nad 400 miliard, což dělá kolem 8% HDP. Nejde přitom, v drtivé většině, o schodek „krizový“, tvořený jednorázovými výdaji, které po skončení „pokrizového managementu“ vymizí. Jde o rozpočtovou díru, která bude ve většině trvalá.

Jde o čísla nejen z pohledu naší zkušenosti „šílená“, ale hodně divoká jsou i z pohledu „evropských standardů“, které v tomto nejsou kdo ví jak přísné. Jakkoliv premiéra jistě neláká budoucí cesta do opozičních lavic (neb to neprospěje jeho osobním zájmům), pokud jen tuší, co způsobil, musí pro něj být úlevou, že důsledky svého chování v tomto případě nebude muset řešit.

Řešit to ale budeme my ostatní. Takže, jaké jsou na stole možnosti?

1. Zákon by mohl k ledu poslat Senát nebo president
První otázkou je, zda se senátoři k něčemu tak vysoce prospěšnému, ale z pohledu řady lidí nepopulárnímu, odhodlají. Nevím, kolik z nich vnímá, že se pohybujeme v číslech, která jsou zcela nad rámec - pro mnohé ovšem může být nyní populární logika „snížení daní a tedy víc peněz pro lidi” dobrá - neb je nutné si uvědomit, že tato logika ohrožuje fungování státu.
A o tom, že president svou podporu řešení, které navrhl premiér za něco jako vždy „zobchoduje“, snad pochybuje málokdo.


2. Zákon bude Senátem upraven
Na poslední chvíli se ministryně financí snaží Senát přimět k pozoruhodné změně. A to vypustit (za jiných okolností docela smysluplnou) část zlepšující příjmy lidí s nižšími platy a zachovat jen snížení daní (sekeru pro rozpočet v řádu nad 80 miliard mínus něco málo zvýšení příjmů), které je příznivé pro lidi s nejvyššími platy. Spíše bych čekal, že část Senátu bude mít sympatie k přesně opačnému postupu.

I tak je ale pozoruhodné sledovat, jak loajalita k hloupému návrhu premiéra, vede „jeho ministry“ k návrhům, které jsou z hlediska volebních preferencí pro hnutí pana premiéra, zcela absurdní. Ale šance na úspěch asi není velká, neb právě zvýšení „zamrzlé“ daňové slevy je v parlamentu poměrně populární (a kdyby zvýšení nebylo tak velké, asi by dávalo i dnes smysl).


Den poté
Což vede přímo k otázce, která by měla občany a daňové poplatníky zajímat nejvíce – tedy, co čeká jejich peněženky poté, co se výsledek „šíleného mejdanu“ změní ve skutečnost. Doufám, že nikdo není tak naivní, aby si myslel, že je možné nahradit daňové příjmy státu postupně rostoucím dluhem. Na tuto otázku by nám měla odpovědět zejména ODS, jelikož ANO samo tvrdí, že žádný plán nemá a od SPD rozumnou odpověď čekat opravdu nelze.

To, co si nejspíš myslí část ODS asi nechtě vyjevil prostořekostí oplývající starosta Řeporyjí Novotný, který uvedl, že “okamžitě po volbách zvedneme DPD a začneme škrtat provozní výdaje, DPH se projeví okamžitě, tedy výpadek je jen na rok“. Mimochodem, pokud pan poslanec mínil skutečně DPH, a ne mně neznámé DPD, není to špatný plán, jen bohužel ignoruje čísla. Protože právě s pomocí jeho strany odhlasovaná sekyra rozpočtu je 100 miliard, a navíc k ní příští vláda zdědí nejméně 150 miliard další „trvalé sekery“ (strukturálního deficitu), se kterou si bude muset, byť postupně, poradit. O tom, že to nebude snadné, jsem nedávno psal zde.

Takže jen pro zopakování:
- To, co by jistě měla příští vláda udělat (chce-li vládnout odpovědně), je snížení počtu lidí na výplatní listině státu. Těch je dnes skoro 450 tisíc (růst ze 413 tisíc v roce 2013). Pokud by se podařilo nejen „podkonat“ minimum posledních let (tzn. pokles o 37 tisíc), ale teoreticky ho ještě zdvojnásobit (což se mi zdá zcela mimo realitu), při hrubém odhadu nákladu na jednoho člověka ¾ milionu za rok (nesmělo by jít ovšem o škrty údržbářů a sekretářek), jsme na celkové úspoře pouhých 55 miliard korun (což odpovídá polovině balíčku ANO, ODS a SPD).
A pokud bychom věřili, že vláda najde jednou tolik úspor i „jinde“ (z mého blogu je vidět, že v tomto rozsahu není zřejmé kde), jsme u částky 100 miliard. Možnost je to ovšem zcela teoretická, aspoň z pohledu skoro 30 let fungování našeho státu (včetně vládnutí zmíněné strany).

- Předpokládejme, že míra rozpočtové korekce bude jen 200 miliard a nikoliv 250 miliard, a zkusme ji tedy s panem starostou Novotným odhadnout. Výběr DPH za rok 2019 činí 430 miliard (dnes je nižší). Zvýšení příjmů o 100 miliard je procentuálně růst o 23%.
Dnes (EU VAT Gap report) je u nás efektivní sazba této daně (tedy vážený průměr platných sazeb) 12,9%, přičemž efektivní sazbu nad 13% má jen 5 zemí. Ke zvýšení o 23% (které by znamenalo nejméně takové zvýšení jednotlivých sazeb) by byla efektivní sazba 15,9% - po Chorvatsku, jasně druhá nejvyšší sazba v EU.
Ekonomicky by to samozřejmě zdaleka na vykrytí „díry“ 100 miliard nestačilo. Skokové zvýšení inflace (minimálně o rozdíl efektivních sazeb – 3%) by totiž snížilo spotřebu a tím ochudilo rozpočet o mnoho miliard. Naopak, zvýšilo by výdaje, a to přes různé indexovací mechanismy, které by schodek (v souhrnu) prohloubily. Nad to je otázka, zda by při rychlém, byť jednorázovém růstu cen, nevzrostl i náklad na státní půjčky – třeba jen zvýšení průměrného nákladu na státní dluh, při očekávaném překročení hranice 50% HDP v dohledné době, značí v dnešních cenách, nárůst nákladů státu o 25 miliard za rok.

Samozřejmě, v praxi se bude odpovědná vláda snažit oněch (řekněme) 200 miliard umazat postupně, a to kombinací všech možných (nejen zmíněných) kroků. Nicméně z pohledu našeho rozpočtu jde o sumu tak gigantickou, že ani slovo „nesnadné“ nevystihuje obtížnost úkolu. Před další vládou tak budou jen dvě alternativy, jak vládnout:
- Odpovědně, nepopulárně a velmi smutně (neb pozitivních kroků v oblasti financí prostě nebude)
- Neodpovědně, možná populárně, ale smutně a s krizí za rohem (neb pokračování tohoto způsobu správy veřejných peněz ji dříve či později přinese)

Je to obrovská škoda. Při slušné míře kompetence a štěstí, by se dalo během pár let z rozpočtové mizérie, kterou po sobě zanechá hnutí ANO, nějak dostat. Ale ze stavu prohloubeném o více než 100 miliard to půjde stěží.