Za několikero horami, ve vesnici Velká Morava - pod Králickým Sněžníkem – není v hluché podzimní sezóně lehké najít na večer dobrý podnik. Dostal jsem tip na hospodu Krčma. Jídlo prý prvotřídní, dobré pivo, rozumná vinotéka, fajn a bezprostřední personál.

První dojem byl slibný – fajn hospoda, která si na nic nehraje. První trhlinu v očekávání příjemného večera přineslo skoro hodinové čekání na jídlo. Nebylo divu – kuchař co chvíli vycházel z kuchyně a fascinovaně sledoval na velkoplošné obrazovce kvílení adeptů na první československou superstar.

S postupem večera magie obrazovky rostla. Kromě kuchaře přilákala také obě servírky a barmana. Kuchař s čím dále větší nechutí odcházel od televize k plotně – neopomněl přitom vždy zesílit zvuk tak, aby mu neunikl alespoň žádný „libý“ tón. Upoutat pozornost obsluhy tak už bylo skoro nemožné – mávání neviděla, volání neslyšela.

Když nešla obsluha k hostu, vyrazil jsem za obsluhou. Začal jsem s prosbou o ztlumení a měl v úmyslu pokračovat s urgencí moučníku. K tomu už ale nedošlo. Narazil jsem hned na začátku. Kuchař mi v „mezidechu“ položil principiální otázku: „Když se vám to nelíbí, proč tu sedíte?“ Něco jsem zablekotal. Marně. Kuchař vzápětí vynesl trumf: „Já jsem tu – aby bylo jasno - majitel – a můžu si dělat, co chci!!!“

Vyklidil jsem pole. Hospoda si opravdu na nic nehrála. Umíte si představit, že jsem vyšel ven s trochu horkou hlavou. Příroda si ten večer taky zrovna nehrála na přívětivou matičku – pršelo, fučelo. Alespoň jsem rychle a spolehlivě vychladl.

Na pochodu k chatě – vychladlý už až k promrznutí – jsem začal zpytovat svědomí. Neuvažuju jako magor? Vesnická hospoda není Alcron, trocha rodinné atmosféry nemusí být lhostejnost, není vždycky posvícení (Pohlreich by mohl vyprávět) a i kuchaři mají své dny… Chápu, všechno má své – rázovitý kraj, rázovitý přístup a občas ujede každý. Nakonec – i naše firma poskytuje služby a vím sám, jak těžké je někdy udržet kvalitu.

Došlo mi ale, že pes je zakopaný někde jinde. V poznámce o majitelství. Čekal bych, že majiteli bude na spokojenosti hosta záležet z celé hospody nejvíc.

Celá veselá příhoda mi připomněla starý návyk: jsem ostražitý k lidem, kteří se sami označí především(!!!) za majitele firmy“. Signalizují, že vlastnictví podniku je pro ně důležitější, než jeho poslání a zákazník. Signalizují, že majetek je víc, než odpovědnost s ním spojená.

U dveří chaty jsem si vzpomněl na hospodského Palivce: „Host jako host - třeba Turek. Zaplať si pivo a kecej si, co chceš.“ Holt, Palivec se cítil být hospodským… Kdyby se cítil být především majitelem restaurace U Kalicha, třeba by se držel hesla „Zaplať si pivo a poslouchej, co chci já!“.