Politik, narodil se v roce 1963 v Uherském Hradišti.V roce 1990 vstoupil do KDU-ČSL a ve 26 letech byl zvolen starostou obce Šumice ve Zlínském kraji, stejně tak v roce 1994 a 1998. V roce 2000 byl zvolen do Zastupitelstva Zlínského kraje a v letech 2002 a 2006 poslancem sněmovny Parlamentu České republiky. Od podzimu 2007 se zásadně vymezil proti tzv. Julínkově zdravotní reformě, která obsahovala transformaci zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a jejich následnou privatizaci a transformaci fakultních nemocnic na univerzitní akciové společnosti. V současné době pracuje ve stavebnictví a věnuje se práci v odborné komisi KDU-ČSL pro zdravotnictví.

Vystudoval SPŠ stavební v Hodoníně a Fakultu stavební Vysokého učení technického v Brně, obor konstrukce a dopravní stavby, specializaci betonové konstrukce.

Po ukončení vysoké školy pracoval v Energoprojektu Praha, ve středisku Uherský Brod jako projektant.

Je ženatý, má tři děti.

Ve volebním období 2002 – 2006 pracoval v hospodářském výboru sněmovny a v letech 2006 – 2008 ve výboru pro zdravotnictví a ve výboru pro sociální politiku poslanecké sněmovny. Současně pracoval v podvýboru pro ekonomiku ve zdravotnictví a v podvýboru pro dopravu sněmovny.

Od roku 2003 do poloviny roku 2004 byl členem dozorčí rady Českých drah, a.s. Připravil koncepci interního auditu ČD a koncepci jízdného v osobní dopravě. Navrhl směrnice pro odměňování managementu a členů představenstva na základě skutečně dosažených výsledků v osobní a nákladní dopravě. Protože nesouhlasil s dělením ČD na dceřiné společnosti v květnu 2004 z dozorčí rady odstoupil.

V srpnu roku 2007 odmítl podpořit koaliční zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů, tzv. „Topolánkův reformní baťoh“ z důvodu nesouhlasu se zavedením jedné sazby daně, zavedením stropů na sociální a zdravotní pojištění, zavedení poplatků ve zdravotnictví pro děti a seniory a zejména kvůli netransparentnímu přilepení 18 –ti stránkového pozměňovacího návrhu, který úplně změnil dosavadní způsob stanovování cen léčiv a úhrad léčiv ze zdravotního pojištění k výše uvedenému zákonu. Z těchto důvodů hlasoval proti tomuto zákonu. Od podzimu 2007 se zásadně vymezil proti tzv. Julínkově zdravotní reformě, která obsahovala transformaci zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a jejich následnou privatizaci a transformaci fakultních nemocnic na univerzitní akciové společnosti. Vymezil se také proti dalším navrhovaným reformním zákonům, které měly znamenat konec svobodné volby lékaře a proplácení pouze nejlevnější péče. Zákony o transformaci zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic a nový zákon o zdravotním pojištění nakonec kvůli obavám z výsledku krajských a senátních voleb 2008 předloženy nebyly, přestože je ministerstvo mělo připraveno v paragrafovaných zněních. V květnu roku 2008 přiměl, spolu s Jiřím Čunkem, premiéra Topolánka, aby zastavil transformaci a privatizaci fakultních nemocnic a dalších státních zdravotnických zařízeních.

Zbylé čtyři zákony – O zdravotních službách, O specifických zdravotních službách, O zdravotnické záchranné službě a novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění připomínkoval v odborné zdravotnické komisi KDU-ČSL a předložil k nim 320 zásadních připomínek, přičemž ministerstvo zdravotnictví nebylo schopno vypořádat ani polovinu. Zákony znamenaly obrovský průlom do soukromí pacientů i lékařů, zlepšovaly podmínky pro zdravotnické řetězce a ponechávaly prostor pro to, aby si zdravotní pojišťovny hradily péči svým pojištěncům podle svého volného uvážení bez jakýchkoliv pravidel. Do budoucna měla být hrazena pouze nejlevnější a přiměřeně bezpečná péče, přičemž zákon nikde nevymezoval, co se tím myslí.
Přestože tyto zákony vláda schválila, v poslanecké sněmovně bylo jejich projednávání 3x odloženo a nakonec je premiér Topolánek v obavě o osud své vlády stáhl před samotným hlasováním o důvěře vládě ČR v březnu roku 2009.

Ludvík Hovorka také stál v čele skupiny poslanců, která předložila novelu zákona o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách, která měla zamezit účelovému slučování zdravotních pojišťoven Agel, HZP a ČNZP a Metal-Aliance. Sloučení prvních tří pojišťoven však ministerstvo stihlo dříve než zmíněný zákon vyšel ve sbírce zákonů.

Následně předložil návrh zákona, který měl důsledně oddělit zdravotní pojišťovny od formálních i neformálních vazeb se zdravotnickými zařízeními a který měl důsledně zamezit střetu zájmů u členů statutárních orgánů zdravotních pojišťoven a nemocnic. Tento zákon však nebyl do konce volebního období schválen.

Postavil se proti záměru slučování zdravotních ústavů a likvidace primární prevence, proti rozkrádání nemocnice na Homolce, proti podvodné praxi nakupování nákladných zdravotnických přístrojů předražených o více než 30 % od tzv. kompletátorských firem, proti podvodnému jednání v případě pořízení účasti státu ve společném podniku s firmou Prime-Cell, a.s. v tzv. Národním tkáňovém centru, a.s. a proti účelovým změnám v oblasti stanovování cen a úhrad léčiv, jdoucím proti zájmům zdravotního systému i pacientů.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky získal téměř 6000 preferenčních hlasů, což ho ze 4. místa na kandidátce KDU-ČSL ve Zlínském kraji posunulo na 1. místo. Bohužel v celostátním měřítku KDU-ČSL nezískala 5 % hlasů a nezískala žádný mandát.