Autorka: Magda Herová
Před týdnem začalo období dešťů. Venku leje a leje. Je sobota večer, tma jako v pytli a nepřestává pršet. Přes den bylo horko a dusno, k večeru se začaly stahovat mraky a teď je chladno a bude celou noc pršet. Déšť bubnuje na plechovou střechu tak silně, že občas musíme křičet, abychom se slyšeli, když si chceme něco říct. Když prší připomíná mi to říjen, kdy se po létě ochladí a prší a mrholí. Když ale pršet přestane, za chvíli je zase horko jako u nás v létě. Ve vzduchu se kumuluje vlhkost až je téměř nesnesitelná a pak začne zas pršet. Tady tomu říkají convectional rain, ani nevím, jestli je na to v češtině nějaký termín.

Když minulý týden přišel první velký slejvák, seděli jsme s Tobim celé odpoledne na terase před domem, pili kafe a sledovali, jak padá voda a posléze kroupy. Naštěstí byla sobota a nemuseli jsme nikam. Déšť vždycky všechno paralyzuje, život se najednou zastaví, v Masuku je klid, kdo může, zaleze do postele a spí. Jen když padaly kroupy, bylo to velký haló, studenti se najednou začali sbíhat ze všech stran a sbírat kroupy do kýblů, jíst je a házet je po sobě.

S obdobím dešťů začíná pro většinu lidí spousta práce, protože půda změkne, a může se začít orat. Každý Zambijec pěstuje kukuřici, aby měl po celý další rok co jíst. Přebytek pak prodá. Kukuřice je tu bílá, ne žlutá jako u nás, z mouky z ní se dělá nshima, hrubě namletá na něco jako krupky se používá na nápoj gibwantu a z roztlučené kukuřice se vaří kaše na snídani – sump.

Než začalo pršet, vedly se dlouhé řeči o tom, že má období dešťů zpoždění, že na dešti závisí úroda a jestli déšť nepřijde včas, bude příští rok hlad. Teď když už prší, je konverzace hlavně o tom, kde a na jak velké ploše bude kdo orat a sít. Ani učitelé ve sborovně nemluví o ničem jiném. Jak začnou prázdniny (1.12.), promění se všichni ve farmáře a s celou rodinou se vydají na pole. Většina oře s voly, ti šťastnější nebo movitější mají svoje, jiní si je pronajmou. Někdo zkope celé pole motykou. Někteří učitelé vstávají už teď ve 4 ráno, aby s dětmi šli pracovat na pole a v 8 byli zase ve škole.

Začala taky hlavní sezóna ovoce masuku. Stačí se vydat kousek do buše a na zemi jich leží spousty. Každou chvíli nám jich děti pytel přinesou. Ale vydat se na ně na vlastní pěst je zábavnější. Masuku jsou sladká a, jak je člověk začne jíst, nemůže přestat. Kamkoli teď přijdete na návštěvu, nabízí vám masuku. Dneska jsme byli na návštěvě podívat se na pozemek jednoho místního zemědělce a dostali jsme jich hned kýbl. Musím říct, že jsme ho s pomocí jeho dětí na místě snědli.