Někdy slýcháváme, že Čína má tak dlouhou tradici, že je nemístné současnému režimu cokoli vytýkat. Vždyť když Číňané chodili v brokátu, my jsme ještě pobíhali v kožešinách. Ono je to ale složitější.
Ti, kteří se někdy zajímali o starou čínskou filozofii, se možná setkali se slavnou příhodu z knihy Čuang-c’. Mistr usne a zdá se mu, že je motýl, a v jednu chvíli neví, zda tomu není náhodou naopak. Mohlo by to totiž také být tak, že ve skutečnosti je motýlem, kterému se jen dočasně zdálo, že je mistrem Čuangem. Čína nyní ovšem sní jiné sny. V posledních letech nemůže tzv. „čínský sen“ chybět snad v žádném politickém proslovu, v žádném oficiálním vyjádření. „Čínský sen“ se stal jedním ze stěžejních pojmů v propagandě KS Číny. V konečném důsledku se přitom nejedná o nic menšího, než mocenský vzestup Číny a její vedoucí postavení v rámci nového světového řádu, globalizace s čínskými rysy. Od amerického snu se podle stranických teoretiků liší v tom, že je kolektivistický a založený na hodnotách socialismu s čínským rysy a s prohnilým buržoazním individualismem a kapitalismem se v něm nepočítá. Cílem je síla a sláva národa, nikoli jednotlivce.