Od jarního zavření škol a jejich přechodu na digitální výuku pravidelně zaplavují sdělovací prostředků nadšené články o tom, jak se naše školství konečně modernizuje.
Jedním z oblíbených argumentů těch, kteří se zastávají současného režimu v ČLR, je poukázání na některý z problematických rysů USA. Jsou dokonce tací, kteří by se ze strachu před americkými kapitalisty a imperialisty radši přimkli k východnímu dubisku – k bližšímu, k vzdálenějšímu, popřípadě k oběma najednou, beztak nám trochu srůstají. Motivů, proč nesnášet USA, je nespočet, od humanisticky idealistických po eurasijsky nenávistné. Své o tom vědí protikapitalistická levice progresivní i nostalgická stejně jako rusofilní krajní pravice. Zastánce radikálních názorů, kteří na obranu liberální demokracie a osobních svobod neslyší, ba naopak, asi nemá příliš smysl přesvědčovat, těm věznice a krev hoví. Je však řada těch, kteří o totalitní nové pořádky nestojí, nicméně si myslí, že nejlepším řešením je lavírováním mezi Západem a Východem.