Při vší nelibosti, kterou ve mně dlouhodobě vyvolává babišovská politika, hledím na tu „tradiční“ část opozice napravo od ANO, a nemůžu se ubránit nevraživosti snad ještě větší. Myšlenková ohebnost naší pravice je totiž opravdu pozoruhodná, i když bohužel jen v některých směrech – v jiných je, zdá se, nenapravitelná. To aspoň naše novinářská obec po čtvrtce století slepé oddanosti myšlence z větší části pochopila, že neoliberalismus bez přívlastků nebude možná ta nejlepší volba pro budoucnost.

V každém případě nyní v přímém přenosu vidíme, jak se zlaté tele „minimálního státu“ chystá vypustit duši na JIP, jsouc prolezlé koronavirem skrz naskrz a připojené v posledním tažení na ventilátor. Babišova vláda možná dělá chyby, třeba i dost podstatné, ale kde bychom byli, kdyby se onen dávný sen ODS, potažmo TOP 09, bylo podařilo prosadit – a že Nečasova vláda k tomu měla slušně nakročeno.

Celá ta léta byl stát líčen jako něco otravného, ba nepřátelského, kam člověk-podnikatel akorát zbytečně odvádí daně. Že se z toho platí zdravotnictví, školství, hasiči, policie, vojsko? To vše se dá zprivatizovat. A ti, co nemají na soukromé služby, ať zdechnou někde v křoví. Že z toho plynou sociální dávky? Ať „neschopní a slabí“ chudí, nemocní a staří dvakrát zdechnou v křoví! Že se z toho platí divadla, muzea, oprava památek? Ulice, silnice, chodníky, vodovody, kanalizace? Co je neživotné, ať se rozpadne v prach.

Co bychom si nyní počali bez silného a jakž takž centralizovaného státního zdravotnictví a školství? Bez státní podpory a státem řízených úlev? Určitě by pandemii zvládla džungle firem se ziskem coby jediným důvodem své existence? Určitě by pomohlo, že jediné, co stát dělá, je, že provozuje policii, soudy a v lepším případě věznice? Silně pochybuji. Konečně začínáme tušit, k čemu ten stát je, a to vždycky můžou přijít ještě daleko horší časy.

Není nic trapnějšího, než sledovat, jak pravicová opozice chvíli volá „nic nezavírat, všechno otevřít“ a chvíli obviňuje vládu, že zanedbala nutná opatření. Jak se v dobrých časech ošklebuje nad přerozdělováním bohatství, aby při první krizi křičela o státní pomoc živnostníkům. Její ideální podnikatel je někdo, kdo běžně neplatí pokud možno žádné daně, aby při živelné pohromě jako první a možná i jediný dostal pomoc od státu. Včetně té pomoci, že bude moci kdykoli bez udání důvodu propustit zaměstnance a náklady na to převést – na koho jiného než na stát (tak paní Peková v nejlepší tradici TOP 09).

Zrovna koronavir coby snadno přenositelná nemoc je nejlepším důkazem toho, že zejména v dnešním světě není nikdo odpovědný čistě jen sám za sebe a že svoboda je velmi relativní. Že tu žijeme natěsnáni jeden na druhého, že jsme provázáni a závislí na sobě navzájem, přirozeně vynecháme-li majitele luxusních jachet a obřích SUV. Bez jedněch nejsou úspěchy druhých. Jaké překvapení, po třiceti letech neoliberální převýchovy!