Pokud by chtěl někdo v mnoha posledních dnech zjistit, jaký názor na průběh prezidentských voleb v USA mají pod taktovkou Strany šířit čínské sdělovací prostředky, zjistil by ohromující skutečnost. Mezi stovkami příspěvků na stránkách ústřední tiskové kanceláře Nová Čína se nenachází, neuniklo-li mi něco, jediná zpráva o této události. To se týká nejen hlavní rubriky, ale dokonce i rubriky zahraniční.

Upřímně řečeno, to je tak zarážející a na první pohled tak stěží pochopitelné, že člověk marně pátrá po nějakém pádném vysvětlení, které by se nabízelo samo od sebe. Motivace stranického tisku při tvůrčím zacházení s novinkami jsou totiž zpravidla dost průhledné. V tomto případě se mi hlavou honí pouze nejrůznější dohady.

To, že v západním světě existuje něco jako svobodné volby, není čínskému čtenářstvu tajemstvím. Tisk je ovšem většinou líčí tak, aby bylo vidět, jaká je to nevýhoda, a zejména si libuje v tom, když je zvolen někdo, kdo rozhodně nepůsobí věrohodně a reprezentativně. V tomto ohledu byl pro Novou Čínu Donald Trump naprosto ideální. V jeho neomalenostech se dalo donekonečna rochnit. A zároveň naznačovat: podívejte, takhle to dopadne, když lidé volí své prezidenty. Ještě že my v ČLR máme jednoho doživotního vůdce, který nám ostudu nedělá.

Že by se nyní nehodila do krámu ta lepší zpráva z amerických voleb? Totiž že lidé si nutně nemusí vybrat toho největšího trotla? A že je možné trotly po několika letech odstavit od válu, pokud se voličům zachce? Jestliže mířím správným směrem, plyne z toho pro nás velké ponaučení a obrovská zodpovědnost, oboje ovšem zřejmé už dlouhá léta: Svými rozhodnutími při volbách nejenže ovlivňujeme složení vlastních politických reprezentací, nýbrž také vytváříme obraz demokracie, a to jak dovnitř, tak navenek pro nedemokratické režimy. Pokud budou z našich voleb vycházet vítězně burani a tragikomické figury, bude to mít demokracie na světě věru těžké.