Nechápou-li někteří, že je Putin válečný zločinec, budiž naše společnost rozdělená
Panují odlišné přístupy k tomu, jak se postavit k účastníkům proruských demonstrací.
Jsou tací, kteří z rozumných a bohulibých pohnutek vyzývají k tomu, abychom nepřistoupili na Putinovu hru a nenechali se rozdělit, i tací, kteří mají obavy, aby příliš jasná kritická vyjádření na Putinovu adresu nerozdmýchala ještě větší nespokojenost u této zvláštní sorty spoluobčanů pod vlivem konspiračních teorií a pod taktovkou extremistů. Jakkoli to na první poslech zní pěkně, obávám se, že ji to mimo meze dosažitelného.
Je zajisté takřka nekonečná řada otázek, na něž je možno mít nejrůznější názory. Drtivá většina z nich patří svou povahou k těm, u nichž rozpor nemusí vyvolat nějaké zásadnější štěpení společnosti. Odlišné odpovědi lze přijmout coby součást přirozené různorodosti národního společenství. Těžko bychom ostatně našli dva občany, kteří budou sdílet tentýž přístup ke všemu. Mnohé otázky jsou složité, nejednoznačné, nevyhraněné, a navíc je jejich hodnocení závislé na úhlu pohledu, a proto ani není divu, že se ve svých náhledech na ně rozcházíme.
Ovšem těžko také přehlédnout skutečnost, že jsou natolik základní a zásadní věci, na kterých když se neshodneme, nemá smysl předstírat, že tvoříme jeden celek, či si nalhávat ochotu ke klidné a uznalé koexistenci. Zvlášť když jednání zastánců některých názorů má charakter protiústavní a protistátní a přímo ohrožuje bezpečnost většiny stejně jako samotné základy civilizované společnosti.
Máloco je tak jasně černobíle jednoznačné a průzračné, jako je ruská válka proti Ukrajině. A pokud je někdo schopen nevidět, popírat, nebo dokonce vítat to, že Rusko vede útočnou, zákeřnou a zločinnou válku proti sousednímu státu, kterou rámuje jako svatou válku proti kolektivnímu Západu a s genocidními záměry se netají, není cesta, jak ho do civilizované společnosti jedinců disponujících rozumem a svědomím dostat. Nemám a nechci s ním mít nic lidsky společného, je pro mě stejně cizí jako Mao Ce-tung, lidojed nebo Marťan.
Je mi líto, leč nevidím možnost, jako „nesednout na lep Putinovi“ a tuto bezednou propast, kterou má bezpochyby na svědomí ruská propagandistická mašinérie, překlenout. Překleňte totiž propast zející mezi vámi a někým, kdo si za vašimi zády na vás brousí nůž. Vidím jinou možnost, která by se měla nabízet ve funkčním státě jako první: všechno jednání, které překračuje hranice zákona, a zejména to, které je protiústavní a vede k ohrožení bezpečnosti země, postihovat, jak se patří.
Jsou tací, kteří z rozumných a bohulibých pohnutek vyzývají k tomu, abychom nepřistoupili na Putinovu hru a nenechali se rozdělit, i tací, kteří mají obavy, aby příliš jasná kritická vyjádření na Putinovu adresu nerozdmýchala ještě větší nespokojenost u této zvláštní sorty spoluobčanů pod vlivem konspiračních teorií a pod taktovkou extremistů. Jakkoli to na první poslech zní pěkně, obávám se, že ji to mimo meze dosažitelného.
Je zajisté takřka nekonečná řada otázek, na něž je možno mít nejrůznější názory. Drtivá většina z nich patří svou povahou k těm, u nichž rozpor nemusí vyvolat nějaké zásadnější štěpení společnosti. Odlišné odpovědi lze přijmout coby součást přirozené různorodosti národního společenství. Těžko bychom ostatně našli dva občany, kteří budou sdílet tentýž přístup ke všemu. Mnohé otázky jsou složité, nejednoznačné, nevyhraněné, a navíc je jejich hodnocení závislé na úhlu pohledu, a proto ani není divu, že se ve svých náhledech na ně rozcházíme.
Ovšem těžko také přehlédnout skutečnost, že jsou natolik základní a zásadní věci, na kterých když se neshodneme, nemá smysl předstírat, že tvoříme jeden celek, či si nalhávat ochotu ke klidné a uznalé koexistenci. Zvlášť když jednání zastánců některých názorů má charakter protiústavní a protistátní a přímo ohrožuje bezpečnost většiny stejně jako samotné základy civilizované společnosti.
Máloco je tak jasně černobíle jednoznačné a průzračné, jako je ruská válka proti Ukrajině. A pokud je někdo schopen nevidět, popírat, nebo dokonce vítat to, že Rusko vede útočnou, zákeřnou a zločinnou válku proti sousednímu státu, kterou rámuje jako svatou válku proti kolektivnímu Západu a s genocidními záměry se netají, není cesta, jak ho do civilizované společnosti jedinců disponujících rozumem a svědomím dostat. Nemám a nechci s ním mít nic lidsky společného, je pro mě stejně cizí jako Mao Ce-tung, lidojed nebo Marťan.
Je mi líto, leč nevidím možnost, jako „nesednout na lep Putinovi“ a tuto bezednou propast, kterou má bezpochyby na svědomí ruská propagandistická mašinérie, překlenout. Překleňte totiž propast zející mezi vámi a někým, kdo si za vašimi zády na vás brousí nůž. Vidím jinou možnost, která by se měla nabízet ve funkčním státě jako první: všechno jednání, které překračuje hranice zákona, a zejména to, které je protiústavní a vede k ohrožení bezpečnosti země, postihovat, jak se patří.