Válka na Ukrajině obnažila některé skutečnosti, které by jinak v oparu postmoderní každodennosti a za mlhou matoucího výraziva zůstaly pro většinu pozorovatelů skryty.

Bojovníci proti imperialismu obou denominací, hnědé i rudé, se nyní konečně chytili za ruce a sborově zpívají písně na mírovou notu. Pozoruhodné, byť po všech těch letech slovního boje nepřekvapivé, je to, že znají jediný imperialismus, totiž americký. Jiné imperialismy jsou pro ně zřejmě prostě nepředstavitelné, a i kdyby, nejneomluvitelnější imperialismus je přece ten kapitalistický, kostra s vysokým kloboukem, která potřásá měšcem dolarů.

Nechejme nyní stranou naprostou faktickou vykloubenost jejich vyprávěnek. Fascinující a poučné je i to odpudivé pokrytectví, s nímž mírotvorci z obou krajů politického spektra, doprovázeni „zmateným dobrem“ typu prof. V. Hořejšího, mluví o diplomatickém ukončení rusko-ukrajinské války. Všimněme si, že v jejich proslovech a textech je takřka důsledně potlačena subjektivita Ukrajinců a jejich vůle je jim zcela lhostejná. Pro jedny jsou „loutkami USA“, pro druhé nebohými oběťmi, kterým je zapotřebí odpomoci od válečného utrpení tak, že ukrajinskému vojsku odepřeme pomoc.

Jinými slovy, bojovníci proti imperialismu bezelstně předvádějí ukázkovou imperialistickou a kolonialistickou argumentaci a v důsledku ztělesňují imperialistické smýšlení par excellence. Pochopitelně vedle toho, že se tím dostávají do dokonalé shody s ruskou propagandou, které ovšem poněkud ujíždějí nervy, a tak se u ní běžně můžeme setkat s otevřenými výzvami k válečným zločinům a genocidě. Nezajímá je, co chtějí samotní Ukrajinci, totiž v drtivé většině větší vojenskou podporu západních zemí, ani co chce Zelenského garnitura coby reprezentace ukrajinského lidu, vzešlá ze svobodných voleb a spravující demokratický stát hájící zájmy Ukrajinců. A to si někteří z nich neodpustí mluvit o „spravedlnosti“.

Vzhledem k tomu, že se objektivně ani Ukrajinci ani Rusové uzavírat mír nechystají bez ohledu na to, co si o tom evropští mírotvorci myslí, jediným důsledkem mírotvorných iniciativ může potenciálně být oslabení Ukrajiny tváří v tvář ruské imperialistické expanzi. Ne nadarmo bývají tyto skupiny v Evropě podporovány ruskými tajnými službami, jejichž operace právě nyní zesilují, aby politicky podkopaly západní podporu Ukrajině. Vždyť konec konců to, že není Ruska bez ruského impéria a impéria už jsou taková, že se musí stále šířit a vést nepřetržité války, se v Rusku skloňuje každý den tisíckrát, napříč politickým spektrem i společenskými vrstvami.

A tak: mírotvorci všech zemí, spojte se, anebo – jak je to v těch Pelíškách s proletáři?