O tom, co se děje v Rakousku, sousední zemi, s níž máme 466 km dlouhou hranici, většinou nevíme vůbec nic.

Naše noviny o něm píšou převážně v souvislosti s našinci umrzlými na alpských ledovcích či neukázněnými českými lyžaři, které zavalila lavina. Možná bychom si ale měli opravdu pořádně všimnout výsledků voleb v Dolním Rakousku, nejdůležitější spolkové zemi. V neděli 23. ledna tam získali Svobodní (FPÖ) 24 % hlasů a chystají se, že za rok budou sestavovat spolkovou vládu ve Vídni – v průzkumech vycházejí jejich volební preference přibližně na 30 %. Vládnoucí lidovci jsou na prudkém sestupu, v Dolním Rakousku sice zvítězili s 40 % hlasů, to však znamená úbytek o deset procent oproti minulým volbám v této části Rakouska a, a to především, celostátně se jejich preference odhadují na zhruba 20 %.

Je třeba zdůraznit, že Svobodní jsou stranou na pravém kraji politického spektra, historicky svázanou s nacistickou minulostí, slovně koketující s nacistickým režimem a spojenou se silně proruskou orientací. Bývalý předseda J. Haider se „proslavil“ nehoráznými výroky, v nichž se uznale vyjadřoval o nacistickém režimu, nebo třeba zarputilým a protiústavním bojem proti právům slovinské menšiny v Korutanech, z nichž si na dlouhá leta udělal s podporou voličů svůj pašalík. Než se opilý zabil při zběsilé jízdě autem, patřil též mezi hlasité obhájce německojazyčného obyvatelstva odsunutého z československého pohraničí po roce 1945 z bývalé říšské župy Dolní Podunají. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že Rakousko nikdy neprošlo žádnou důkladnější denacifikací a že k nálepce „Západ“ se dostalo trochu jako slepý k houslím.

Co víc, FPÖ lze považovat aspoň částečně za jednu ze stran „černé internacionály“, uskupení evropských krajněpravicových organizací pod taktovkou ruských fašistických aktivistů a válečných štváčů, jehož cílem je navrátit Evropu před r. 1789, ovšem pod ruskou nadvládou. V roce 2014 se ve Vídni konalo utajené zasedání těchto nejzpátečničtějších sil našeho světadílu. Sponzoroval ho ruský oligarcha Malofějev, přívrženec ruské monarchistické ultrapravice a hlavní sponzor donbaských separatistů s Igorem Girkinem v čele, a intelektuální lesk této slezině dodala hvězda večera – nikdo jiný než nechvalně proslulý Alexandr Dugin. Večírku pravice vykloubené mimo všechny meze se účastnili i zástupci rakouských Svobodných; tato strana zanedlouho poté navázala oficiální spolupráci s Putinovou stranou Jednotné Rusko.

Asi v těchto souvislostech nepřekvapí, že Vídeň bývá považována za hlavní hnízdo ruské špionáže v Evropě a že je rejdištěm ruských oligarchů a dalších podobných podezřelých existencí s pasem Ruské federace. Ani to, že ve svém přístup k Ukrajině a Ukrajincům nemá Rakousko příliš daleko k maďarským postojům, což konec konců stvrdilo svou čerstvou úmluvou s Orbánem, že Ukrajinu rozhodně zbraněmi nepodpoří. Samotní Svobodní kategoricky odmítají přijímat ukrajinské válečné uprchlíky.

Jinými slovy, milí spoluobčané, měli bychom být všichni krajně znepokojeni tím, že v největší spolkové zemi Rakouska získala čtvrtinu hlasů rakouská obdoba Kotlebovy ĽSNS a že je možné, že v celostátních volbách vyhraje se stejným ziskem, jako u nás mívá ANO, když je v dobré kondici. Měli bychom se o vývoj v Rakousku starat daleko víc než dosud a zkusit se připravit na nejrůznější scénáře. Ostatně Svobodní nejsou jen protievropští, protiukrajinští a proruští, ale i protičeští.