To, že se Orbánovo Maďarsko stalo černou dírou EU a NATO, asi není nutné dvakrát zdůrazňovat.

Z Orbána, jehož kladný postoj k Rusku byl zřejmý již předtím, se vyklubal ruský kolaborant, který zároveň v nejmenším neskrývá své nepřátelství vůči Ukrajině. V zlomové době bezpečností krize ke všemu nabývá na významu maďarský revizionizmus a iredentismus – zdá se, jako by stále přetrvávající trpkost z Trianonu nabývala nových rozměrů v době, kdy se díky ruské agresi nabízí příležitost přepsat hranice. Ne náhodou si je Orbán schopen tu a tam vzít na krk šálu s obrysem Velkého Maďarska. Stejně tak není náhoda, že Judita Peteji, oblastní zastupitelka strany ukrajinských Maďarů KMKS v Zakarpatí, vyvěsila na sociálních sítích ilustraci, na níž byl nejzápadnější cíp Ukrajiny podložen maďarskou vlajkou a přepsán maďarským nápisem ve starém c. k. stylu „Bůh ochraňuj Zakarpatí“.



Druhým státem, kde brzy může premiér otevřeně oplakávat dějinné křivdy, v tomto případě Saintgermainskou smlouvu, je Rakousko. Jak známo, Rakousko nikdy nebylo příliš horlivým spojencem Západu a už nyní je tamější politika pod silným proruským a pročínským vlivem. Vídeň slouží za most mezi západním a východním křídlem „černé internacionály“. Je rovněž letitým hnízdem ruské špionáže v Evropě a oblíbenou adresou ruských boháčů často s problematickým pozadím. Nicméně po případném vítězství ultrapravicových Svobodných, které se zdá hrozit v celozemských volbách příští rok, by se stalo víceméně otevřeně pátou kolonou Ruska a do politiky by nechalo bez většího uzardění vstoupit silný revizionistický proud

Do třetice všeho zlého, pokud na Slovensku vyhraje volby Ficův Smer, který se nezadržitelně sune na pravý okraj politického spektra, znamenalo by to radikální obrat v zahraniční politice. Fico se profiluje, pravděpodobně v souladu s většinou slovenské společnosti, jak naznačují průzkumy, jako proruský a protiukrajinský politik, a dokud bude ČR společně se západními spojenci na straně Ukrajiny, nebude mít ani pro nás dobrého slova. Může se tak stát, že se Slovensko stane trvaleji spojencem Ruska.
Asi protože nejsem slovakista, trochu mi uniká, jak se Slováci, kteří jinak politicky a kulturně konvergují s Maďarskem k nerozeznání, chtějí vyrovnat s maďarským iredentismem, ale tak asi vědí, co dělají. No ne?

Je dobré si navíc uvědomit, že toto uskupení, představující jádro historického Rakouska-Uherska, také sousedí s hlavní balkánskou oporou Ruska a Číny, totiž se Srbskem, které podobně jako Maďarsko živí své dávné sny o Velkém Srbsku, a pokud mu něco opravdu nevyhovuje, je to Daytonská dohoda, ale to je jiný příběh, byť podobný a úzce s tím naším související.

Pokud by došlo k nejhoršímu scénáři, vzniklo by svým způsobem převtělené Rakousko-Uhersko v jeho „nejlepších“ tradicích coby evropského ohniska reakce, navíc se stejně tradičním spojencem – revanšistickým imperiálním Ruskem, politicky a kulturně regredujícím do středověku. V našem nejvlastnějším životním zájmu by pochopitelně mělo být nenechat se žádným způsobem do tohoto bloku, ostatně z principu nepřátelskému vůči ČR, zatáhnout. Není vyloučeno, že to bude obnášet i zásadnější přehodnocení bezpečnostní koncepce našeho státu, protože za daných okolností nemusí hrát větší rolu skutečnosti, že všechny tři země jsou v současnosti členy EU a Slovensko a Maďarsko členy NATO. Za poslední rok se ukázalo velice zřetelně, že žádné staré jistoty neplatí, budoucnost je nejistá a v žádném případě nelze samozřejmě počítat s pokračováním statu quo.

Vzhledem k tomu, že obzvlášť po ukrajinské krizi je patrné, že na Německo a Francii se střed a východ Evropy nemůže spolehnout, nejrozumnější by bylo přimknout se v oblasti bezpečnosti (!) k tvrdému jádru protiruské koalice, tj. k Polsku, Pobaltí a skandinávským zemím, které chápou, co to obnáší, nacházet se v ruském „blízkém zahraničí“. Konec konců se od těchto hráčů zas až tak nelišíme velikostí, vlivem, ani dějinami, třebaže Polsko samozřejmě z této skupiny poněkud vyčnívá a v současnosti v ní sehrává klíčovou úlohu. Nepřišlo by mi na tom nic špatného, pokud by to ovšem neznamenalo sbližování s pološíleným Kaczyńským a jeho partou.