Cena za ztrátu Ukrajiny
Dnes bezesporu nejsledovanější a asi i nejuznávanější zdroj bezpečnostních svodek k ukrajinskému konfliktu, americký Institut pro studium války, uveřejnil dvojdílný rozbor důsledků případné porážky Ukrajiny Ruskem.
Řada z popisovaných dozvuků se týká přímo USA, zejména jejich úlohy na celosvětové scéně a podmínek pro zajištění jejich bezpečnosti, nejdrastičtější závěry ovšem vyplývají pro Evropu, potažmo pro NATO. Všem, kdo si nejsou jisti, nakolik je pro nás vítězství Ukrajinců nad ruskými okupanty směrodatné, vřele doporučuji prostudovat celou zprávu do podrobností. Samozřejmě by si ji na prvním místě měly přečíst zástupy chcimírů, ale v to bohužel nemůžu doufat, stejně jako nemůžu počítat s tím, že by o ni zavadila přední diva babišovců, která touží po míru zadarmo a po dálnicích za „ušetřené“ peníze. Pro ty, kteří se zprávou nechtějí prokousávat, nabízím výběr důležitějších bodů.
Výsledkem by bylo triumfující, vítězstvím opojené Rusko navnaděné na další války. Při pohlcení Ukrajiny a Běloruska a využití nejen jejich území, ale i veškerých zdrojů, včetně zdrojů lidských, by Rusko poprvé od rozpadu Sovětského svazu představovalo vážnou konvenční hrozbu pro NATO, jejíž evropská část by nebyla schopna sama o sobě Evropu ubránit. Hranice mezi Ruskem a státy NATO by se táhla od Černého moře po Severní ledový oceán a za ní by byla rozmístěna ruská vojska a letecké a raketové základny s akčními poloměry a dosahy zasahujícími daleko hlouběji do Evropy než dřív. Přes veškeré ztráty by Rusko disponovalo zkušenou, mnohem větší a mnohem lépe vybavenou armádou než před únorem 2022. Zároveň by mělo i již poměrně dobře uzpůsobenou a rychle se rozvíjející průmyslovou základnu, ustálenou nová síť zahraničních spojenců a panovalo by v něm prostředí plně odpovídající válečným podmínkám. RF rovněž postupně nalézá způsoby odstínění západního hospodářského, technologického a diplomatického tlaku a momentu překvapení by již nebylo lze využít.
Rusko by za toho stavu věcí mělo dostatek prostředků k současnému potlačení ukrajinského povstaleckého boje a umístění armád na západních hranicích dostatečných k ohrožení států NATO. Celou frontu budoucího střetu s NATO by bylo schopno pokrýt prostředky protivzdušné obrany. K účinné obraně Evropy by pak bylo zapotřebí obrovských nákladů ze strany USA, od početných pozemních vojsk umístěných na východním křídle až po přesun podstatného dílu vzdušných sil, v prvé řadě závratně drahých neviditelných letounů, které by následně mohly chybět v Pacifiku. Za těchto podmínek by se rovněž nedokázaly ubránit státy mimo NATO, které se v současnosti snaží uvolnit své svazky s RF, nebo prostě mají tu smůlu, že s ní sousedí, a kterým Rusko setrvale vyhrožuje ozbrojeným střetem – Kazachstán, Moldavsko, Jižní Osetie a Abcházie, ale i např. Arménie.
Vítězství Ruska by vedlo k utužení a dalšímu rozvinutí zhoubných kulturních změn, k nimž v RF za dobu „speciální vojenské operace“ dochází. Ruská společnost a ruský stát prošly nevratnou transformací a již nepřipomínají a nebudou přinejmenším v dohledné době připomínat Rusko před přepadením Ukrajiny v únoru roku 2022. V souvislosti s vedením války se tam s plnou razancí prosadila fašistická ideologie militantních ultranacionalistických kruhů a na ní navázané historické, geopolitické a identitární narativy. K určujícím složkám této ideologie patří agresivně protizápadní postoj, nenávist vůči Evropě a kult moci a násilí. Militarizace společnosti, která už naplno probíhá a sahá až do dětského věku, by byla pouze umocněna.
I na Evropu by pak měl přímý dopad signál, který by ruské vítězství vyslalo do celého světa – totiž že je přípustné chovat se jako Rusko, ba dokonce že to přináší kýžené výsledky. Vedlo by to k přesvědčení predátorských států, že je běžné vytvářet vlastní sféry vlivu bez ohledu na názor sousedících zemí, přepisovat hranice dle libosti, zacházet s obyvatelstvem na dobytých územích s krutou libovůlí, včetně páchání zločinů proti lidskosti a genocidy. Stejně tak by na nás mělo dopad poselství, že USA opouštějí spojence i v bojích, které jsou vyhratelné, a že je lze ochromit pouhým podlomením vůle pomocí informačních operací.
Sluší se na závěr podotknout, že jakékoli příměří vedoucí k zamrazení konfliktu by vedlo akorát k novému útoku Ruska na Ukrajina za daleko výhodnějších podmínek pro agresora. Cíle Kremlu zůstávají stále stejné a Putin a jeho mediální nohsledi se tím netají – úplné zničení ukrajinské státnosti a národního sebeurčení coby první krok imperiální expanze „Třetího Říma“ do celého euroasijského prostoru. Výsledek by byl týž, akorát by byl výrazně pravděpodobnější a důsledky by mohly být ještě horší.
A to je asi tak všechno. Úplná růžová zahrada míru. Při pohledu na současné dění kolem Ukrajiny, ale i na vůli a schopnosti připravit Evropu na možný vpád Ruska, se obávám, že velká část evropských politiků vůbec netuší, co je v sázce. A to ani nemusí být tak nebetyčně pitomí jako přední představitelka strany ANO. Ano, bez zodpovědné obranné politiky bude „líp“.
Řada z popisovaných dozvuků se týká přímo USA, zejména jejich úlohy na celosvětové scéně a podmínek pro zajištění jejich bezpečnosti, nejdrastičtější závěry ovšem vyplývají pro Evropu, potažmo pro NATO. Všem, kdo si nejsou jisti, nakolik je pro nás vítězství Ukrajinců nad ruskými okupanty směrodatné, vřele doporučuji prostudovat celou zprávu do podrobností. Samozřejmě by si ji na prvním místě měly přečíst zástupy chcimírů, ale v to bohužel nemůžu doufat, stejně jako nemůžu počítat s tím, že by o ni zavadila přední diva babišovců, která touží po míru zadarmo a po dálnicích za „ušetřené“ peníze. Pro ty, kteří se zprávou nechtějí prokousávat, nabízím výběr důležitějších bodů.
Výsledkem by bylo triumfující, vítězstvím opojené Rusko navnaděné na další války. Při pohlcení Ukrajiny a Běloruska a využití nejen jejich území, ale i veškerých zdrojů, včetně zdrojů lidských, by Rusko poprvé od rozpadu Sovětského svazu představovalo vážnou konvenční hrozbu pro NATO, jejíž evropská část by nebyla schopna sama o sobě Evropu ubránit. Hranice mezi Ruskem a státy NATO by se táhla od Černého moře po Severní ledový oceán a za ní by byla rozmístěna ruská vojska a letecké a raketové základny s akčními poloměry a dosahy zasahujícími daleko hlouběji do Evropy než dřív. Přes veškeré ztráty by Rusko disponovalo zkušenou, mnohem větší a mnohem lépe vybavenou armádou než před únorem 2022. Zároveň by mělo i již poměrně dobře uzpůsobenou a rychle se rozvíjející průmyslovou základnu, ustálenou nová síť zahraničních spojenců a panovalo by v něm prostředí plně odpovídající válečným podmínkám. RF rovněž postupně nalézá způsoby odstínění západního hospodářského, technologického a diplomatického tlaku a momentu překvapení by již nebylo lze využít.
Rusko by za toho stavu věcí mělo dostatek prostředků k současnému potlačení ukrajinského povstaleckého boje a umístění armád na západních hranicích dostatečných k ohrožení států NATO. Celou frontu budoucího střetu s NATO by bylo schopno pokrýt prostředky protivzdušné obrany. K účinné obraně Evropy by pak bylo zapotřebí obrovských nákladů ze strany USA, od početných pozemních vojsk umístěných na východním křídle až po přesun podstatného dílu vzdušných sil, v prvé řadě závratně drahých neviditelných letounů, které by následně mohly chybět v Pacifiku. Za těchto podmínek by se rovněž nedokázaly ubránit státy mimo NATO, které se v současnosti snaží uvolnit své svazky s RF, nebo prostě mají tu smůlu, že s ní sousedí, a kterým Rusko setrvale vyhrožuje ozbrojeným střetem – Kazachstán, Moldavsko, Jižní Osetie a Abcházie, ale i např. Arménie.
Vítězství Ruska by vedlo k utužení a dalšímu rozvinutí zhoubných kulturních změn, k nimž v RF za dobu „speciální vojenské operace“ dochází. Ruská společnost a ruský stát prošly nevratnou transformací a již nepřipomínají a nebudou přinejmenším v dohledné době připomínat Rusko před přepadením Ukrajiny v únoru roku 2022. V souvislosti s vedením války se tam s plnou razancí prosadila fašistická ideologie militantních ultranacionalistických kruhů a na ní navázané historické, geopolitické a identitární narativy. K určujícím složkám této ideologie patří agresivně protizápadní postoj, nenávist vůči Evropě a kult moci a násilí. Militarizace společnosti, která už naplno probíhá a sahá až do dětského věku, by byla pouze umocněna.
I na Evropu by pak měl přímý dopad signál, který by ruské vítězství vyslalo do celého světa – totiž že je přípustné chovat se jako Rusko, ba dokonce že to přináší kýžené výsledky. Vedlo by to k přesvědčení predátorských států, že je běžné vytvářet vlastní sféry vlivu bez ohledu na názor sousedících zemí, přepisovat hranice dle libosti, zacházet s obyvatelstvem na dobytých územích s krutou libovůlí, včetně páchání zločinů proti lidskosti a genocidy. Stejně tak by na nás mělo dopad poselství, že USA opouštějí spojence i v bojích, které jsou vyhratelné, a že je lze ochromit pouhým podlomením vůle pomocí informačních operací.
Sluší se na závěr podotknout, že jakékoli příměří vedoucí k zamrazení konfliktu by vedlo akorát k novému útoku Ruska na Ukrajina za daleko výhodnějších podmínek pro agresora. Cíle Kremlu zůstávají stále stejné a Putin a jeho mediální nohsledi se tím netají – úplné zničení ukrajinské státnosti a národního sebeurčení coby první krok imperiální expanze „Třetího Říma“ do celého euroasijského prostoru. Výsledek by byl týž, akorát by byl výrazně pravděpodobnější a důsledky by mohly být ještě horší.
A to je asi tak všechno. Úplná růžová zahrada míru. Při pohledu na současné dění kolem Ukrajiny, ale i na vůli a schopnosti připravit Evropu na možný vpád Ruska, se obávám, že velká část evropských politiků vůbec netuší, co je v sázce. A to ani nemusí být tak nebetyčně pitomí jako přední představitelka strany ANO. Ano, bez zodpovědné obranné politiky bude „líp“.