Desetitisíce lidí napříč zemí otevírají každý večer v osm hodin okna, aby potleskem poděkovali zdravotnickému personálu, který v první linii bojuje s probíhající epidemií koronaviru. Jak jsem psala v minulém blogu, naše vděčnost je namístě. Zdravotníci dnes doslova nasazují své zdraví a životy za nás ostatní, kteří tráví své dny v relativním bezpečí domova. Tato krize by tedy neměla nechat nikoho na pochybách, že lidé pracující ve zdravotnictví jsou pro naši společnost naprosto nepostradatelní. Těm, kteří se rozhodnou pracovat v tomto fyzicky i psychicky náročném oboru, by se proto mělo dostat maximální podpory, a to nejen v podobě adekvátního finančního ohodnocení. Platy lékařů a lékařek, sester, sanitářů i dalšího personálu pracujícího ve státních nemocnicích jsou sice stále dosti mizerné, neméně důležitou roli v jejich životě však hraje i systém jejich kvalifikace a postgraduálního vzdělávání. Když se v těchto dnech podíváme pod pokličku českého zdravotnictví, zjistíme, že se tam nehraje o nic menšího než o jeho budoucnost. Naše budoucí generace lékařek a lékařů totiž právě bojuje proti změně podmínek tzv. rezidenčních míst.
Mám za sebou asi nejbizarnější tři týdny svého života a teď si konečně můžu chvilku vydechnout a napsat svoje pocity a postřehy. Od okamžiku oznámení prvního nakaženého koronavirem v Česku, kdy jsme si všichni postupně začali uvědomovat, jak vážná je situace a jak málo jsme na ni připraveni, zažívám pozoruhodnou vlnu solidarity ze všech stran. Je až dojemné pozorovat, jak si teď lidé navzájem nezištně pomáhají a starají se jeden o druhého.
Neuběhne den, aby zpravodajské portály nepřinesly další znepokojivou zprávu o tom, jak našim zdravotníkům, záchranářům, ale i policistům chybějí kvalitní ochranné pomůcky proti nákaze koronavirem. Sama jsem se o tom mohla v minulých týdnech přesvědčit i u nás v Mníšku pod Brdy, pro který jsem těžko sháněla roušky a respirátory a vláda ani kraj nám nebyli schopni potřebné ochranné pomůcky zajistit. Rychlou pomoc naštěstí nabídli desetitisíce dobrovolnic a dobrovolníků napříč republikou, kteří během pár dní ušili roušky pro všechny potřebné a tím pomohli ten první nával zvládnout. Patří jim za to obrovský dík. Společně s dobrovolníky se do pomoci zapojili i mnohé firmy a instituce, které v krátké době vyvinuli (a stále vyvíjejí) pro nemocnice inovativní a zároveň vysoce funkční řešení ochrany před smrtícím virem.