„Pokud bude všechno umění vytvářeno jen muži, budeme dostávat jen mužský pohled na věc,“ řekla ve skvělém rozhovoru pro Deník N bývalá švédská velvyslankyně Anna Victoria Li. To samé se dá říct i o jiných oblastech života – třeba o zákonech, kterými se jako společnost řídíme.

V české politice rozhodují, a podobu zákonů určují, v naprosté většině muži. Výsledkem je společnost, ve které ženy berou za stejnou práci nižší plat, jejich kariérní růst naráží na překážky, o jejichž existenci řada mužů ani netuší, a pokud se ocitnou v obtížné situaci, například jako matky samoživitelky, stát jim neumí uspokojivě pomoci. Padají pak do dluhové pasti, jsou nucené mít několik úvazků a v krajních případech volí i riziková řešení jako je prostituce.

Potřebujeme to změnit rychle. Nemůžeme další generaci žen nechat vyrůst ve společnosti, která je bude trestat za jejich pohlaví a i nadále jim usilovně házet klacky pod nohy. Hlavní krok, který je potřeba udělat, je dostat do politiky mnohem víc žen – i na tu nejvyšší úroveň.

Je dobře, že v Zelených se nám to daří. Mezi lídry jednotlivých krajů do parlamentních voleb je více žen než mužů, kandidátky jsou poskládané tak, aby na nich byly rovnoměrně zastoupeny ženy i muži. Vadí mi ale, že jsme v tom ojedinělí. V podstatě všechny ostatní strany, ať už demokratické nebo extremistické, nabízejí převahu mužů.

V diskuzi o nedostatku žen v politice (a jako protiargument kvót) často zaznívá, že je potřeba, aby tam byli ti nejlepší. Schválně se podívejte na kandidátku různých stran. Vážně jsou tam ti nejlepší? Myslíte, že volby na kandidátky probíhají tak, že se uspořádá klání zájemců v ušlechtilosti, pravdomluvnosti, odvaze a schopnosti naslouchat a spolupracovat – a pak se vyberou ti nejlepší?

Nejlépe to uvidíte na straně, která vám sympatická není: že při skládání kandidátek hrají poměrně velkou roli různé mocenské zájmy včetně vlivu spřátelených firem, vnitrostranické vztahy utužované na večírcích uzavřených skupinek, a také touha po moci a vlivu.

Jsem vděčná za to, že to v Zelených máme jinak. Dali jsme si už před dlouhou dobou cíl mít na kandidátkách podobné zastoupení mužů a žen, jako je ve společnosti. To samo o sobě ale nestačí: následně je potřeba ženy aktivně oslovovat a nabízet jim možnost se zapojit, přizpůsobovat čas, délku trvání a místo schůzí jejich situaci, dávat jim hlas.

To poslední je důležité. Pokud jsou v nějaké skupině ženy zastoupené jen ojediněle, je pro ně obtížné přinášet do skupiny své zkušenosti a prosazovat svoje názory. Až teprve když se poměr žen v dané společnosti zvýší a je zřejmé, že řada z nich má podobné životní zkušeností, je pro ženy snazší se prosadit a aktivně se podílet na tvorbě pravidel a zákonů, které jsou spravedlivé a užitečné pro ženy i pro muže, tedy pro celou společnost.

I proto není zajímavé poukazovat na to, že ta či ona ministryně dělá svou práci špatně. Nejde totiž o konkrétní lidi. Jde o to, že potřebujeme parlament, kde bude dost lidí, kteří vědí:
* jak životně důležité jsou školky pro rodiče malých dětí;
* jak blbě se člověk cítí, když zůstane na péči o děti nebo o rodiče sám;
* jaký strach má, když jde domů v noci a za sebou zaslechne další kroky;
* jak nepříjemné je u pracovních pohovorů narážet na otázky ohledně partnerství, užívání antikoncepce a plánování dětí;
* jak demotivující je dělat stejnou práci a vědět, že kolega za ni bere víc peněz;
* jak důležité je dýchat čistý vzduch ve městě, kde se nemusíte bát poslat dítě do školy na kole nebo pěšky;
* jak zásadní je vrátit život do umírající krajiny, aby v ní naše děti vůbec mohly žít.

O ženách se říká všechno možné: třeba že dokážou lépe naslouchat, že jsou víc pečující, že mají tendenci hledat řešení, která budou vyhovovat všem. Myslím si ale, že my ženy tohle všechno umíme především proto, že to po nás naše životní situace častěji vyžadují. Prostě to víc trénujeme, takže to pak víc umíme.

My ženy ale především představujeme 50 % lidského talentu a potenciálu ve společnosti. Byla by proto velká škoda, kdyby politika v tak malé zemi, jakou je Česko, pokračovala v mrhání svého potenciálu a stále jela jen na poloviční plyn.