V roce 2013 jsem nevěřil, že se najdou víc než jednotky procent voličů,

kteří by to hodili Miloši Zemanovi. Stalo se, jak se stalo. Prezident Schwarzenberg by byla volba pro náš stát až příliš krásná, škoda. Jak pamatujeme všichni, následovalo děsných pět let, krteček Jen-šu, ruská ambasáda, opilé vrávorání před korunovačními klenoty, kundy v Hovorech z Lán a první učitelé, co s rozpaky odstraňovali ze tříd portrét státníka. Miloši Zemanovi nelze upřít jednu pozitivní vlastnost. Je konzistentní. V roce 2018 jsem proto nevěřil, že se najde jedno procento voličů nebo jen jeden jediný dospělý, který by Zemana volil. Všichni přece měli zoufale depresivní zkušenost prvního období, všichni to přece viděli v přímém přenosu, všichni si to zažili. Stalo se, jak se stalo a pro český národ nemám omluvu.
V druhém období Miloš byl konzistentní, nezpronevěřil se zlu, mstivý byl dokonce ještě víc. Kdesi jsem psal, že jako kněz mám upřímnou obavu o jeho spásu. Mám pořád. Andrej lže, ale tak jaksi pochopitelně, lže, aby získal peníze, lže, aby získal moc, lže, aby získal hlasy. Lže, aby z toho něco měl. Miloš ne. Miloš škodí nezištně. Už skoro na prahu smrti a s pohledem na druhý břeh, už, jak se říká, s mincí pod jazykem, se ještě otáčí a mstí se a ubližuje, jen tak. Někde tam na břehu je to cítit sírou.

Tak si říkám, že v roce 2023 bychom už to mohli otočit. Jen jednou v životě, v posledních volbách, vyhrála strana, kterou jsem volil. Nikdy v mých dějinách ještě nevyhrál prezident, kterého jsem volil.
Teď ven z šedivých baráků vylezly maškary, zpívá Karel Kryl, a zvou lidi do Brna na zabijačku. Andrej dělá posledních čtrnáct dní všechno proto, aby ukázal, jaký je, aby jej nikdo, ale opravdu nikdo nepodezříval, že by byl snesitelným prezidentem a dělá všechno proto, aby nezískal ani jeden hlas. Dokázal si proti sobě v jedné charismatické jízdě postavit karmelitány, katolíky, Poláky, Ukrajince, pobaltské státy, češtináře, vegetariány, pravicově smýšlející, levicově smýšlející, vojáky, studenty základních škol, studenty středních škol, studenty vysokých škol, astronomy, herce, příznivce Národního divadla, čtenáře Čapka, čtenáře Haška, Českou televizi, novináře, všechny. Andreje naopak podporuje hrad. Vrána k vráně.

Někdo z penzistů jej volí, ne všichni, někdo. Penzisté se ohání tím, že jsou staří a že mají životní zkušenosti. Vzpomínám na Reinholda Messnera, který to přesně pojmenoval…“zkušenosti jsou k ničemu. Jsou lidé, kteří dělají celý život jednu věc špatně.“
Jestli je vám osmdesát šest a volíte Babiše s tím, že my „mladí“ ničemu nerozumíme, protože nemáme zkušenost stáří, vězte, že… jsou lidé, kteří dělají celý život jednu věc špatně. Klidně budete osmdesát šest let dělat stejnou věc špatně den za dnem a budete ji dělat špatně až do své smrti. Věk neznamená automaticky nárok na pravdu. Mýlit se může mladý stejně jako starý. Pokud volíte Andreje, pak se mýlíte fatálně a je jedno, kolik vám je.

Nevím vlastně moc, jaký je generál Pavel. Dvakrát jsme si v životě podali ruku, pevný stisk, pohled do očí, voják, vzpomínám. Andreje Babiše nemůže volit ani to jedno procento národa, utěšuji se, přece ani jeden jediný soudný dospělý, který viděl jeho tiskovky.

Pravda, v roce 2018 jsem si to říkal taky.