Karl Jaspers, německý filosof, to napsal přesně.

Jaspers sám, čistokrevný Němec, měl zákaz psát, měl za manželku židovku, odmítl se rozvést a transport hrozil několikrát, až do konce války. Mnozí z našich obyvatel byli sice pobouřeni, mnohých se zmocnilo zděšení, v němž bylo lze tušit přicházející zlo. Ale ještě více bylo těch, kteří pokračovali bez vyrušení ve své činnosti, ve svých stycích a zábavách, jakoby se nic nestalo. Ano, kolem nás mizeli lidé, píše Jaspers, neznámo kam a zprávy od nich zpátky nepřicházely, my jsme s tím sice nesouhlasili, ale dál jsme chodili do svých kaváren, do svých restaurací, dál jsme se navštěvovali a život šel dál. Neudělali jsme nic.

V Evropě jsme se nepoučili. Náš kontinent je absolutně bezzubá sterilní Evropa, kde v čelech států stojí bezvýznamní šašci. Každý z nich na kameru ostře odsoudí agresi, podá rozhodný protest, vyzve svět k co nejpřísnějším sankcím, a pak honem na oběd, chtělo by se dodat. OSN vyzve znesvářené strany, aby usedly k jednacímu stolu. To je jistě vynikající výzva. Sankce, které byly přijaty, jak je vidět, Rusko nezastavily. Nestalo se nic.

Jako Evropan nerozumím, proč systém SWIFT nebyl vypnut ve čtvrtek ráno. Na co Evropa ještě čeká. Nevím, proč se sankce balíčkují, a proč nebyly všechny myslitelné vyhlášeny ve čtvrtek ráno. Němci, zdá se, se nepoučili ze své historie, a tak možná jim nezbude, než si ji zopakovat, jinak, samozřejmě že jinak, než tehdy, ale zopakovat. Slavný Green Deal a vypnutí vlastních jaderných elektráren znamená závislost na ruském plynu. Tak hlavně že jsme všichni ekologové.

Filosofové, kteří by měli říct rozhodné slovo, se dlouhodobě utápí v textech, jaké to je, když se někdo cítí ženou nebo mužem nebo psem nebo koněm nebo ani tím ani oním, jaké to je, když se někdo necítí být vůbec ničím a jak takového či takovou nic nediskriminovat a jak upravit gramatiku, když je někdo nic. Tak výborně.

Český prezident, ode dne svého zvolení v roce 2013 otáčí zemi na východ, k Rusku, a dělá to co je prezidentem až dodnes. Vrávorání u korunovačních klenotů nastalo po pohoštění na ruské ambasádě. Zpochybnění, že výbuch ve Vrběticích způsobili Rusi. Prohlášení, že jed novičok se vlastně vyráběl v ČR. Poradce Nejedlý se svými tajuplnými cestami do Ruska, kancléř bez prověrky, mluvčí, který se válí po chodníku opilý a pere se pak s policisty. Je jistě dobře, že Miloš Zeman odsoudil agresi, ale je už to vlastně jedno. Opravdu nelze devět let táhnout národ jedním směrem a pak říct, že to byl vlastně omyl, že jsem se vlastně spletl. Když bych mu měl uvěřit, ať vyháže poradce, kancléře a mluvčího a abdikuje.

Biskupská konference uspořádala sbírku na Ukrajinu, aspoň že tak.

Česká vláda konečně pochopila, že existuje pravda a lež a že svoboda neznamená svobodu říkat lži a vypnula ruské dezinformační servery, aspoň že tak. A vláda i Senát vybízí Evropu k činnosti, aspoň že tak, výborně.

Avšak Evropa, Evropa jako kontinent si dala ruce do kapes a dívá se jinam. Politici vyvěsili na své facebookové profily žlutomodré vlaječky a přidali i palec nahoru. Ano, jsme s vámi, Ukrajino, ale přece nechcete, abychom měli trochu dražší benzín nebo trochu menší pohodlí nebo trochu více práce. To už by bylo nepřijatelné.



Jaspers, K., (2021) Otázka viny. Příspěvek k německé otázce. přel. Jiří Navrátil. Academia Europa. Praha. str. 89