Proč ta hysterie kolem volebního zákona?
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Politici i někteří komentátoři začali vidět plánované volby v černých barvách, prý hrozí volební krach a rozvrat státu. Vše možné i nemožné kolem voleb je teď přisuzováno Ústavnímu soudu. Myslím, že by bylo vhodné oprostit se od zbytečné hysterie, vzít rozum do hrsti, popsat si situaci a tu začít odpovědně řešit.
Co tedy nastalo? Ústavní soud svým nálezem řekl, že přísná a v Evropě neobvyklá podmínka pro vstup koalic do Parlamentu v podobě kvóra 10, 15 resp. 20% procent je diskriminující. Tedy zastal se toho, co by mělo být elementárním zájmem společnosti, schopnost dohody a spolupráce i malých stran, které tak mohou hájit nejen svůj program, ale i zájmy svých voličů. Prostě nehrát hru jen s velkými...
A dále zrušil nespravedlivý přepočet hlasů na mandáty. Nespravedlivý nejen pro politické strany, ale hlavně a na prvním místě pro voliče. Proč by váha hlasu voliče měla být dramaticky rozdílná? Proč jeden poslanec potřebuje ke svému zvolení 19 tisíc a jiný 44 tisíc hlasů? Celé to bylo dáno zcela unikátním hybridním volebním systémem, který zde vznikl v době opoziční smlouvy, kdy ústavní soud zrušil některé části zákona a zákonodárci systém upravili tak, že vykazoval tyto disproporce, které dnes soud uznal za protiústavní. A voliči si přece zaslouží spravedlnost bez ohledu na to, koho volí.
Jedna výtka směrem k Brnu je jistě opodstatněná. Také nerozumím tomu, proč to soudci zpravodajovi trvalo přes tři roky. Jakým kontrastem je, když soudce Šimíček zamítl stížnost na vypsání voleb prezidentem v řádu hodin. Nicméně i zde je nutno spravedlivě poznamenat, že si za to můžou politici tak trochu sami. Proč Andrej Babiš a vládní většina více jak dva roky blokovala naše návrhy KDU-ČSL na úpravu volebního systému právě v těchto dvou parametrech, které nyní zrušil ústavní soud? Téměř celé volební období se o to snažím formou pozměňovacích návrhu či samostatné novely a jen z vůle vládní většiny jsme naráželi na nepochopení. Kdybychom konali, soud by suše konstatoval, že již nemusí nic rozhodovat neb zákonodárce konal. Holt platí, že na každého jednou dojde...
Tak snad je vidět, že situace není tak černobílá, jak se zdá. Ústavní soud není škůdce systému, ale naopak garant toho, že se budeme pohybovat v rámci ústavy a mantinelů právního státu. A teď je řada na nás politicích. Napsat úpravu volebního zákona není složité, náš lidovecký návrh jako možný nosič leží ve sněmovně od listopadu 2019. Zásadní je politická dohoda. Budeme-li jednat odpovědně, ne s ohledem na zájmy vlastní partaje, na to, koho mám v čele nebo zda kandiduji v té či onaké kolaci, musíme se k dohodě dopracovat velmi rychle. KDU-ČSL k tomu právě takto přistupuje od samého počátku. Určitě není čas na nějakou lidovou tvořivost. Mějme na mysli, že upravujeme volební systém ne pro letošní volby a na mnoho let dopředu. Odpovědnost je na nás a já doufám, že si ji jsme všichni vědomi.
Marek Výborný
poslanec PS PČR za KDU-ČSL
člen ústavněprávního výboru a Stále komise pro Ústavu
Co tedy nastalo? Ústavní soud svým nálezem řekl, že přísná a v Evropě neobvyklá podmínka pro vstup koalic do Parlamentu v podobě kvóra 10, 15 resp. 20% procent je diskriminující. Tedy zastal se toho, co by mělo být elementárním zájmem společnosti, schopnost dohody a spolupráce i malých stran, které tak mohou hájit nejen svůj program, ale i zájmy svých voličů. Prostě nehrát hru jen s velkými...
A dále zrušil nespravedlivý přepočet hlasů na mandáty. Nespravedlivý nejen pro politické strany, ale hlavně a na prvním místě pro voliče. Proč by váha hlasu voliče měla být dramaticky rozdílná? Proč jeden poslanec potřebuje ke svému zvolení 19 tisíc a jiný 44 tisíc hlasů? Celé to bylo dáno zcela unikátním hybridním volebním systémem, který zde vznikl v době opoziční smlouvy, kdy ústavní soud zrušil některé části zákona a zákonodárci systém upravili tak, že vykazoval tyto disproporce, které dnes soud uznal za protiústavní. A voliči si přece zaslouží spravedlnost bez ohledu na to, koho volí.
Jedna výtka směrem k Brnu je jistě opodstatněná. Také nerozumím tomu, proč to soudci zpravodajovi trvalo přes tři roky. Jakým kontrastem je, když soudce Šimíček zamítl stížnost na vypsání voleb prezidentem v řádu hodin. Nicméně i zde je nutno spravedlivě poznamenat, že si za to můžou politici tak trochu sami. Proč Andrej Babiš a vládní většina více jak dva roky blokovala naše návrhy KDU-ČSL na úpravu volebního systému právě v těchto dvou parametrech, které nyní zrušil ústavní soud? Téměř celé volební období se o to snažím formou pozměňovacích návrhu či samostatné novely a jen z vůle vládní většiny jsme naráželi na nepochopení. Kdybychom konali, soud by suše konstatoval, že již nemusí nic rozhodovat neb zákonodárce konal. Holt platí, že na každého jednou dojde...
Tak snad je vidět, že situace není tak černobílá, jak se zdá. Ústavní soud není škůdce systému, ale naopak garant toho, že se budeme pohybovat v rámci ústavy a mantinelů právního státu. A teď je řada na nás politicích. Napsat úpravu volebního zákona není složité, náš lidovecký návrh jako možný nosič leží ve sněmovně od listopadu 2019. Zásadní je politická dohoda. Budeme-li jednat odpovědně, ne s ohledem na zájmy vlastní partaje, na to, koho mám v čele nebo zda kandiduji v té či onaké kolaci, musíme se k dohodě dopracovat velmi rychle. KDU-ČSL k tomu právě takto přistupuje od samého počátku. Určitě není čas na nějakou lidovou tvořivost. Mějme na mysli, že upravujeme volební systém ne pro letošní volby a na mnoho let dopředu. Odpovědnost je na nás a já doufám, že si ji jsme všichni vědomi.
Marek Výborný
poslanec PS PČR za KDU-ČSL
člen ústavněprávního výboru a Stále komise pro Ústavu