Asi je to pro většinu z nás nepochopitelné. Ale bohužel doteď v ČR platilo, že dluhy vzniklé během dětství zůstávaly dluhem mladého člověka a ten stál v 18 letech na startu dospělosti s příslovečným batohem na zádech. A v něm těsně po osmnáctých narozeninách často našel dopis od exekutora, který začal nemilosrdně vymáhat dluh, o kterém mladý člověk mnohdy neměl ani tušení.

Třeba dluh na regulačním poplatku z nemocnice, když mu byli 3 roky a rodiče tento poplatek za své dítě (!) prostě neuhradili. Nebo dluh na poplatcích za komunální odpad nebo několik jízd na černo. Ano, většinově se to často týká dětí v dětských domovech, dědictví nezodpovědnosti rodičů, kteří nezvládli nejen výchovu svého dítěte, ale ještě ho zadlužili, aniž by to dítě vědělo.

Určitě nejsem sám, kdo nad touto praxí kroutí hlavou. A exekucí vedených na základě dětských dluhů je dnes bezmála 5 tisíc. Jsem rád, že se nám podařilo tento dluh vůči společnosti i vůči dětem konečně splatit a tuto praxi zakázat. Už v roce 2019 byl pod návrhem zákazu dětských dluhů podepsán kolega Jan Bartošek. Nakonec jsme vše dotáhli do zdárného konce podle návrhu vlády a ukončili tak tuto zcela nemravnou praxi. Ano, dluh zákonodárců u dětských dluhů byl splacen.

Změny jsou jednoduché. Do 13 let není možné dítěti započítávat jakýkoli dluh. Za všechny ručí a zodpovídá jeho rodič tedy zákonný zástupce. Do 18 let, kdy dítě již přece jen vnímá více důsledky svého chování, tak může být dluh vymáhán pouze do výše skutečného majetku, kterým dítě disponuje v 18 letech. Není tedy možné, aby mladý člověk stál v 18 letech na prahu dospělosti s exekucí na krku či v roztočené dluhové spirále. A pokud si někdo takové problémy z dětství nese a ještě mu není 21 let, bude moci změnu podmínek využít zpětně také. Podařilo se také prosadit můj návrh, který řeší i současné dluhy většinově vůči obcím či městským společnostem. Jejich představitelé se dnes často obávají tyto dluhy smazat a nevymáhat, aby nebyli obviněni z porušení řádné správy majetku s péčí řádného hospodáře („přece kvůli nim nepůjdu do vězení“). Díky lidoveckému návrhu se najisto stanovuje, že tento postup nevymáhání a odpuštění dluhu není porušením zákonné povinnosti.

Tím vším se tak podařilo ukončit praxi stěží pochopitelnou. Je třeba ale zdůraznit, že to není vzkaz mladým lidem, že mohou sekat dluhy a nic jim nehrozí. Hrozí! V osmnácti přijdou např. o všechny své úspory až do výše dluhu, v úplném dětství tím způsobí problémy svým rodičům. Je to výzva k tomu, abychom pamatovali na důležitost finanční gramotnosti a schopnosti vést děti k odpovědnosti za své jednání. A to je nejlepší vlastním příkladem a zodpovědnou výchovou. V každém případě se tímto krokem dostáváme mezi civilizované země. Dětské dluhy a exekuce na začátku dospělosti prostě nepatří do civilizované společnosti.

Marek Výborný
předseda Podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení