Průměrný trávník je ve skutečnosti peklo. Většinou se sadí do chemikáliemi ošetřené půdy, poté se kropí umělými hnojivy, toxickými pesticidy a spoustou vody, aby rostl a byl perfektně uniformní. Až vyroste sekáme jej, aby nepřerostl a zběsile hubíme každý kvítek, co se v něm objeví.

Před založením trávníku má být půda dokonale vyčištěná od plevelů. Běžně se, proto tři týdny před jeho sázením používá postřik totálním herbicidem. Herbicidy přitom mohou trvale znečišťovat vnější prostředí a ohrozit normální vývoj rostlin, živočichů i člověka. Studie popisují toxické vlastnosti herbicidů, včetně jejich kancerogenního, imunosupresivního anebo cytotoxického působení a škodlivých účinků na nervový a endokrinní systém, kůži a krvetvorbu.

Pro udržení „božského trávníku“ je například jen na podzim potřeba vertikutace, aerifikace, skarifikace, zapískování a výsev, a v průběhu roku opakované hnojiva a prostředky pro hubení všeho mimo trávy. Popsaná intenzivní péče je nezbytná, protože monokultura, tj. porost z jediného typu jakékoliv rostliny, není přirozená. Monokulturní pěstování je spojováno se snižováním biodiverzity, vyšší náchylností k působení škůdců a nemocí, erozí, vyčerpáním půdních živin a nižší schopností zadržovat srážkovou vodu. Takovýto systém není trvale udržitelný a nikdy nebude prospívat bez intenzivní péče a chemie.

Naše pěstování trávníků je také, podobně jako pěstování jiných monokultur v konvenčním zemědělství, závislé na použití herbicidů, pesticidů a umělých hnojiv vyráběných z ropy.

Proč si pěstovat golfový trávník, když na zahradě nehrajete golf? Kdo vymyslel, že tráva je krása a sedmikráska příšernost? Přitom čerstvé sedmikrásky jsou skvělou a jedlou ozdobou jídel a usušené základem pro očistné čaje.

Božský trávník je téměř bez života a má blíže ke koberci než k přírodě. Skutečná příroda upřednostňuje biodiverzitu, tj. soužití mnoha druhů nejrůznějších rostlin a živočichů. Děti v přírodě hledají pestrost a život. V tom nejlepším případě, kdy je necháme zahradničit, budou nadšeně pěstovat vlastní hrášek nebo mrkve a potom je také sklízet a jíst. Zahradničením je učíme udržitelnému životu. Zahradničení může být nástrojem pro výuku, pro terapii a také zdrojem jahod.



Pro zajištění potravin je dnes většina z nás plně závislá na supermarketu a současně si většina z nás také neustále stěžuje, jak jsou ty potraviny ze supermarketu nekvalitní a nechutné. Proč nezkusíme alespoň opět sami pěstovat jedlé druhy? Mnozí vlastníme pár metrů půdy, máme balkon, květináče anebo zahrádku v rodině. Co na nich pěstujeme? Na pozemcích okolo domů chemicky ošetřovanou, pravidelně zalévanou a sekanou sterilní trávu obehnanou zdí z thujek. Na balkónech maximálně truhlíky s okrasnými nejedlými kytkami a v květináčích cizokrajné rostliny ze supermarketů.

Přitom pěstování vlastních potravin přináší radost a finanční zisk. Pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu může být nejlepší prevencí deprese anebo ji dokonce pomáhat léčit, zajišťuje lepší postavu a vitamín D. Vlastními výpěstky bychom mohli alespoň něco ušetřit za čerstvou zeleninu, ovoce nebo bylinky a podstatně zlepšit chuť našich jídel. Rytím zahrady můžeme alespoň částečně nahradit tahání činek v posilovně a pobytem na slunci opékání se v solárních studiích.

Všichni potřebujeme čerstvé kvalitní potraviny, více pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu. Jako společnost potom hledáme cesty, jak zajistit zdravé životní prostředí, šetřit vodou a ropou. Pěstování vlastních potravin namísto umělých, chemicky udržovaných a energeticky náročných trávníků by mnoho z našich problémů vyřešilo. Pro ty, co ještě váhají doporučuji úžasný vtip o našem nelogickém pěstování trávy. Pro ty už rozhodlé doporučuji skvělou video inspiraci, jak jednotlivec zásadně změnil nejen trávníkový porost před domem, ale dnes i svoji komunitu. (anglicky s českými titulky, 10 minut)