Nikdo, ale opravdu nikdo si nepřeje válku na Ukrajině. Signatáři iniciativy Mír a spravedlnost však vystupují, jakoby právě oni byli těmi mírotvůrci, zatímco ostatní jsou podporovatelé války. Pointa totiž spočívá v ceně, jakou jsme ochotni za mír zaplatit.

Argumentace iniciativy je založená na klasických manipulativních technikách. Ilustrativním příkladem je vystoupení profesora Hořejšího v rozhovoru s Barborou Tachecí. Pan profesor souhlasí, že Rusko je brutální agresor a jeho útok nelze ospravedlnit. Agresi je nutné, co nejrychleji zastavit, protože se každý den zvyšuje počet obětí. Proti tomu nemůže nikdo nic namítat. Ve skutečnosti se jedná o klasickou manipulativní techniku s cílem navnadit posluchače k souhlasu. Pokračování už totiž vede jinam než k faktům.

Podle Hořejšího je jedinou možnou cestou okamžité uzavření příměří, které vyžaduje, abychom přestali dodávat zbraně Ukrajině. Na dotaz, zda to nepovažuje za zradu, a kde vidí záruku, že Rusko též přestane bojovat, bohorovně soudí, že se to prostě musí v zákulisí domluvit s Ruskem. Předchozí nedodržování smluv ze strany Ruska Hořejší bagatelizuje, ale naopak připomene, že Ukrajina nedodržovala Minské dohody. Nezmíní nijak roli Ruska, které je torpédovalo a prohlásilo, že za ně necítí odpovědné, protože nebylo smluvní stranou. Ve zbytku debaty použil Hořejší příklady vytržené z konkrétních historických souvislostí s tím, že za válku je odpovědný Západ, protože porušil slib o nerozšiřování NATO směrem na východ. Prý ho osobně slyšel. Žádný takový závazek ve skutečnosti nikdy nebyl vyjednán, hovořilo se v tomto duchu pouze v kontextu sjednocení Německa, ale nikoliv ve smyslu možného budoucího členství jednotlivých zemích ze sféry bývalého Sovětského svazu.

Iniciativa se prezentuje na první pohled ušlechtilými cíli. K jejich hájení však kompletně převzala ruskou argumentaci. Za prvé totiž naprosto ignoruje ukrajinské postoje. Jakoby nebylo důležité, zda je Ukrajina odhodlána pokračovat v bojích, anebo požaduje jejich zastavení. Prezident Zelenskyj nikdy neodmítal mírové rozhovory. Ukrajina v nich ale musí vystupovat jako partner, nikoliv jako objekt, o které budou jednat s Ruskem jiné země. Hořejší opakovaně argumentuje jednáním v rozporu s mezinárodním právem i v případě jiných zemí (Severní Kypr, Panama, Grenada, Srbsko, Irák), které bylo tolerováno mezinárodním společenstvím bez nastolení sankcí. Zapomíná ovšem, že cílem Rusko nebylo anektovat část ukrajinských zemí pod záminkou ochrany ruského obyvatelstva, ale útok na celou zemi s cílem svrhnout demokraticky zvolené vedení země a nahradit svými loutkami.

Teze o provokaci Západu a obavy o vlastní bezpečnost Ruska jsou jen a pouze souhlasem s Putinovou rétorikou, která ignoruje vývoj vztahu Ruska k Ukrajině. První velkou prohru pro Putina znamenalo vítězství Juščenka v prezidentských volbách v roce 2005. Ukrajina se vydala na cestu, s kterou Putin nesouhlasil. Jeho oblíbenec Janukovyč sice v roce 2010 vyhrál prezidentské volby, nechoval se však jednoznačně prorusky. Chtěl spolupracovat s EU, ale nakonec odmítl podepsat asociační smlouvu, což ve výsledku vedlo k jeho odvolání v roce 2014. Přesně v témže roce byl anektován Krym. Putin se nedokázal smířit se ztrátou politika, na kterého měl alespoň nějaké páky, a proto učinil kroky k destabilizaci svého souseda. Následovala okupace Donbasu.

Nevím, jak si představuje profesor Hořejší domluvu s Putinem. Respektive, ani on sám žádnou představu nemá. To je věcí diplomatů, aby to zařídili. S kým ale mají jednat. S politikem, který nechal zemřít více jak sto tisíc svých vojáků, a je smířen s dalšími masovými ztrátami, ať už lidských životů, tak i materiální techniky. Momentálně jen proto, aby se za každou cenu udržel u moci. Původně ani on nepočítal s válkou tohoto rozměru. Samotný plán odstranění ukrajinského vedení nebyl nereálný. Od jeho realizace nechybělo mnoho. Profesor Hořejší zapomíná, že Zelenskyj obdržel nabídku na opuštění země. Co by se v tomto případě stalo je sice spekulací, ale po předchozích zkušenostech, docela realistickou vizí. Legitimní ukrajinský prezident v zahraničí. V Kyjevě vládnou Putinovi lidé. Západ by přijal nějaké sankce, aby se neřeklo a dál bychom odebírali suroviny z Ruska. Občas bychom zaslechli nějaké rétorické cvičení. Prodemokratičtí aktivisté by pořádali konference. Putin by dále objížděl mezinárodní summity. Asi jako dosud po anexi Krymu a zabrání území Donbasu.

OpenChat AI také navrhuje, aby byly okamžitě ukončeny bojové operace, strany spolu jednaly, hledaly kompromisní řešení, respektovaly mezinárodní právo a uzavřely dohody o obchodních a hospodářských vztazích. Na rozdíl od iniciativy ale doporučuje též posílení obranyschopnosti Ukrajiny. To by skutečně nikoho nenapadlo, že je lepší nebojovat a spolupracovat. Celá argumentace iniciativy Mír a spravedlnost je však založena na uznání práva silnějšího a strachu z další možné eskalace. Profesor Hořejší se obává reakce Ruska zahnaného do kouta. Dobré řešení vidí v neutralitě, jakou mělo Finsko. Jen u toho přehlédl rychlost, s jakou Finsko po zahájení války požádalo o vstup do NATO: Finská premiérka Sanna Marin na dotaz, jak ukončit válku na Ukrajině, odpověděla jednoznačně. Ať Rusko opustí Ukrajinu. Tak jednoduché to je.