Zablokování Trumpova účtu na Twitteru vedlo k rozpoutání vášnivé debaty na téma svoboda versus cenzura. Do tábora bojovníků za svobodu projevu vstoupily osoby, které se jinak názorově příliš nepotkávají, jako například namátkou Alexej Navalnyj, Angela Merkel a Václav Klaus ml. Touha po svobodě je člověku vlastní. Ti, kdo mají smutné zkušenosti s cenzurou, se o to více zasazují proti omezování svobody projevu. Z těchto zkušeností vychází Navalnyj i Merkel. Rozumí však výše jmenovaní všichni stejně pojmu svoboda?

Svoboda na sociálních sítích má však více rozměrů. Uživatel účtu přistupuje ke svému profilu jako k vlastnictví, můj účet, můj dům, moje svoboda. Pomíjí skutečnost, že se pohybuje v prostředí, které mu nepatří, ale vstoupil do něj po odsouhlasení obchodních podmínek, které si zpravidla ani nepřečetl. Prostor na sítích není charitní službou, ale obchodním modelem. Uživatel platí svými osobní daty. Nikdo není nucen, aby sociální sítě používal, účet je možné zrušit nebo používat jinou sociální síť. Toto pravidlo bez výjimek platí za situace, kdy si můžu rovnocenně vybrat, jako například když mám několik supermarketů v blízkém okolí, a pro levnější rohlík si zajdu o ulici dál.

Se sociálními sítěmi je to o něco složitější. Obrovský dosah největších sítí klade nároky na vyvažování a omezování. Jejich postavení je srovnatelné s jinými monopoly. Tím, že tyto platformy shromáždily obrovské množství účtů a propojily celý svět, vstoupily i do světa politiky a jsou schopné ovlivňovat veřejné mínění. Každý, kdo s takovým vlivem působí, musí podléhat jiným pravidlům než jen čistá volná soutěž. Díky monopolnímu postavení sítí se volná soutěž vytratila.

Navalnyj se oprávněně ptá, proč bych měl mít méně svobody, než ji mají ti, kdo mně dennodenně posílají výhrůžky smrtí. Oč je Trump horší, než jiní autokraté, kteří účet zablokovaný nemají. Základní bolestí je totiž nevyřešený svár mezi jednotlivými svobodami. Právem na svobodu projevu disponuje každý, nesmí je však uplatňovat na úkor práva někoho jiného. Liberální přístup chrání svobody ve vzájemném vztahu, proto se i v současnosti se liberálové vyslovují pro zablokovaní Trumpova účtu. Svoboda jednotlivce nesmí ohrozit svobody jiných. Trumpovo tweetování vymknuté z kloubů vedlo k rozpoutání násilí na Kapitolu. Jistě, nasedlo si na všechno, čím procházelo celé jeho prezidentské období, kdy Trump svůj fanklub průběžně živil pravidelnými chvilkami agresívních výpadů a lživých prohlášení. V danou chvíli bylo rozhodně nutné jeho účet vypnout jako zdroj stupňování agrese.

Odpověď na adekvátnost trvalé blokace účtu je složitá. Dosud nebyla nastolena vyvážená pravidla mezi oprávněnou svobodou a stejně oprávněnou regulací. Jedná se o složité vyvažování svobod a práv. Provozovatel sítě má právo na zisk, tedy na reklamu a nastavení algoritmů, které uživatelům vytvoří maximálně komfortní prostředí, díky kterému zde bude trávit více času a podléhat reklamním nabídkám. Uživateli se ve své bublině cítí doma, je v prostředí, které mu konvenuje. Nezůstalo však jen u reklamních sdělení. Díky algoritmům se snadněji dostává k těm, kdo sdílí obdobné názory a navzájem se podporují ve svém vidění světa. Algoritmy se stále precizují a máme tu platformu, která je schopna zajímavě ovlivňovat rozhodování nejen při nákupu zboží.

Pokud chceme chránit hodnoty liberálně demokratického státu, nemůžeme přistoupit na neomezenou svobodu jednotlivce bez vztahu k druhému. Je signifikantní, jak bojovníci za svobodu na sítích s oblibou bojují za vlastní svobodu, nikoliv za férový prostor pro všechny uživatele. Bez vzájemného poměřování a vyvažování nedospěje k ničemu jinému než k právu silnějšího. Byl to Trump, který blokoval svým kritikům přístup k jeho účtu s cílem vytvořit zdání, že s ním všichni souhlasí. Federální odvolací soud mu loni v červenci tuto praxi zatrhl s tím, že veřejný činitel užívající účet k politickým účelům nesmí vylučovat lidi z dialogu na internetu.

Při posuzování svobody projevu hraje roli samozřejmě i míra dopadu do veřejného prostoru. Vliv nenávistných projevů Franty Vomáčky z Horní Dolní bude nepochybně výrazně nižší oproti stejnému sdělení Donalda Trumpa. Tím nechci podcenit možnosti armády trollů. Je tu však ještě další nezanedbatelný rozměr. Mnohé profese, jako např. soudci, advokáti, učitelé, novináři, jsou vázáni etickými kodexy, které mimo jiné řešení i úroveň a obsah jejich veřejného vystupování. Ostatně i mnohé firmy přijímají zaměstnanecké etické kodexy. U prezidenta jakoby něco takového neexistovalo. Ono se jaksi předpokládá, že bude reprezentovat hodnoty demokratického právního státu. Dokonce skládá přísahu nebo slib ohledně výkonu svého mandátu. Zastánci neomezené svobody, a to se netýká jen USA, poukazují na svobodné volby, ze kterých jejich prezident vzešel. Nepožadují od prezidenta takový výkon mandátu, ke kterému se zavázal. Naopak vzhlíží k tomu, jak je svobodně nedodržuje to, co slíbil. Žádný prezident demokratického státu nedostal mandát k svévolným projevům bez jakéhokoliv omezení. Ostatně ani v případě Trumpa ještě nebylo řečeno poslední slovo ohledně případného podání ústavní žaloby.

Sociální sítě nesmí dostat takovou moc, aby výlučně svým rozhodnutím ovlivňovaly diskusní prostředí. Současně ale nemohou být prostorem, kde se diskutuje bez omezení. Dostali bychom se na bojiště, kde by válčilo bez pravidel. Obojí je stejně hrozivé a nezbývá než složitě a i bolestně hledat vyvážení mezi obojím, což se stane nikdy nekončícím příběhem o vyvažování a poměřování jednotlivých svobod.