Kauza pana Farského by neměla zapadnout. Má nově zvolený poslanec, kterému lidé dali ve volbách důvěru, aby je zastupoval v poslanecké sněmovně, právo okamžitě po zvolení odjet na zahraniční stáž? Pan Farský v různých rozhovorech tvrdil, že na to právo má a že voliče nepodvedl.

Navíc neustále zdůrazňoval, že se jedná o stipendium prestižní, o velkou příležitost a o “pomoc České republice” (rozhovor v DVTV). Je dobře, že jeho strana i význačné české osobnosti, které mu napsaly doporučení ke studiu, měly opačný názor a v podstatě pana Farského donutili k tomu, aby si vybral mezi svými voliči a svým osobním rozvojem a prospěchem. Pan Farský si vybral to druhé a svým voličům tím vyslal velmi jasný signál.

Názory na počínání pana Farského se různily jak mezi jeho voliči, tak i mezi ostatními. Jedním z nepopíratelných faktů je, že pan Farský získání prestižního stipendia po mnoho měsíců tajil. To není v souladu s jeho tvrzeními, jak výhodné je jeho soukromé studium pro celou Českou republiku. Jan Farský oznámil své rozhodnutí odjet na osm měsíců do USA na sociálních sítích až 10. ledna, tedy přesně v den, kdy mu začínalo ono prestižní stipendium udělené Fulbrightovou komisí. Jak se ukázalo, o svém přijetí ke studiu v USA ale věděl už v květnu 2021, teda několik měsíců před volbami. Tuto skutečnost utajil nejen před svými voliči, ale i před koaličními partnery. Porušil tím také koaliční smlouvu, ve které se jasně praví, že poslanci v případě zvolení upřednostní poslanecký mandát před svými dalšími pracovními a studijními aktivitami.

Pan Farský tvrdil, že se o přijetí stipendia rozhodl až po volbách, v prosinci 2021. Zároveň však v rozhovoru pro Respekt přiznal, že za ním do USA odletí i všechny jeho čtyři děti, které tam nastoupí na jeden semestr do amerických škol. Grant, který pan Farský získal totiž zahrnuje i “menší příspěvky pro rodinné příslušníky”. Odhlášení čtyř dětí z českých škol a zajištění jejich výuky na jeden semestr ve školách v americkém Oregonu zní jako docela složitá logistická operace, což mluví proti tomu, že by se pan Farský rozhodl odletět do USA na poslední chvíli. Spíše to vypadá, že celou akci dlouho plánoval a tajil, a doufal, že mu to nějak projde.

Pan Farský a jeho kamarádi neustále zdůrazňovali, že se jedná o stipendium prestižní, a že “mezi absolventy Fulbrightova stipendia patří klíčové osobnosti politického, akademického a ekonomického života, mezi kterými je i celá řada prezidentů, premiérů nebo nositelů Nobelovy ceny.” (Jan Farský, Facebook)

Od založení pobočky Fulbrightovy komise v Praze v roce 1991 využilo Fulbrightovo stipendium pro studium v USA více než tisíc českých občanů. Stipendium je otevřeno nejen pro vědce, ale i pro novináře, lékaře, učitele středních škol, pracovníky neziskových organizací a lidi pracující v místní samosprávě. Nobelovu cenu zatím nikdo z nich nezískal, ale absolventi jsou “rektory, řediteli, poslanci, diplomaty, úspěšnými vědci nebo pedagogy,” řekla v rozhovoru Hana Ripková, které pobočku Fulbrightovy komise v České republice řídí už 30 let. “Fulbrightisté si z Ameriky přivážejí motivaci věci měnit,” praví titulek onoho článku.

Pan Farský též oznámil, že pokud by za osm měsíců jeho nepřítomnosti nastal “případ zásadního hlasování ve sněmovně”, které by vyžadovalo jeho přítomnost, byl “připraven kdykoliv přiletět zpět” (Jan Farský, Facebook). V době covidové, kdy se cestování celkově spíše nedoporučuje a kdy se mnozí zamýšlejí nad tím, jak snížit svou uhlíkovou stopu, vyznívá takové vyjádření nesmírně arogantně. Zaznívá v něm i to, že některá hlasování poslanecké sněmovny nejsou důležitá a je možné je ignorovat.

Kritici pana Farského poukázali na to, že zklamal důvěru voličů a že každodenní práci poslance není možné vykonávat z jiného kontinentu. Diskutující na sociálních sítích též poukazovali na to, že v žádném zaměstnání by netolerovali 8 měsíční absenci (kterou pan Farský soustavně mylně nazýval “šestiměsíční”) a pobírání plného platu. Pan Farský sice tvrdil, že by svůj poslanecký plat za neodvedenou práci posílal organizacím dle svého výběru, ale ani k tomu neměl od svých voličů mandát.

Tábor pana Farského obviňuje kritiky jeho kroků ze závisti a nepřejícnosti. To je ale trefa úplně vedle. Mnoho kritiků mělo z osobního úspěchu pana Farského radost a přeje mu, aby se nadále vzdělával. Vrátit se na univerzitu po 20 letech od ukončení studia a po 20 letech v politice vyžaduje velkou motivaci. U nás na univerzitě patřili postgraduální studenti, kteří studovali při zaměstnání, k těm nejlepším. Několik z nich dokonce pokračovalo až na doktorandská studia a obhájili titul PhD. Většinou ale vše dělali po práci a své studium si hradili sami. Problémem určitě nebylo to, že se pan Farský rozhodl ve 42 letech vrátit do školy. Problémem bylo, že si myslel, že může sedět na dvou židlích současně a odmítal si vybrat mezi funkcí poslance a pozicí stipendisty v USA.

Zastánci pana Farského namítali, že v době Internetu je možné udržovat spojení s českou poslaneckou sněmovnou i z amerického Oregonu. To je sice pravda, ale nedá se tím nahradit osobní účast na vyjednáváních a přípravách zákonů, kde se pan Farský v minulých letech tak dobře osvědčil. Udělat to naopak by vypadalo jako mnohem schůdnější. Dnes v době covidové je většina univerzit ve vyspělých zemích schopna fungovat online. Např. někteří studenti v loňském roce studovali svůj program na britských univerzitách ze svých domovských zemí. Není to ideální, ale je to možné. Pan Farský by teoreticky mohl na svém výzkumném projektu pracovat v Praze nebo v Semilech a pokud by bylo nějaké důležité jednání, které by vyžadovalo jeho osobní přítomnost, mohl by kdykoliv na krátkou dobu zaletět do Oregonu. To ale bohužel odporuje podmínkám získání Fulbrightova stipendia, kde se výslovně praví, že stipendium je určeno pouze pro pobyty a výzkum v USA.

Na seznamu úspěšných českých uchazečů o Fulbrightovo stipendium je jméno pana Farského jako druhé v pořadí mezi stipendisty, kteří v tomto roce vyjedou na krátký vědecký program. Tento program je určen pro české vědce a vysokoškolské pedagogy. Délka pobytu se pohybuje od tří do deseti měsíců. Jméno Jana Farského se mezi ostatními kandidáty vyjímá i tím, že jako jediný vědec neuvádí v kolonce “domovská univerzita” žádnou českou vzdělávací instituci jako ostatní stipendisti. Místo ní je tam uveden Parlament České republiky. Kolonka pro příslušnou fakultu zůstala prázdná. Ostatní úspěšní uchazeči jsou akademici z českých univerzit, pracující na svých výzkumných projektech, jimiž se už delší dobu zabývají.

Na můj dotaz, jaká jsou kritéria pro aktivní politiky, kteří se hlásí o Fulbrightovo stipendium, mi přišla odpověď od administrativní pracovnice Fulbrightovy komise s tím, že pravidla jsou pro všechny uchazeče stejná. Velmi důležité je téma projektu. Má být (1) dobře definované a realistické (2) realizovatelné v praxi a originální (3) dobře strukturované (4) přínosné pro rozvoj v oboru a (5) přínosné pro společnost. Kromě toho má také (6) umožňovat následnou spolupráci mezi hostující a vysílající institucí. Důležitá je též (7) profesionální kvalifikace a dosavadní výsledky výzkumu uchazeče a jeho (8) publikační činnost. A projekt má být též (9) relevantní pro hostující organizaci. (9) Výzkum je třeba provádět v USA.

Je zvláštní, že se pan Farský nepřihlásil do programu “Masaryk-Fulbright”, který je vyslovně určen pro lidi, kteří pracují ve veřejné sféře a nevyžaduje, aby zájemci o studium dosáhli titulu PhD. Místo toho pan Farský zvolil stipendium pro vědce, kde je uspěšné zakončení PhD. studia jednou z podmínek pro přijetí. Pan Farský se tak zřejmě rozhodl na základě své vědecké práce a odborných publikací v posledních 20 letech. Jen na Wikipedii zřejmě zapomněli doplnit kdy a kde přesně pan Farský titul PhD. získal.

Téma úspěšného projektu pana Farského zní “Jak transformovat 250 let amerického federalismu do podrobného plánu pro dalších 25 let EU?” Pokud se podíváme na kritéria pro úspěšný projekt, která jsou zmíněna výše, můžeme konstatovat, že tomuto výzkumnému problému není možné upřít originalitu. Jeho realizovatelnost v praxi je ale přinejmenším sporná. Bylo by též určitě zajímavé zjistit, jakou spolupráci po skončení stipendia plánovala Oregonská státní univerzita navázat s vysílající institucí, v případě pana Farského s českou poslaneckou sněmovnou. Téma projektu bylo určitě velmi dobře strukturované, protože v rozhovoru s Danielou Drtinovou v DVTV, pan Farský téměř na každou její otázku odpovídal vyjmenováváním třech pilířů svého projektu. Můžeme se jen domýšlet, zda za původní neochotou pana Farského rezignovat z postu poslance byl právě jeho post poslance. Stipendium získal jako poslanec, jeho domovskou institucí je český parlament. Po vynucené rezignaci by v USA studoval jako řadový český občan Jan Farský bez zaštiťující domovské instituce, se kterou plánuje Oregonská státní univerzita navázat blízké vztahy.

Hlavní problém ale vidím už v definování tématu projektu pana Farského. Oslovila jsem několik kolegů, zkušených politologů s bohatou publikační činností, kteří působí na různých univerzitách po světě mimo USA. Otázala jsem se jich na jejich názor na téma projektu pana Farského. Ptala jsem se pouze na téma, se kterým přišel anonymní student. Nezmínila jsem ani že se jedná o projekt výzkumu na 8 měsíců. Jeden kolega se snažil téma pana Farského upravit tak, aby bylo proveditelné a navrhl určité korekce. Jiný mi napsal, že téma nedává smysl, a že anonymní student zřejmě o tématu moc neví a měl by si nejdříve něco nastudovat. Když jsem mu napsala, že se jedná o úspěšný projekt, který schválila Fulbrightova komise, poznamenal, že chápe, že Američanům se toto téma asi bude líbit, protože pro ně vyznívá lichotivě. Měl pravdu. V instrukcích je výslovně napsáno, že projekty mají větší šanci na úspěch, pokud mají nějakou návaznost či vztah k USA a vyžadují prezenční výzkum v USA. Voliči pana Farského ale poukazovali na to, že federalizace Evropské unie po vzoru USA nebyla stěžejním tématem programového prohlášení jeho strany ve volbách. Pokud by věděli, že pan Farský zaměří svou pozornosti tímto směrem, nevolili by ho.

Na závěr se podívejme, kam ono prestižní stipendium pana Farského zavedlo. Na rozdíl od ostatních úspěšných českých stipendistů pan Farský zamířil na Státní univerzitu v Oregonu, která se v 19. stoleti a na počátku 20. století nazývala Oregonská zemědělská vysoká škola. I dnes je Oregonská státní univerzita proslulá svými zemědělskými programy a výzkumem vodních živočichů. Vlastní více než 4 tisíce hektarů lesa a i tam dosahuje skvělých výzkumných výsledků. Univerzita má též napojení na americkou armádu a její vzdělávací program. Co se týká zemědělství a lesnictví, Oregonská státní univerzita zaujímá prestižní 23.místo na světě. Mezi známé absolventy university patří například jeden klavírista, jeden trenér basebalu a dva trenéři košíkové. Též jeden matematik a jeden fyzik. Zatím žádní nositelé Nobelovy ceny. V roce 2021 zaujímala Oregonská státní univerzita 270. místo v mezinárodním žebříčku univezit a 91. místo v rámci USA. Pro srovnání - Karlova Univerzita v Praze se umístila výše, a to na 233. místě v mezinárodním žebříčku a jako číslo 1 v rámci České republiky. Výzkum amerického federalismu ani výzkum EU nepatří mezi silné stránky Oregonské státní univerzity. The School of Public Policy, kde pan Farský provádí svůj výzkum, je velmi dobře utajená složka, kterou je prakticky nemožné na webových stránkách Oregonské univerzity vůbec dohledat.

Shrnuto a podtrženo. Pan Farský si zvolil svůj osobní rozvoj a prospěch před zájmem veřejným. Není pravda, že by jeho studium bylo přínosem pro celou Českou republiku, jak se nám snažil namluvit. Je to ale určitě skvělá osobní příležitost pro něho a pro celou jeho rodinu. K tomu mu nezbývá než mu pogratulovat. “A jestli je to precedent? Pokud v tom, že je na sobě potřeba pracovat a neohrozit u toho okolí, tak já říkám, že vlastně dobrý,” ukončil pan Farský tuto debatu v rozhovoru pro Respekt. https://www.respekt.cz/rozhovor/farsky-mame-pohodlnou-vladni-vetsinu-a-po-stazi-budu-odvadet-lepsi-praci

Jen prostě bude dobré si zapamatovat, že jeho voliči ani Česká republika obecně v profesionálních rozhodnutích pana Farského nefigurují ani jako nějaké jeho anonymní “okolí”.

"Vláda tuhle zemi zadlužila, blokuje tolik potřebné změny a posiluje nedůvěru lidí ve stát. Kupují si dny ve funkcích za roky budoucnosti nás všech. Tomu musíme zabránit. Potřebujeme politiky, kteří lidem rozumí. Pro které je politika službou. Chci žít v zemi, kde o úspěchu rozhoduje nasazení a talent, ne známosti a podvody. Kde se vyplatí pravidla dodržovat, a ne je obcházet. Těším se, že se konečně postavíme korupci. Že náš stát povedou kompetentní lidé, kteří vrátí lidem důvěru. Těším se, že vrátíme naší zemi budoucnost," říká pan Farský v předvolebním klipu zatímco ujíždí někam českou krajinou.

Svým odletem do amerického Oregonu pan Farský naznačil, že pravidla se stále vyplatí obcházet, že známosti jsou velmi důležité a z toho, jak lpí na každé minutě svého poslaneckého mandátu plyne, že se stále vyplatí kupovat si dny ve funkcích. Na budoucnosti české země panu Farskému zcela zjevně nezáleží. Tak snad někdy příště. Sen to je hezký. Můžeme stále doufat, že i v českých zemích se snad jednou objeví politici, kteří budou lidem rozumět a pro které bude politika službou. https://youtu.be/JXF1WG_MZ8o