Jsme ve válce, sdělila nám v únoru správkyně Hongkongu, Carrie Lamová. Neměla na mysli Ukrajinu, ale pomyslnou válku s omikronem.

Jako hlavní válečnou zbraň proti covidu vytasila povinné testování (compulsory universal testing, CUT). Všichni obyvatelé 7,4 miliónového Hongkongu se během devíti dnů podrobí třem konsekutivním PCR testům, jejichž výsledky se budou zpracovávat v pevninské Číně. Na námitku, že pro zpracovávání biologických dat Hongkongžanů v Číně nemáme příslušnou legislativu, Lamová odvětila, že na takové podružnosti se ve válce nehledí. Dozvěděli jsem se též, že povinné testování bude možná (a možná taky ne) doplněno i celkovou uzávěrou města (tvrdým lockdownem) a zákazem vycházení.

Vládní prohlášení o možnosti celkového lockdownu a zákazu vycházení se za poslední měsíc změnilo o 180 stupňů minimálně šestkrát. Logickým vyústěním těchto protichůdných informací byl vznik paniky mezi obyvateli. Ve snaze zabezpečit sebe a své rodiny vzali hongkongští občané obchody útokem a vykoupili všechny potraviny.

Aby toho nebylo málo, Carrie Lamová též vyhlásila přesunutí letních prázdnin na březen, protože školní budovy budou sloužit jako testovací centra pro CUT. Toto prohlášení naložilo další dávku stresu nejen rodičům a dětem, ale i učitelům a provozovatelům škol. Pro hongkongské děti je to v podstatě jakási forma domácího vězení, protože dětská hřiště, kroužky, sportoviště, bazény a pláže jsou kvůli covidu zavřené. Děti toto období nazvaly “plesnivé prázdniny”, protože nemůžou dělat vůbec nic. Jen sedět doma a čekat, až na nich začne růst plíseň. Vláda jim to vynahradí tím, že do školy budou moci chodit v létě. V o něco lepší situaci jsou děti v mezinárodních školách, kterým byla v tomto plesnivém období milostivě povolena alespoň škola po internetu.

Je pravda, že Hongkong se nyní potýká se zatím nejhorší vlnou covidu. Zatímco v druhé polovině roku 2021 se Hongkongu za drastických opatření podařilo na svém území vytvořit umělou zónu zcela bez covidu (všechny registrované případy byly zachyceny v karanténě po příletu), v lednu 2022 se tu rozšířil omikron a koncem února vystoupal denní počet případů v komunitě na více než 50 tisíc. A tak Hongkong během jednoho měsíce spadl z pozice premianta (za dva roky jen přes 12 tisíc případů a 213 úmrtí) na pozici naprostého propadlíka s jednou z nejhorších smrtností covidu na počet obyvatel na světě. Za jeden den tu teď umírá na covid více lidí než v obou letech 2020 a 2021 dohromady. Celkový počet zaznamenaných případů covidu za poslední dva měsíce přesáhl jeden milion. Podle odborníků se ale skutečný počet všech případů odhaduje až na 2,5 miliónu.

Tento náhlý (ale odborníky očekávaný) zvrat epidemiologické situace v Hongkongu vzbudil pozornost i v Pekingu. Prezident Si Ťin-pching vyhlásil, že Hongkong musí opět dosáhnout nulového výskytu covidu v komunitě, a to “všemi možnými prostředky”. Carrie Lamová vzala jeho příkaz doslova a jala se ho plnit doslova přes mrtvoly.

Hlavním prostředkem boje proti covidu mělo být už výše zmíněné universální testovaní všech obyvatel a následná fyzická izolace všech lidí s pozitivním testem a jejich blízkých kontaktů. Za tímto účelem se na různých místech v Hongkongu začala za bratrské pomoci odborníků z Číny budovat komunitní zařízení pro izolaci (community isolation facitlities, CIF). Tato zařízení slouží k izolování lidí s covidem od společnosti, ale ne od sebe navzájem. Izolovaní lidé sdílejí toalety a sprchy a podle vlády budou sdílet i cely o třech lůžkách. Okna pre-fabrikovaných buněk jsou vybavena mřížemi a místo hongkongských zásuvek na elektřinu (stejné jako ve Velké Británii), jsou v nich naistalovany zásuvky čínské, které se v Hongkongu nepoužívají. Nyní je k dispozici celkem 70.000 míst v devíti izolačních táborech. Ale při počtech covid pozitivních v řádu statisíců je zřejmé, že se do izolačních zařízení nedostanou všichni.

Tady se dostáváme k jádru věci, které nám umožní pochopit jak úspěch Hongkongu v první fázi pandemie, kdy se tu skutečně podařilo covid v komunitě úplně vymýtit, tak i jeho totální selhání ve fázi druhé. Musíme zmínit i historickou traumatickou zkušenost se SARS v roce 2003, která je dodnes živá v kolektivní paměti Hongkongžanů. Několika měsíční boj s neznámou nemocí si tehdy v Hongkongu vyžádal nejvíce obětí na světě. Na základě této zkušenosti dělají dnes lidé vše proto, aby se před covidem chránili, a to nezávisle na nařízeních vlády. Například roušky zde nosila naprostá většina obyvatel dlouho před tím, než je vláda vyhlásila za povinné. Dnes je někteří lidé nosí i doma a ti nejúzkostlivější v nich doma i spí. Většinu vládních nařízení ohledně covidu zde lidé poctivě dodržují ne proto, že by vládě důvěřovali, ale proto, že mají strach z nákazy covidem. Tento strach v nich hongkongská vláda i média v posledních dvou letech velmi usilovně živila a pěstovala.

Lidi ale netrápí jen strach z covidu. Někteří se mnohem více než covidu bojí vládní represe a odnětí svobody na dobu neučitou, které tu může potkat v podstatě kohokoliv. Bojí se odebírání covid pozitivních dětí rodičům, ke kterému v Hongkongu dochází už od počátku pandemie. Lidé, kteří popisují své zkušenosti z nemocničních, karanténních a izolačních zařízení, nevnímají covid jako velký problém. Jako největší problém popisují právě ztrátu svobody, nedostatek informací, nejistotu ohledně svého propuštění, obavu ze ztráty zaměstnání během nedobrovolné detence, nevyhovující jídlo, a též zdravotní problémy nesouvisející s covidem, kterým se nevěnuje žádná pozornost. Do karanténní detence jsou posílány těhotné ženy, lidé vyžadující pravidelnou zdravotní péči, která nesouvisí s covidem i zdravá batolata. I když nakazit se covidem nebo se setkat s někým covid pozitivním není v Hongkongu trestným činem, mnozí poukazují na to, že zdravotnická a karanténní zařízení jednají s těmi, kdo mají pozitivní test na covid nebo měli kontakt s covid pozitivním člověkem, jako s trestanci. Drastická proti-covidová opatření mezi která patří už třetí rok bez řádné školní docházky, nucené separace dětí a rodičů, nedobrovolná detence zdravých lidí, nemožnost svobodně vycestovat a vrátit se zpět do Hongkongu a nejasnosti ohledně universálního testování a zákazu vycházení jsou mezi hlavními důvody poslední emigrační vlny, kdy Hongkong začínají ve velkém opouštět i apolitičtí dlouhodobí rezidenti. Podle statistik jen v únoru 2022 opustilo Hongkong přes 70.000 rezidentů. To je bezprecedentní nárůst ve srovnání s lednem 2022, kdy vycestovalo jen 1.600 lidí.

K ochraně obyvatel před covidem využívá vláda platné zákony a speciální nařízení vydaná ministerstvem zdravotnictví. O zákonu o státní bezpečnosti přijatém v červnu 2020, který efektivně umlčel politickou opozici, se už psalo poměrně podrobně. Méně pozornosti se věnovalo dnes nejčastěji využívanému zákonu 599 z roku 2008 - Zákonu o prevenci a kontrole nemocí. Tento zákon a z něj vyplývající nařízení jsou využívána např. k omezení sdružování lidí na veřejnosti. Toto omezení platí už od počátku roku 2020 a platila i v loňském roce, a to i v období, kdy se covid v Hongkongu nevyskytoval. Podle nejnovějšího nařízení 599G, které platí od 8. února 2022, se mohou na veřejnosti setkat jen dva lidé a v restauracích mohou sedět jen dva u jednoho stolu. Od počátku epidemie bylo mnoho politických aktivistů odsouzeno nejen za porušení zákona o státní bezpečnosti, ale i za porušení zákona 599.

V příloze zákona 599 je abecední seznam všech 46 infekčních nemocí (covid 19 má pořadové číslo 8A) a 31 infekčních patogenů (SARS-Cov-2 je pod číslem 26A), na které se zákon vztahuje. Zákon stanovuje rozsáhlé pravomoci k zatýkání pro porušování zákona. Ty se netýkají jen policistů. Právo “zastavit, zadržet a zatknout bez zatykače” osoby, které poruší zákon 599 mají i zdravotníci. Osoby, které by bránily zdravotníkům ve vykonávání jejich práce dle zákona 599, anebo se snažily uprchnout z izolačního zařízení, mohou být zatčeny bez zatykače i pomocným zdravotnickým personálem nebo pomocníky z řad občanské služby, a poté předány policii. Osobám, které se pokusí o útěk z izolace, hrozí pokuta a šest měsíců ve vazbě. V tomto kontextu pak není překvapením, že dle oficiálních informací bude mít organizaci universálniho testování (CUT) na starosti zvláštní Oddělení veřejné bezpečnosti pro pandemii a na odvoz lidí do izolačních zařízení bude dohlížet policejní oddíl pro boj s výtržníky. Vysvětluje se tím i skutečnost, že před některými nemocnicemi jsou zaparkovány policejní antony se zamřížovanými okny. Varující jsou též slova Carrie Lamové, která nás každý den zásobuje pravidelnými proslovy. V poslední době často zdůrazňuje, že musíme být připraveni na další vlny covidu a další zákeřné infekční nemoci, které teprve přijdou. Je zřejmé, že zákon 599 a související nařízení budou řídít naše životy i v budoucnu, a to i v případě, že by se nám znovu podařilo covid vymýtit.

Izolace lidí s pozitivním testem a jejích blízkých kontaktů a přísná 14-21 denní karanténa po příletu do Hongkongu byly nástroje, které vláda použila k dosažení nulového covidu v komunitě v době, kdy nebylo k dispozici očkování. Podle odborníků měla hongkongská vláda využít získaného času v roce 2021, kdy se covid v Hongkongu téměř nevyskytoval, k pročkování populace, a to zejména seniorů, a přípravě na další vlnu. To se ze zatím neznámých důvodů bohužel nestalo. Místo na očkovaní seniorů, které nechala úplně izolovat nejen od společnosti, ale i od jejich rodinných příslušníků, se vláda zaměřila na očkování dětí. Není jasné, jak je možné, že vláda, která je schopna doslova ze dne na den zavřít prosperující pro-demokratické noviny, nebyla schopna zakročit proti dezinformacím o očkování, které se šířily v hongkongských médiích. Není též jasné, proč nezasáhla proti lékařům, kteří za poplatek na požádání vystavovali potvrzení o nezpůsobilosti k očkování. Za více než rok se podařilo naočkovat jednou dávkou jen 56 procent seniorů starších 80 let. Hongkong má nejnižší pro-očkovanost seniorů mezi rozvinutými zeměmi, a neočkovaní senioři dnes tvoří 90 procent obětí covidu. Krutou ironií osudu to byly právě výmluvy na seniory, kterými vláda ospravedlňovala drastická proti-covidová opatření jako zavírání škol, zavírání zdravých lidí do karanténních táborů a znemožnění návratu dlouhodobých rezidentů do Hongkongu. Bylo nám vysvětleno, že seniory musíme chránit, protože čínská kultura má velký respekt ke starší generaci. Nyní jsme viděli, jak respekt k seniorům v Hongkongu vypadá v praxi. Mnozí z nich byli na začátku páté vlny zaparkováni v postelích na parkovištích před nemocnicemi v zimě a dešti, protože uvnitř pro ně nebylo místo. Viděli jsme též šokující fotografie vyděšených seniorů v nemocnicích, kde se mrtvá těla skladovala mezi postelemi ještě živých pacientů. Covid se rozšířil v pečovatelských domech, kde se podle sociálních pracovníků nakazilo až 40 procent seniorů. Podle odhadů se dnes více než 100.000 seniorů potýká s covidem doma samo a bez pomoci, a opět v izolaci od společnosti.

Senioří umírají na covid o samotě a děti mají v březnu “letní” prázdniny (rozuměj domácí vězení, protože všechny venkovní aktivity jsou zavřené) kvůli povinnému universálnímu testování (CUT). Odborníci už delší dobu poukazovali na to, že není moudré organizovat univerzální testování veškerého obyvatelstva uprostřed zatím nejhorší vlny. Varovali, že dlouhé hodiny čekání ve frontách na test mezi covid pozitivními lidmi může rozpoutat ještě horší šestou vlnu. Zdá se, že se tyto zprávy donesly i ke Carrie Lamové. Testování všeho obyvatelstva se zatím odkládá na neurčito. Domácí vězení pro děti však trvá.

Co se Carrie Lamové doneslo zcela jistě, je nelibost Pekingu s výsledky jejího počínání. Politickou opozici se v Hongkongu podařilo zcela zlikvidovat od komunitní úrovně až po Legislativní radu, a tak je to dnes jen hongkongská vláda a pro-vládní politici, kteří nesou odpovědnost za současnou situaci. Sia Pao-lung, ředitel Úřadu pro záležitosti Hongkongu a Macaa při Státní radě, upřesnil, že Hongkong se má zaměřit především "na snížení počtu úmrtí, péči o vážné případy a zastavení šíření infekce". To je nová mantra, kterou teď hongkongští úředníci poctivě opakují ve svých proslovech. Možná by stálo za to zvážit, zda by vláda též mohla omezit šíření protichůdných informací, vyvolávání paniky a živení strachu. Podle odborníků z oblasti psychologie a psychopatologie je vládní válečná rétorika během pandemie kontraproduktivní a přispívá jen k dalšímu prohlubování krize duševního zdraví obyvatel Hongkongu.