Ministr životního prostředí Chalupa se hodlá pravděpodobně dnes vyjádřit k tomu, zda vyjde vstříc návrhům dočasně jmenovaného ředitele národního parku Šumava a udělí správě parku výjimky ke kácení v nejcennějších prvních zónách národního parku, na rašeliništích i v mokřadech. Tyto návrhy jsou v zásadním rozporu s posláním národního parku i se zákonem na ochranu přírody a krajiny. Na druhé straně by dnešní souhlas ministra bezpochyby uvítaly těžební společnosti (usilují o zisky z těžby a prodeje dřeva) a někteří developeři, kteří prosazující na Šumavě nešetrné projekty turistického průmyslu namísto udržitelné turistiky. Vědecké kapacity z oboru ekologie lesa se bouří a vyzývají ministra, aby žádosti nevyhověl. Připojuji se k těmto výzvám a zvůvodňuji svůj ve stručnosti níže.

Když v roce 2007 zasáhl Šumavu orkán Kyrill, ukázalo se na leteckých snímcích, že největší škody napáchal orkán tam, kde se předtím plošně kácelo v důsledku tvz. kůrovcové kalamity. Kácením oslabené a rozvolněné porosty popadly jako sirky. Tím se potvrdilo, že bylo zásadní chybou předchozího vedení parku chovat se v národním parku stejně jako v hospodářském lese. Proto jsem zrušil rozhodnutí o tom, že Správa parku je povinna podle lesního zákona zasahovat při výskytu kalamity a rozhodl, že vybrané území nejcennějších ekosystémů horských smrčin ponecháme přirozenému vývoji. Toto rozhodnutí jsem opřel o stanovisko vědecké rady parku. O odborné a věcné správnosti tohoto rozhodnutí jsem nadále přesvědčen a trvám si na něm.

Ekosystém horských smrčin na Šumavě je unikátním fenoménem, ve kterém hraje lýkožrout smrkový svoji roli. Přispívá k jeho generační obměně. Tzv. stádium rozpadu, kdy stromové patro umírá - i v důsledku napadení kůrovcem - je následováno přirozeným zmlazením a obnovou lesa. Na jednom hektaru odumírajícího lesa najdeme přes tisíc nových semenáčků smrku, které vytvářejí novou generaci lesa. To je přirozený vývojový cyklus šumavské přírody. Po několika letech důsledky kalamity odezní a takto se to opakuje již tisíce let.

Ministr Chalupa neměl do funkce ředitele parku člověka, který nedokáže či nechce základní mechanismus fungování ekosystému horských smrčin pochopit. Neměl jmenovat člověka, který se "vypořádal" s argumenty akademiků zrušením vědecké rady parku. A bylo by zásadní chybou ministra vyhovět řediteli parku a poskytnout vyjímky na kácení v prvních zónách národního parku Šumava. Tím by osobně přispěl k nevratné devastaci národního parku a popřel důvody jeho existence.