Prezident Klaus dostal poprvé v rámci českého předsednictví EU úkol řídit summit
EU – Japonsko v Praze (není to jen rozdávání kravat a šátků, viďte pane prezidente?). Na tiskové konferenci s japonským premiérem Taro Asem pak neopomněl ujistit evropskou veřejnost, že opravdu, ale opravdu nic nezměnil na své nevíře v existenci klimatických změn a že se o klimatu jednalo „jen okrajově“ a v souvislosti s energetickou efektivitou.

Klausovo tvrzení, že na summitu EU-Japonsko šlo pouze o obecné povídání o klimatu a energetické účinnosti je v příkrém rozporu s oficiálními závěry summitu (se kterými musel prezident Klaus vyslovit souhlas).

Co je tedy mimo jiné obsahem závěrů summitu? Japonsko i EU v Praze znovu společně potvrdili jednoznačnou vůli přijmout v Kodani v prosinci 2009 „ambiciózní, efektivní a ucelenou globální klimatickou dohodu". Podle závěrů summitu by současná ekonomická recese neměla na této snaze nic změnit, protože opatření k oživení hospodářství nabízí příležitost dosáhnout nízkouhlíkového ekonomického růstu. Pro profesora Klause, jak známo, je ekonomická krize cosi jako chřipka, léčba tedy bude jistě snadná a vítaná.

Summit EU - Japonsko zdůraznil "nutnost podstatně a včas snížit globální emise skleníkových plynů, tak aby bylo dosaženo zásadního cíle snížení koncentrací emisí skleníkových plynů v atmosféře na takovou úroveň, která zajistí ochranu před člověkem zaviněnými vlivy na klimatický systém a ...uznal význam závěrů čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu". Ne, tak to ne. Při projednávání tohoto článku závěrů musel být prezident Klaus na toaletě či vyřizovat neodkladný telefonát s odpůrci Lisabonu v Senátu. A prezident Evropské komise Barroso a premiér Japonska Taro Aso bez jeho pozornosti prostě schválili, co bylo třeba. To není fér. Anebo, že by Václav Klaus nevěděl, že přijatý text ve skutečnosti znamená, že vyspělé země musí dosáhnout vrcholu svých emisí do roku 2015 a rozvojové země do roku 2020? A že pak musí emise rapidně klesat tak, abychom je do roku 2050 snížili o 50 %? Pro nejvyspělejší ekonomiky to dokonce podle závěrů Mezivládního panelu pro klimatickou změnu znamená snížení emisí skleníkových plynů o 80 – 90 %, tedy prakticky přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku. Hmmm. To jsou ale ošklivá slovíčka.

Na místě je otázka, jak k tak významnému snížení emisí skleníkových plynů dojít. Kodaňská dohoda musí podle závěrů summitu obsahovat závazné redukční cíle pro všechny rozvinuté země včetně OECD a též země, které nejsou členy OECD, ale jejich ekonomický rozvoj je na stejné úrovni. Lídři potvrdili důležitost a naléhavost přijmout vhodné nástroje k urychlení přenosu a využívání stávajících technologií a ke stimulaci vývoje inovativních technologií. Podpořili přechod na nízkouhlíkovou společnost. A nakonec, Je třeba rozšířit systémy obchodování s emisními povolenkami tam, kde ještě zavedené nejsou a vzájemně je propojit.

Pokouším se představit si Václava Klause, který po tom všem, co musel vyslechnout, strpět a odsouhlasit se ještě musel zabývat pro něj dalším neexistujícím problémem - vymíráním živočišných a rostlinných druhů na Zemi. Jak mu asi bylo, když spolu s lídry zopakoval závazek EU a Japonska ke snížení ztráty biodiverzity, tj. druhové pestrosti do roku 2010?

Boj proti změnám klimatu vyžaduje podle závěrů summitu EU – Japonsko větší mobilizaci veřejných i soukromých finančních zdrojů, lokálních i mezinárodních. Václav Klaus s ostatními reprezentanty zemí Unie se proto shodl s premiérem Asem na tom, že jsou EU i Japonsko připraveni adekvátně navýšit finanční podporu rozvojovým zemím na nutná opatření k ochraně klimatu i k adaptacím na dopady klimatických změn.

Výborně. Pane Klausi, vítejte na palubě!